Zatímco události ve Venezuele nebo Brazílii v posledních měsících pravidelně zaplňují titulní stránky novin i v České republice, o Argentině se od zvolení současného prezidenta Mauricia Macriho dlouhodobě mlčí. A to přesto, že začátkem března tohoto roku mexické vydání časopisu Forbes prolomilo mezi liberály dlouhodobé tabu — Argentina je krok od dalšího bankrotu.

Přitom v Argentině je stále jedna z největších československých komunit v celé Americe. Česká republika si dodnes v hlavním městě Buenos Aires drží velvyslanectví a v provincii Chaco, kde ve 30. letech minulého století českoslovenští rodáci dosáhli největšího objemu roční produkce bavlny na světě, český stát stále investuje do udržování české a moravské kultury, českého jazyka, tradic, zvyklostí a folkloru.

Argentina od pádu kirchnerismu v roce 2015 výrazně otočila kurz. V jakém se ale nyní nachází stavu a jaké jsou vyhlídky do dalších let? Letos se budou konat další ostře sledované prezidentské volby Latinské Ameriky, ve kterých Macriho čeká nelehký boj o znovuzvolení a udržení stávajícího směru. Jenže po jeho vládnutí není Argentina vůbec v kondici. Argentina se naopak ocitá v nejhorší hospodářské situaci od roku 2001 a do hry se tak znovu dostal Mezinárodní měnový fond.

Kde se vzal, tu se Macri vzal

Současný argentinský prezident Mauricio Macri úřaduje od prosince 2015 a letos se chystá tento post obhájit. Profiluje se jako úspěšný byznysmen s kvalitním rodokmenem a vzděláním z Kolumbijské univerzity. Byl dlouholetým předsedou argentinského fotbalového velkoklubu Boca Juniors a ještě předtím šéfoval argentinské výrobě vozů Fiat a Peugeot.

Daleko více lidí si ho ale spojí s jeho úspěšným vládnutím v roli primátora hlavního města Buenos Aires. To ostatně potvrzuje počet hlasů, s nímž byl znovuzvolen v roce 2011 — zvítězil s rekordním výsledkem 64 procent získaných hlasů v druhém kole.

Stal se tak nakonec vůbec prvním prezidentem Argentiny zvoleným ve svobodných volbách, který nebyl perónistou nebo radikálem (dle centristické politické strany Union Civica Radical — UCR). Ještě v letech 2016 a 2017 byl navíc ratingovými agenturami považován za jednoho z nejmocnějších mužů Latinské Ameriky.

Macri do prezidentské kampaně v roce 2015 vstoupil s razantním odmítnutím politiky kirchnerismu, s nekompromisními liberálními hospodářskými a fiskálními reformami, s ukončením protekcionismu a otevřením země mezinárodnímu kapitálovému, a hlavně finančnímu trhu. Ale také s ambicí fúze středopravicových politických sil a vytvořením jednotné a silné opozice proti perónistům.

Nutno dodat, že v letech 2014—15 se Argentina ocitala v čím dál větší mezinárodní izolaci a upadala do další hospodářské recese. Argentinské peso oslabovalo závratným tempem a zásadní reformy byly jen otázkou času. Lidé žádali změnu, perónisté nedokázali nabídnout důstojnou alternativu a nabubřelost Cristiny Kirchnerové se stala i pro voliče perónistů neúnosným symbolem argentinského úpadku.

Macrimu pomohl i fakt, že se levice napříč celým regionem začala topit v silném, avšak nekontrolovaném proudu neopopulismu. Ten minulou dekádu zaplavil celý kontinent a jen hrstka latinskoamerických levicových státníků mu dokázala odolat a udržet si pozice v rámci demokratických pravidel.

Jihoamerické tradiční velmoci Argentina, Brazílie a Chile v jedné vlně smetly levici ve volbách. V případě Venezuely či Nikaraguy jejich režimy viditelně procházejí nedemokratickým přechodem a je stále otázkou, zda ho zastaví svobodné volby, nebo dojde k ozbrojenému konfliktu a další destabilizaci regionu.