Brazílie: životní prostředí jako bitevní pole budoucnosti
Josef ŠmídaBrazilský krajně pravicový prezident likviduje přírodu i instituce, které ji měly chránit, v bezprecedentním rozsahu a tempu. Může se právě to stát příčinou jeho konce?
Jair Bolsonaro naplňuje svůj program mnohem rychleji, než si před jeho zvolením mysleli i nejzarytější skeptici. Nenávratná likvidace brazilského ekosystému v přímém přenosu je nejen pro mnoho Brazilek a Brazilců, ale pro celý svět živoucí noční můrou. Amazonie, ale i další nenahraditelné přírodní celky mizí před očima rychlostí jednoho fotbalového hřiště za minutu. A to v době, kdy celá duchapřítomná společnost bije na poplach, aby svět všemi možnými prostředky předešel klimatické katastrofě.
Avšak v Brazílii se nové garnituře povedlo nastolit naprosto opačný směr. V páté nejrozlehlejší zemi a šesté nejsilnější ekonomice světa nastala systematická likvidace institucionálního a právního rámce ochrany životního prostředí spolu s ochranou lidských práv. Na vrchol politické moci se v Brazílii dostaly ideje, které pojí víra v násilí, nadřazenost bílých mužů a evangelikalismus jakožto určující kulturní činitel.
Výsledkem je široká oslava militarismu, držení zbraní i bývalé vlády vojenské diktatury. Roste násilí vůči osobám LGBTQ+, příznivcům levice a revizionismus v oblasti práv domorodých obyvatel včetně nedotknutelnosti jejich teritorií až po absolutní destrukci agendy ochrany životního prostředí a její transformaci v podporu politik intenzivního zemědělství a ničím neomezovaného těžařství. Jinými slovy, Brazílii dnes vládne kulka, Bible a býk.
Brazílie je v současnosti doslova ovládaná a drancovaná úzkou elitou, mocnou oligarchií, kterou s politickou exekutivou na úrovni politické ideologie spojuje radikální náboženské ukotvení a soukromý byznys. Na místě je potřeba si zopakovat, že největší a ekonomicky nejsilnější hospodářské sektory Brazílie dodnes ovládá pouze několik málo rodin a jejich vliv na její politiku může vést až k pádu režimů nebo přinejmenším politických špiček.
Připomeňme si pád Juscelina Kubitscheka a jeho nástupce Jânioa Quadrose v první polovině 60. let a následných dvacet let vojenské diktatury nebo impeachment Dilmy Rouseffové a uvěznění Luly da Silvy a zvolení ještě donedávna zcela neznámého, avšak jasně vyprofilovaného krajně pravicového bývalého vojáka Jaira Bolsonara. S trochou nadsázky lze konstatovat, že Bolsonaro ztělesňuje to, co kdysi dávno vojenští zakladatelé brazilského státu.
V Brazílii v nejvyšších patrech státní moci se obnovilo starodávné spojenectví dvou temných světů. Svět mocné a tradiční oligarchie a svět misogynní politiky mužského mesiášství, sexismu a šovinismu. Oba světy v současné Brazílii spojuje boj proti levici, proti rovnosti a druhové rozmanitosti.
Spojuje je obava ze spravedlivější redistribuce zdrojů na jedné straně a na straně druhé obava z emancipace po staletí marginalizovaných skupin obyvatel. Zejména pak žen, osob LGBTQ+ a původních obyvatel, nad kterými měl bílý muž odnepaměti svrchovanost a bezmezně rozhodoval o jejich životech.
Brazilská oligarchie se s cílem udržení, respektive obnovení své hegemonie, podobně jako v 60. letech, účelově spojila s nejradikálnější odnoží militantní brazilské politiky, jejímž lídrem se v průběhu impeachmentu stal právě nynější prezident Jair Bolsonaro. Dopady tohoto spojenectví můžeme hodnotit už dnes.
Vzhledem k tomu, že na zevrubné hodnocení dopadů výše uvedeného spojenectví je jeden článek krátký, zaměřím se na životní prostředí, jehož urychlená destrukce se již dnes jeví jako důsledek účelového spojenectví kapitálu s kreacionismem a zároveň, o to víc paradoxně pro současnou garnituru, se může stát klíčovým bitevním polem, kde Bolsonaro nakonec utrží rozhodující porážku.
Budeme snad vegani?
Podle Bolsonara to se dnes o stav životního prostředí obávají pouze vegani. „Budeme snad živeni životním prostředím?“ táže se významně. I přes absurdnost takových vyjádření nejde o prázdné proklamace. Boj proti environmentalismu vede Bolsonaro na všech frontách a z hlediska komunikace je potřeba uznat, že je naprosto konzistentní. Asi jako buldozér v pralese.
Jeho cílem je vybudovat z Brazílie exportní zemědělskou velmoc, nikoli velmoc v oblasti ochrany životního prostředí a s tím souvisejícího vědeckého poznání. Ministerstvo životního prostředí s rezortem zemědělství sice nakonec nesloučil, avšak pozice ministra životního prostředí v Bolsonarově kabinetu je spíše pohodlnou trafikou. To zásadní bylo účelově přeneseno do gesce ministerstva zemědělství.
Bolsonaro do čela ministerstva zemědělství postavil Terezu Cristinu Diasovou, mocnou ruralistku z Demokratické strany, jejíž volební kampaň podpořili finančně i výrobci pesticidů. Není proto překvapením, že ministerstvo má dnes v úmyslu narušit Amazonský fond (fond, který podporuje a financuje zejména Norsko, aby zastavilo odlesňování), zpochybňuje oficiální údaje o míře odlesňování, na kterých se podílejí jeho vlastní instituce, a urychluje schvalování nových pesticidů, včetně těch, které patří v Evropské unii mezi zakázané látky.
Mezi opatření, které Bolsonarova vláda již podnikla, lze uvést převod agendy demarkace území původních obyvatel a Brazilskou lesní službu pod ministerstvo zemědělství, zrušení Národní vodohospodářské agentury, zrušení Sekretariátu pro klimatické změny, redukci Národní rady pro životní prostředí nebo zrušení Ústavu pro ochranu biodiverzity Chica Mendese a s tím spojenou postupnou, cílenou demontáž chráněných oblastí.
Proti těmto krokům se dokonce sjednotili a postavili všichni dosud žijící bývalí brazilští ministři a ministryně životního prostředí od pádu vojenské diktatury. Tento nebývalý politický jev je jednoznačným odrazem situace — zničení více než pětadvaceti let odborné práce na rozvoji environmentálních politik v Brazílii, které započaly zejména po světovém summitu v Riu de Janeiru v roce 1992. Brazílie totiž až doposud patřila mezi absolutní světové lídry v ochraně životního prostředí.
Tomu je ale konec. Začátkem července zveřejnil Brazilský národní institut pro výzkum vesmíru (INPE), který prostřednictvím satelitního pozorování Amazonie sleduje ničení deštného pralesa, údaje, jež ukazují, že míra odlesňování od dubna do června se ve srovnání se stejným obdobím minulého roku zvýšila o pětadvacet procent. Analýza také zkoumala jedenáctiměsíční období od loňského srpna do června letošního roku a zjistila, že zmizelo téměř 4.600 kilometrů čtverečních deštného pralesa. To je patnáctiprocentní nárůst ve srovnání s minulým monitorovacím obdobím.
Brazílie není jen Amazonie
Brazilská federativní republika je nejen obrovskou zemí, ale je rovněž zemí s obrovskými teritorii jedinečných přírodních celků. Nejznámější a největší jsou samozřejmě deštné pralesy Amazonie. Je potřeba si ale uvědomit, že tím to zdaleka nekončí. V Brazílii existují další oblasti, které jsou v případě ohrožení ještě nenávratně křehčí a bude nemožné je po případném zničení obnovit.
Jednou z nich je Cerrado, které je druhou největší přírodní formací Jižní Ameriky, a kde žije téměř pět procent z celé zemské biologické rozmanitosti a třicet procent biologické rozmanitosti Brazílie. Název (cerrado = uzavřený) je pak odvozen od historické skutečnosti, že toto místo bylo v časech portugalské nadvlády obtížné projíždět koňmo.
Cerrado, biom, je někdy označovaný jako jihoamerická savana nebo také místo zrození vody. Odpovídá čtvrtině brazilského území nebo polovině území Evropské unie, nedisponuje žádnými veletoky s velkým průtokem, ale jeho prameny živí osm z dvanácti hydrografických oblastí Brazílie.
V jeho třech zvodnělých vrstvách - Guaraní, Bambuí a Urucuia - se formují hlavní jihoamerické řeky. A odsud čerpají velkou část své vody.
Aby bylo jasno, o čem je řeč, představte si les obrácený naruby. Ano, kořeny stromů v Cerradu sahají v poměru hlouběji než jejich koruny nad povrchem země. Nadto, Cerrado je přírodním celkem, který je starý okolo pětačtyřiceti milionů let, kdežto amazonský deštný prales nebo atlantický les „jen“ okolo pěti až sedmi tisíc let.
A tak Cerrado, díky své starověkosti, dosáhlo svého evolučního vrcholu. Jakmile by byl zničen, už nikdy nebude schopen naplno využít svoji biologickou rozmanitost.
Přesto Cerrado čelí intenzivní zemědělské kultivaci už po šedesát let. Polovina jeho původní vegetace byla již odstraněna a plně chráněna jsou dnes méně než tři procenta. Úbytek původní vegetace tak rozhodně není ničím novým. Zcela nová je ale míra a rychlost současné devastace, odlesňování a přeměny starověkého biomu na zemědělskou půdu s cílem intenzivního pěstování konvenčních plodin za pomocí pesticidů či pastvy skotu.
Současná míra odlesňování a ztráta původní vegetace Cerrada, která odvádí vodu dolů do hlubších vrstev, zapříčinila, že voda ve vodonosných vrstvách vinou extrémního poklesu již nenapájí velké množství pramenů. V posledních letech každoročně zmizí přibližně deset řek, které původně byly napájeny z podzemních vod Cerrada. Spolu se stále rychlejším odlesňováním to zakládá na obrovské ekologické problémy.
To přece nedává smysl!
Člověk by si řekl, že tohle přece nedává žádný smysl. Proč to dělají? Proč si takto a okatě pod sebou řežou větev? Odpověď je možná jednodušší, než by se zdálo: Spekulace s pozemky a tím snadný zisk do kapes brazilské oligarchie a jejích nohsledů.
Na jedné straně stojí bohaté klany agrobyznysu, které tímto způsobem a snadno dosahují enormních zisků, jež ukládají a dále rozšiřují za pomoci bankovního sektoru. Mediální magnáty, kteří jim pro to vytvářejí nutnou dávku propagandy. A užitečné politické idioty, kteří jim jdou na ruku, protože se jim to zrovna hodí v jejich svaté válce za návrat tradiční mužské svrchovanosti a proti levici, která se odjakživa snaží oligarchii krotit a demokraticky omezovat její moc.
Co se tedy ve skutečnosti děje? Vzpomeňme si na moment zvolení Bolsonara do prezidentského křesla. Po jeho zvolení brazilská měna real ihned vystřelila nahoru. Stejně tak jako ekonomický index celé federace. Neboť trh moc dobře věděl, jaké výhody a jaké spojenectví mu jeho zvolení přinese. A tak se taky stalo.
Většina zemědělské půdy Brazílie se totiž nevytváří přímou přeměnou původní vegetace. Spíše se tak děje ve dvou krocích. Lesy jsou pokáceny, aby vytvořily pastviny, pak se tyto pastviny v průběhu času přeměňují na ornou půdu, zejména pak za účelem pěstování sóji.
Zprvu se může zdát, že je to dobrá zpráva, protože pastviny mohou pohlcovat expanzi orné půdy. Jenomže jakkoli hlavní hnací silou odlesňování je tedy vytváření nových pastvin, vznik nové orné půdy zůstává neoddělitelně spjat s průmyslovým chovem skotu.
Dostáváme se tak k jádru problému, a to spekulativnímu charakteru odlesňování. Území se odlesňují s cílem vytvoření pastvin v naději, že půda, která byla jednou vyčištěna a spásána, může být mnohem rychleji prodána pěstitelům plodin. Především sójovému agroprůmyslu a za vysoce nafouknutou cenu. Sója přináší z půdy mnohem vyšší zisky, než jaký může garantovat chov skotu i v těch nejlepších podmínkách.
V důsledku toho je spekulace s pastvinami pro skot klíčovým faktorem odlesňování. Například ve státě Bahia se patnáct procent odlesněné původní vegetace na pastvinách mezi lety 2012 a 2016 stalo ornou půdou za méně než pět let. Přičemž za běžných podmínek jsou pro brazilské chovatele skotu nově odlesněné a vytvořené pastviny ziskové až přibližně za sedm let. Plocha přeměněných savan v Cerradu byla mezi lety 2000 až 2014 téměř dvaapůlkrát větší než v případě amazonského deštného pralesa.
Se zvolením Bolsonara prezidentem se daný přístup ještě zrychlil. Poněvadž mnozí ruralistas — zemědělští producenti — si dnes myslí, že si díky jeho zvolení mohou dělat, co chtějí. Už během volební kampaně skokově stouplo odlesňování Brazílie až o padesát procent.
Kontrolní mechanismy, které tomu všemu mají zabraňovat, z důvodu vládní politiky přestávají existovat. Dopad Bolsonarova vládnutí je proto v tomto ohledu naprosto drtivý. Jeho zvolení je tak i výsledkem vlivu agrobyznysu, který moc dobře věděl, že s Bolsonarem rozvíjející se spekulativní trh s odlesněnými pozemky ztratí jakékoli zábrany.
Nadějí je Organizace spojených národů a Evropská unie
Změna režimů v Jižní Americe zpravidla nastává v důsledku hospodářského kolapsu, rozmaru oligarchie anebo zahraniční intervence. Ani jedno z toho není v případě Brazílie na obzoru.
Oligarchie má v čele státu své užitečné idioty, bankovní sektor je spokojený s realizací radikálně volnotržních politik společně s držením vysokých úrokových sazeb a hospodářský kolaps není v dohlednu, pokud nebereme v potaz erozi sociálních politik a stupňující se tíseň nejchudší vrstvy obyvatel, která současné držitele moci zajímá asi jako vůbec poslední.
Přesto je tu něco, co může mocnou oligarchii, veřejné mínění, politickou situaci a koneckonců i hospodářské nastavení v Brazílii změnit. Je to tlak mezinárodního společenství prostřednictvím práva a diplomatických mechanismů v období mobilizace boje proti klimatickým změnám v kombinaci s vyjednáváním největší volnotržní dohody na světě mezi Evropskou unií a Mercosurem.
Bolsonaro sice odstoupil od Pařížské dohody a jeho klimatická agenda už není ani blednoucí fasádou, jenže je to právě nečinnost v oblasti klimatických politik, která může dovést Brazílii k hospodářské krizi. Bolsonarova Brazílie nejsou Trumpovými USA a přeci jen i její export se hlavně odvíjí od fungující mezinárodní spolupráce.
Navíc i největší ekonomiky světa už nyní masivně investují do zelených technologií a zelené ekonomiky. Stačí se podívat na Čínu nebo Indii. Brazílie v čele s Bolsonarem se tak může zkrátka dostat do hospodářské izolace a dřív nebo později může být nucena svůj přístup přehodnotit.
To samé platí v případě vyjednávání volnotržní dohody s Evropskou unií. Evropská unie může Brazílii přimět přehodnotit vztah k životnímu prostředí, Amazonii, Cerradu, Pantanalu a dalším oblastem. Může ji přimět přehodnotit vztah k půdě, k nakládání s toxickými pesticidy, k nakládání s vodními zdroji. V neposlední řadě ji může donutit přehodnotit vztah k lidským právům, k menšinám, k domorodým obyvatelům, k ženám, k osobám LGBTQ+. A také k demokracii, institucím a kontrolním mechanismům, vládě práva a spravedlnosti.
To vše bude na programu jednání s představiteli EU. A pokud v Německu bude pokračovat zelená vlna až do té míry, že po příštích spolkových volbách se zelení stanou klíčovou součástí vlády, bude to určitě zásadní moment i pro další politický vývoj v Brazílii. I z toho důvodu, že Německo patří mezi vůbec největší importéry z Brazílie.
Jihoamerická mocnost bude velmi brzy postavena před rozhodnutí, zda se v mezinárodním společenství stát respektovanou světovou silou a partnerkou pro velká řešení budoucnosti planety, anebo naopak zpátečnickou periferií, izolovaným autoritářským státem chtě nechtě směřujícím k hospodářskému kolapsu. Jen s tím rozdílem, že tentokrát nebude kolaps primárně zapříčiněný rozverným trhem, ale ekologickou katastrofou, která se týká nás všech.
