Zavražděným Vlkům
Radek KubalaKaždý rok zavraždí těžaři stovky ekologických aktivistů, kteří brání lidské právo na důstojný život v čistém životním prostředí. Co se systémem, který neumí ochránit ochránce?
Jako jedna zpráva z mnoha. Těžaři v brazilské Amazonii zavraždili dalšího ochránce pralesa. Paula Paulina Guajajaru, kterému jeho přátelé přezdívali Vlk. A přezdívka je to přiléhavá. Vlk v přírodě pomáhá zajišťovat harmonii, udržuje stabilní lesní ekosystém. Podobně místní domorodci desítky let pomáhají udržovat stabilní chod amazonského pralesa. Peněz chtiví těžaři jsou ale proti.
Co říkám těžaři, vrazi. V Amazonii se zabíjí už dlouho. Jen před třemi lety místní dobyvatelé zlata pobili a rozsekali domorodý kmen, který nepoznal civilizaci. S nástupem Bolsonara však podobných útoků a vražd přibývá. Právě brazilský prezident dal volné ruce těžařům a jeho vyhrocená rétorika podněcuje násilí namířené proti domorodcům.
A není to problém pouze Brazílie. Podle organizace Global Witness jen loni padlo za ochranu životního prostředí minimálně 164 lidí. V roce 2015 to bylo dokonce 185 lidí. Předloni organizace napočítala více než 200 zabitých, což je dosavadní rekord. Od roku 2002 zemřelo přes 1700 ekologických aktivistů a aktivistek. Nejnebezpečnější zemí jsou tradičně Filipíny, pak Mexiko, Kolumbie a Brazílie.
Michel Foucalt ve svém pojednání o biomoci upozorňuje, že povaha moci se nejvíce projevuje na periferii. Destruktivní moc systému, který korporacím umožňuje vydělávat miliony z těžby a ničení životního prostředí, nejlépe dokreslují právě vraždy ekologických aktivistů. Ve vzácných případech se podaří díky mezinárodnímu tlaku dopadnout a odsoudit vrahy. Na každou Bertu Caceres, za jejíž vraždu honduraský soud nedávno odsoudil sedm lidí, však připadnou stovky neznámých příběhů a desítky uprchlých vrahů.
Vraždy ekologických aktivistů se však nedějí pouze v Latinské Americe nebo v zemích globálního jihu. Před měsícem otřásla Rumunskem vražda dvou tamějších ochránců pralesa. Zdá se, že už ani státy Evropské unie nedokáží ochránit obránce přírody. Lze očekávat, že s přibývajícími projevy klimatické krize bude tlak na těžařské firmy stoupat. Jsme si jisti, že nás v budoucnu někdo ochrání před jejich mocí? A nebudeme se nakonec muset nějak ochránit sami?
Tenhle článek nemá pointu. Je to směs zloby, nenávisti a bezmoci nad nespravedlností, kterou cítím pokaždé, když čtu zprávy o další vraždě člověka, se kterým mě i přes kulturní rozdíly spojují stejné hodnoty. Co zmůže člověk uprostřed Evropy? Můžete omezit maso, aby se nekácely pralesy, tlačit na státy aby ekologické aktivisty chránili, protestovat. Snažit se změnit systém, který umožňuje některým lidem vydělávat miliony ničením planety i za cenu vraždění lidí. Pomáhat a přispívat organizacím, které usilují o ochranu lidských práv.
A k tomu žít s vědomím, že někde ve světě právě zasedají majitelé těžařských firem a vymýšlí plány, jak sprovodit ze světa své odpůrce. Sluší se na závěr připomenout jejich jména. Alespoň těch, kteří padli v loňském roce.