Jair Bolsonaro naplňuje svůj program mnohem rychleji, než si před jeho zvolením mysleli i nejzarytější skeptici. Nenávratná likvidace brazilského ekosystému v přímém přenosu je nejen pro mnoho Brazilek a Brazilců, ale pro celý svět živoucí noční můrou. Amazonie, ale i další nenahraditelné přírodní celky mizí před očima rychlostí jednoho fotbalového hřiště za minutu. A to v době, kdy celá duchapřítomná společnost bije na poplach, aby svět všemi možnými prostředky předešel klimatické katastrofě.

Avšak v Brazílii se nové garnituře povedlo nastolit naprosto opačný směr. V páté nejrozlehlejší zemi a šesté nejsilnější ekonomice světa nastala systematická likvidace institucionálního a právního rámce ochrany životního prostředí spolu s ochranou lidských práv. Na vrchol politické moci se v Brazílii dostaly ideje, které pojí víra v násilí, nadřazenost bílých mužů a evangelikalismus jakožto určující kulturní činitel.

Výsledkem je široká oslava militarismu, držení zbraní i bývalé vlády vojenské diktatury. Roste násilí vůči osobám LGBTQ+, příznivcům levice a revizionismus v oblasti práv domorodých obyvatel včetně nedotknutelnosti jejich teritorií až po absolutní destrukci agendy ochrany životního prostředí a její transformaci v podporu politik intenzivního zemědělství a ničím neomezovaného těžařství. Jinými slovy, Brazílii dnes vládne kulka, Bible a býk.

Brazílie je v současnosti doslova ovládaná a drancovaná úzkou elitou, mocnou oligarchií, kterou s politickou exekutivou na úrovni politické ideologie spojuje radikální náboženské ukotvení a soukromý byznys. Na místě je potřeba si zopakovat, že největší a ekonomicky nejsilnější hospodářské sektory Brazílie dodnes ovládá pouze několik málo rodin a jejich vliv na její politiku může vést až k pádu režimů nebo přinejmenším politických špiček.

Připomeňme si pád Juscelina Kubitscheka a jeho nástupce Jânioa Quadrose v první polovině 60. let a následných dvacet let vojenské diktatury nebo impeachment Dilmy Rouseffové a uvěznění Luly da Silvy a zvolení ještě donedávna zcela neznámého, avšak jasně vyprofilovaného krajně pravicového bývalého vojáka Jaira Bolsonara. S trochou nadsázky lze konstatovat, že Bolsonaro ztělesňuje to, co kdysi dávno vojenští zakladatelé brazilského státu.

V Brazílii v nejvyšších patrech státní moci se obnovilo starodávné spojenectví dvou temných světů. Svět mocné a tradiční oligarchie a svět misogynní politiky mužského mesiášství, sexismu a šovinismu. Oba světy v současné Brazílii spojuje boj proti levici, proti rovnosti a druhové rozmanitosti.

Spojuje je obava ze spravedlivější redistribuce zdrojů na jedné straně a na straně druhé obava z emancipace po staletí marginalizovaných skupin obyvatel. Zejména pak žen, osob LGBTQ+ a původních obyvatel, nad kterými měl bílý muž odnepaměti svrchovanost a bezmezně rozhodoval o jejich životech.

Brazilská oligarchie se s cílem udržení, respektive obnovení své hegemonie, podobně jako v 60. letech, účelově spojila s nejradikálnější odnoží militantní brazilské politiky, jejímž lídrem se v průběhu impeachmentu stal právě nynější prezident Jair Bolsonaro. Dopady tohoto spojenectví můžeme hodnotit už dnes.

Vzhledem k tomu, že na zevrubné hodnocení dopadů výše uvedeného spojenectví je jeden článek krátký, zaměřím se na životní prostředí, jehož urychlená destrukce se již dnes jeví jako důsledek účelového spojenectví kapitálu s kreacionismem a zároveň, o to víc paradoxně pro současnou garnituru, se může stát klíčovým bitevním polem, kde Bolsonaro nakonec utrží rozhodující porážku.

Budeme snad vegani?

Podle Bolsonara to se dnes o stav životního prostředí obávají pouze vegani. „Budeme snad živeni životním prostředím?“ táže se významně. I přes absurdnost takových vyjádření nejde o prázdné proklamace. Boj proti environmentalismu vede Bolsonaro na všech frontách a z hlediska komunikace je potřeba uznat, že je naprosto konzistentní. Asi jako buldozér v pralese.

Jeho cílem je vybudovat z Brazílie exportní zemědělskou velmoc, nikoli velmoc v oblasti ochrany životního prostředí a s tím souvisejícího vědeckého poznání. Ministerstvo životního prostředí s rezortem zemědělství sice nakonec nesloučil, avšak pozice ministra životního prostředí v Bolsonarově kabinetu je spíše pohodlnou trafikou. To zásadní bylo účelově přeneseno do gesce ministerstva zemědělství.

Bolsonaro do čela ministerstva zemědělství postavil Terezu Cristinu Diasovou, mocnou ruralistku z Demokratické strany, jejíž volební kampaň podpořili finančně i výrobci pesticidů. Není proto překvapením, že ministerstvo má dnes v úmyslu narušit Amazonský fond (fond, který podporuje a financuje zejména Norsko, aby zastavilo odlesňování), zpochybňuje oficiální údaje o míře odlesňování, na kterých se podílejí jeho vlastní instituce, a urychluje schvalování nových pesticidů, včetně těch, které patří v Evropské unii mezi zakázané látky.

Mezi opatření, které Bolsonarova vláda již podnikla, lze uvést převod agendy demarkace území původních obyvatel a Brazilskou lesní službu pod ministerstvo zemědělství, zrušení Národní vodohospodářské agentury, zrušení Sekretariátu pro klimatické změny, redukci Národní rady pro životní prostředí nebo zrušení Ústavu pro ochranu biodiverzity Chica Mendese a s tím spojenou postupnou, cílenou demontáž chráněných oblastí.