Argentina volí dnes v neděli svého prezidenta. V tuto chvíli je s velkým náskokem favoritem Daniel Scioli, kandidát vládní Fronty za vítězství, který se blíží zvolení už v prvním kole. Ať už ale volby dopadnou jakkoli, jeden jejich výsledek je jasný: ukončí dvanáct let jedné epochy v moderní historii Argentiny spojené s dvěma Kirchnery — již zemřelým prezidentem Néstorem a jeho nyní odcházející manželkou Cristinou Fernándezovou. „Kirchnerismus“, jak mnozí nazývají období jejich vlády, přitom významně třetí nejlidnatější jihoamerickou zemi proměnil.

↗

Cristina Fernándezová de Kirchner vládne Argentině od roku 2007. Její muž sloužil v předcházejícím období. Foto archiv EFE

Podle obrazu předkládaného některými médii by se mohlo zdát, že Kirchnerové byli pro Argentinu prokletím. The Economist, Financial Times a další vlajkové deníky světové neoliberální elity portrétovaly především Cristinu buď jako neschopnou hysteričku, nebo rovnou jako zlovolnou hrobařku vlastní země. Jako už před minulými volbami, kdy prezidentka ještě mohla kandidovat, se nyní jejich komentáře hemží směsicí odsudků, posměšků a otevřeného nabádání k volbě opozice.

Kvůli této masivní kampani motivované přirozeně tím, že Argentina se opovážila zvolit levici, a ještě ke všemu zasahuje do vlastní ekonomiky, však v očích světové veřejnosti úspěšně zakrývají skutečné dědictví kirchnerismu, kvůli kterému je odcházející prezidentka i přes řadu skandálů stále populární. A to je to dědictví bohatší, rovnoprávnější a spravedlivější Argentiny, než jaká byla před dvanácti lety.

Sociální programy