Byl to nadějný den pro syrské uprchlíky — alespoň tedy pro ty, co zrovna neumírali na moři nebo nebyli zavření v českém „detenčním ústavu“ (čti vězení). V pondělí 7. září, kdy Brazílie slavila svou nezávislost, pronesla v poslední době jinak defenzivní prezidentka Dilma Rousseffová nečekaně odvážný projev: „I v momentech těžkosti, v momentech krize, kterou právě procházíme, je naše náruč otevřená uprchlíkům,“ prohlásila. „Využiji dnešního dne, abych zopakovala ochotu naší vlády přijmout vyhnance ze svých zemí, kteří sem chtějí přijít žít a pracovat a přispět svým dílem k prosperitě Brazílie.“

Prezidentka Rousseffová připomněla nakonec imigrantské kořeny vlastní země: „My Brazilci jsme národ vytvořený lidmi extrémně různorodého původu a žijeme tu v míru.“ A nezapomněla zmínit více než deset milionů Brazilců, kteří mají svůj původ právě v oblasti Sýrie a Libanonu.

Zkušenost ukazuje, že ze strany brazilských představitelů nejde jen o prázdná slova — Brazílie totiž od roku 2011 přijala zdaleka největší množství syrských uprchlíků v Latinské Americe a víc než řada západních zemí, včetně mnohem bohatších Spojených států amerických. Brazílie také vyvinula jednoduchý a efektivní systém pro syrské žadatele o azyl, jenž by mohl sloužit jako inspirace evropským zemím zasaženým bezprecedentní uprchlickou krizi.

Jak tento systém funguje? Země zřídila speciální humanitární víza pro Syřany, o něž je možné požádat na diplomatických zastoupeních v Jordánsku, Sýrii a Libanonu. Na rozdíl od běžných víz není nutné získat v zemi práci nebo dokazovat finanční zajištění, vyřizuje se zrychleně a na místě. Jakmile dotyčný toto vízum získá, potřebuje se jen dopravit do Brazílie a požádat zde o azyl, kde ho v drtivé většině případů dostane.

Diplomatická víza dosud získalo téměř osm tisíc Syřanů a více než dva tisíce z nich už v Brazílii dosáhlo na azyl. Ještě během azylového řízení mohou žadatelé volně pracovat a mají nárok na bezplatnou zdravotní péči, vzdělání a kurzy portugalštiny pořádané vládou. Zjednodušený režim vydávání víz pro Syřany sice vyprší letos 24. září, počítá se nicméně s jeho prodloužením, a prezidentka navíc ve svém projevu přislíbila další opatření, díky kterým bude možné rychle přijmout více utečenců.

Otázka integrace a ostatní země

Samotných více než dva tisíce uprchlíků v Brazílii již přítomných se samozřejmě nezařazuje snadno, nicméně pomáhá jim mnoho církevních a charitativních organizací. Obzvlášť aktivní je malá muslimská komunita, která uprchlíky ubytovává při mešitách a pravidelně podává jídlo a pití potřebným — podobně se však chovají křesťanské farnosti bez ohledu na náboženství příchozích.

Mnozí uprchlíci také dostávají pomoc a svou první práci u zmiňovaných potomků Syřanů a Libanonců přistěhovalých v minulém století, díky kterým je obzvlášť Sao Paulo doslova rájem arabské kuchyně. Právě jejich příklad dokazuje, že stát se bez konfliktů součástí brazilské společnosti je více než možné. Většinu syrských a libanonských Brazilců by dnes po několika generacích života v Latinské Americe nikdo nedokázal rozeznat a nejčastěji žijí ve smíšených rodinách s potomky jiných imigrantů, ať už jde o Italy, Portugalce nebo Japonce.

Brazílie mimochodem není jediná latinskoamerická země přijímající syrské uprchlíky, i když do této chvíle toho udělala nejvíce. Sousední Argentina, kde rovněž žijí miliony lidí s arabským původem, má od loňského října Program Sýrie. I ten je zaměřený na vydávání humanitárních víz, i když především pro Syřany s příbuznými přímo v Argentině, takže se zatím dotkl asi stovky lidí, a země celkově přijímá pouze desítky uprchlíků ročně.

Podobně několik rodin přijala Uruguay vůbec jako první latinskoamerická země, i když někteří uprchlíci se nyní paradoxně chtějí vrátit do táborů v Turecku a Jordánsku, protože se cítí podvedeni sliby vlády, většina z nich nedokázala sehnat práci a žije v chudobě.

Ostatní země Latinské Ameriky zatím syrské uprchlíky nepřijaly, i když tento přístup se mění. V posledních týdnech přijetí stovek až tisíců lidí přislíbili prezidenti Panamy a Ekvádoru, venezuelský vůdce Nicolás Maduro dokonce bombasticky oznámil, že se ujme dvaceti tisíc lidí — jeho prohlášení poněkud kazí fakt, že Maduro ve stejném projevu zopakoval neochvějnou podporu Bašáru Asadovi, zodpovědnému za velkou část uprchlíků.

A zajímavý je nakonec vývoj v Mexiku, kde se senátoři napříč politickým spektrem sjednotili pod výzvou prezidentovi Peñu Nietovi, aby neprodleně přijal deset tisíc uprchlíků. Jak prohlásil senátor Ernesto Cordero Arroyo, i přes řadu problémů Mexika nesmí jeho země „zůstat netečná vůči utrpení takového množství lidí v Sýrii.“ Iniciativu kromě senátorů podpořilo na 160 tisíc lidí v petici.

Mexiko koneckonců už alespoň malým dílem pomáhá: 17. září dorazil do země první student z třiceti, kteří dostanou možnost dostudovat na mexických univerzitách díky iniciativě a příspěvkům Mexičanů samotných.

Přístup médií

Země Latinské Ameriky v čele s Brazílií se zkrátka přes vzrůstající ekonomické problémy a evidentně horší životní úroveň, než mají země Západu, rozhodly aktivně zapojit do tlumení důsledků syrské krize. A to ačkoli se jedná o kontinent objektivně mnohem křesťanštější než Evropa (a zvláště Česká republika), kde právě argumenty proti uprchlíkům s odkazem na naši křesťanskou kulturu zaznívají tak často.

Inspirativní tak pro nás nemusí být jen brazilský systém vydávání humanitárních víz a možnosti získat azyl legálně bez pašeráckých prostředníků a absolvování mimořádně nebezpečné cesty, na níž tisíce lidí umírají. Ale i přístup místních politiků a médií.

Přestože také v Latinské Americe panují obavy z terorismu a zvláště z Islámského státu, média se nezaměřují na náboženství utečenců a démonizaci islámu. Brazilské televize a noviny naopak denně přináší životní příběhy syrských uprchlíků, ukazují jejich život přímo v Brazílii, snahu naučit se jazyk a zařadit se, a dávají tak příležitost společnosti vnímat nově příchozí jako jednotlivce. A jako lidi.