Těžko pohledat v současné Brazílii živější ulici než bulvár Avenida Paulista v São Paulu. Centrum nejlidnatějšího města jižní polokoule protíná v délce tří kilometrů. Sídlí zde řada významných bank i obří korporace Petrobrás. Auta a davy plní ulici ve dne v noci, protože São Paulo nikdy nespí.

Avenida Paulista byla od počátku také epicentrem protestů takzvaného Brazilského podzimu — v revoltě nazývané též Salátová nebo Octová; v protestním pohybu, který podnítilo zdražení autobusů a jenž posléze zacílil i na další vážnější problémy. Během poslední neděle ale i na této třídě připomínaly masové protesty už jen osamělé vozy vojenské policie.

Jistě, zůstává ještě pár měst, která se bouří. Největším z nich je Belo Horizonte, hlavní město státu Minas Gerais, kde desítky tisíc lidí pokračují v demonstracích především kvůli policejnímu násilí. Minulou sobotu tu policie zranila na 300 lidí. V menších počtech se demonstranti shromažďují také okolo pláže Copacabana v Riu ... jde ale spíše o výjimky. Jinde je téměř ticho. Na protestu v Curitibě se například minulou neděli sešlo ani ne 200 lidí, značná část z nich navíc ve věku pod 18 let. Na účastnících bylo znát zklamání, které nemohly zastínit ani nápadité transparenty. A není divu. Dvacetkrát více lidí přišlo na Světový den skateboardingu, který byl pořádán v jiné části města. O několik dní dříve se přitom i v Curitibě účastnily demonstrací desítky tisíc lidí.

Velké obecné problémy jako nezaměstnanost či korupce pochopitelně nezmizely. Zůstává i řada nedořešených křiklavých kauz. To všechno může masové protestní hnutí ještě podnítit. Pro tuto chvíli se ale zdá, že Salátová revolta skončila. Chybou by bylo nicméně tvrdit, že všechny protesty, všechny ty cíle a myšlenky, která přiváděly do ulic ohromné davy po několik týdnů, vyzněly do ztracena.

Čeho se tedy podařilo revoltujícím Brazilcům dosáhnout a které z jevů, jež protesty doprovázely, si je záhodno zapamatovat?

Otázka jízdného

Za prvé, k zřejmě nejviditelnějšímu posunu došlo v oblasti, kvůli které se protestovalo úplně za začátku — v otázce zdražení veřejné dopravy. Guvernéři a vlády drtivé většiny států brazilské federace jízdné skutečně snížili.

Výše snížení sice není na první pohled dramatická — v přepočtu jde o dvě až pět korun; byl ovšem zastaven dosavadní trend, kdy se jízdenky soustavně zdražovaly (v Curitibě jenom za poslední rok v přepočtu o 10 korun) a kvalita služeb přitom zlepšovala jen pomalu, nebo vůbec. Nejkřiklavější byla situace právě v São Paulu, které má jedny z nejvyšších cen veřejné dopravy na světě, a přesto stovky lidí přichází pozdě do práce jen proto, že se nevejdou třeba i do několika vlaků. Jízda metrem během raní špičky je tu skutečně otřesný zážitek. A navíc: Pro mnoho lidí, kteří využívající metro nebo autobus každý den, je i zlevnění jízdenky o pár centů výraznou úlevou.

Sama prezidentka Dilma Rousseffová pak ještě v jednom z projevů slíbila mimořádné, zhruba půlbilionové investice do hromadné dopravy. A „miliardy do dopravy“ chce investovat i státem vlastněná Brazilská rozvojová banka.