Krize. To slovo se dnes v Brazílii vyskytuje doslova na každém rohu. Lidé ho užívají, když spolu mluví na ulici, dominuje novinovým titulkům a televiznímu zpravodajství, skloňují jej i akademici. Dojem krize tak dokonale vládne brazilské současnosti, že dalším často užívaným slovem se stala emigrace. Brazilci se podivují nad tím, co cizinci dělají v jejich zemi, když by ji měli rychle opustit, dokud je čas, a sami přemýšlejí nad tím, jak se dostat do Evropy nebo do Spojených států, kam v letošním roce poprvé od 90. let prudce stoupá počet brazilských imigrantů.

Fascinující na současné krizové atmosféře v Brazílii je, že přichází pouhých pár let po období zářného růstu a sociálních reforem, jež dostaly miliony lidí z extrémní chudoby. Ještě před krátkou dobou se o Brazílii uvnitř i mimo ni hovořilo jako o „zemi budoucnosti“ — nyní se na ulicích se smutným úšklebkem říká, že Brazílie vždycky byla země budoucnosti. A vždycky bude. Financial Times nedávno ve svém článku popsaly situaci jako „nekonečný hororový film“.

Otázkou je, jak současné krizi porozumět. Samozřejmě, můžeme se ohlížet pouze na ekonomické ukazatele a konkrétní dopady jejich zhoršení na život místních obyvatel. Faktem je, že brazilská ekonomika je v recesi a to samé se očekává v roce příštím. Jako v celé Latinské Americe měly i tady negativní dopad prudce klesající ceny komodit a snižující se čínská poptávka. Ničemu nepomáhá prudce posilující dolar, v němž má svoje půjčky velká většina velkých brazilských společností včetně státního gigantu Petrobras, o němž ještě bude řeč. Brazilský real naopak čelí rekordní inflaci a oslabil na svoje dvanáctileté minimum.