Když se Dilma Rousseffová stala v roce 2010 prezidentkou největší země Latinské Ameriky, byl to významný okamžik. Brazílie poprvé zvolila do svého čela ženu. Ukázalo se také, že Strana pracujících (PT), která provedla v minulé dekádě významné sociální reformy, nestojí pouze na popularitě a síle osobnosti odcházejícího prezidenta Luly da Silvy. Dilma Rousseffová byla osobnostně jiná než její předchůdce, navíc za sebou neměla zázračný příběh vysvobození z chudoby; její politika však měla být stejná.

Nyní, po prvním funkčním období, se Dilma — nikdo jí v Brazílii neřekne jinak — uchází o znovuzvolení. Poslední průzkumy naznačují, že může v druhém kole prezidentské volby prohrát. Přesto však zůstává jednou z favoritek. 

Jak tedy čtyřletá vláda první ženy v čele Brazílie vypadala?

Chudoba především

Exprezident Lula byl první, kdo vnesl do brazilské veřejné debaty jako téma číslo jedna eliminaci chudoby. Osm let jeho vlády znamenalo bezprecedentní změnu přístupu politiků, kteří se místo elity zaměřili na široké vrstvy obyvatelstva žijící v takzvané extrémní chudobě. Za Lulovy vlády vznikl program Bolsa Familia („Rodinný fond“), který se stal symbolem odhodlaného boje za důstojnější život. Miliony nejchudších rodin dostaly od vlády v rámci jediného federálního projektu pravidelné měsíční stipendium výměnou za to, že se zaručily posílat děti do školy, na lékařské prohlídky a zajistily jim povinná očkování. Bolsa Familia přispěla k rekordnímu ústupu chudoby v celé Brazílii a inspirovala lokální vlády k zavádění podobných programů. Snížila se kojenecká úmrtnost a ustoupila podvýživa, prodloužil se průměrný věk dožití.

Za vlády Dilmy Rousseffové byl program Bolsa Familia nejen zachován, ale ještě rozšířen. Do programu se zaregistroval další milion lidí, měsíční stipendium v rámci jednotlivých částí vzrostlo a vláda se zavázala, že úřady budou aktivně hledat několik set tisíc lidí žijících pod hranicí extrémní chudoby, kteří se do programu nezapsali sami; takových je podle různých odhadů na 700 set tisíc. Dilma spustila vlastní program návazný Brasil sem Miséria („Brazílie bez extrémní chudoby“) zaměřený na lepší přístup ke vzdělávání, zdravotní péči a také na rekvalifikaci nezaměstnaných. Kontroverzní program Mais Médicos („Více lékařů“) zase prostřednictvím především kubánských doktorů pomohl s výrazným zlepšením zdravotní péče v nejodlehlejších oblastech včetně indigenních teritorií. Vláda Rousseffové pokračovala ve výstavbě stovek tisíc veřejných bytů a zavádění nízko úročených půjček.