Konfederační pohár FIFA 2013 — neoficiální příprava na Mistrovství světa ve fotbale příští rok — je v plném proudu. Kdo jen trochu zná mentalitu Brazilců, ví, že v takové situaci má celý národ pouze jedinou starost: jak si povede jejich tým. Jenže přichází šok. Místo fotbalu plní média a sociální sítě poplašné zprávy o největších demonstracích od pádu diktatury v roce 1985. Brazilci po letech nežijí fotbalem, ale politikou.

Octová (nebo také Salátová) revolta podle octu používaného demonstranty proti slznému plynu), anebo též Brazilský podzim (na jižní polokouli se nám blíží období zimy) — to jsou jen některé z mnoha názvů, jež získala vlna demonstrací, rychle se rozrůstajících po největších brazilských městech. Podobně v Turecku začalo vše v Brazílii v Brazílii relativně marginální záležitostí — sporem o zvyšování cen městské hromadné dopravy. Navýšení v přepočtu o pouhé dvě koruny spustilo lavinu.

Zdejší hromadná doprava byla už před zvýšením velmi drahá, neefektivní a zároveň špatně propojená. Obvykle se například platí stejná částka bez ohledu na čas nebo počet stanic, navíc v každém spoji zvlášť, přestože na sebe navazují. Bývají také oddělené jízdenky metra a autobusů, čímž se při delší cestě cena diametrálně navyšuje.

Reakce na toto zvýšení cen ve městě São Paulo byla nečekaně silná, částečně také proto, že se jednalo již o druhé zdražení za pouhé dva roky. Protesty trvající týden se vymkly z ruky 13. června, kdy policie brutálně zasáhla proti demonstrantům nejen slzným plynem, ale i gumovými projektily. Výsledkem byla nejméně stovka zraněných lidí včetně patnácti novinářů. Sociální sítě zaplnily fotografie podlitin, vyražených zubů a krve, několik novinářů bylo zatčeno. Míra brutality policejního zásahu Brazílii šokovala; celá kauza poprvé pronikla na stránky celostátních médií. Revolta začala.