50:40. Takovým výsledkem by v druhém kole prezidentských voleb v Brazílii porazila Marina Silvová současnou hlavu státu, Dilmu Rousseffovou. Alespoň podle jednoho z posledních průzkumů veřejného mínění v zemi. Přestože procenta se v různých průzkumech mírně liší, výhru opoziční kandidátky potvrzují všechny z nich.

Ještě před několika týdny přitom bylo všechno jinak. Marina Silvová figurovala jako dvojka za kandidátem Socialistické strany Brazílie (PSB) Eduardem Camposem a průzkumy jejich tandemu nikdy nepřisoudily nad 15 procent. Podle každé projekce Dilma Rousseffová vítězila a zdálo se, že přes klesající popularitu dají voliči přednost jí, možná už v prvním kole. Jenže pak přišla tragédie, Campos zemřel při pádu letadla a po jistém váhání se koalice stran kolem PSB rozhodla dát šanci bývalé ministryni životního prostředí.

Od té doby její hvězda stoupá. Marina má reálnou šanci stát se prezidentkou. Jenže proč?

Inspirující

Čerstvá kandidátka má několik velmi silných stránek, které ji odlišují od ostatních. Můžeme začít hned životním příběhem, nápadně se podobajícím příběhu exprezidenta „Luly“ da Silvy. Marina pochází z neuvěřitelně chudé rodiny z Amazonského pralesa. Často se říká, že číst se naučila teprve v šestnácti letech a od dětství pracovala. Přes sociální a rasové znevýhodnění Marina vystudovala univerzitu, stala se aktivistkou, poslankyní a mimořádně úspěšnou ministryní životního prostředí, která si vysloužila řadu mezinárodních ocenění. A také prezidentskou kandidátkou z minulých voleb, která za miniaturní Stranu zelených (PV) získala neuvěřitelných dvacet procent hlasů. Bez finančních zdrojů nebo mediálního prostoru.

Marina je zkrátka symbol. Symbol „brazilského snu“, stejně jako symbol nezávislosti na velké politické scéně. Přestože v minulosti kandidovala za Stranu pracujících (PT) a za tu samou stranu seděla ve vládě, vždy se jí dařilo prezentovat se bezpartijně. Ve své kampani tvrdí, že chce spojovat kvalitní lidi ve všech stranách, což zabírá na voliče frustrované stupňující se polarizací mezi PT a „tukany“ z Brazilské sociálnědemokratické strany (PSDB), tedy mezi zástupci levice a pravice. Marina ráda opakuje, že jako poslankyně podpořila kvalitní opoziční návrhy a stejně bude chtít postupovat ve své vládě. Dokáže vystupovat jako nezávislá osobnost, která umí řešit konflikty, ale zároveň neopouští svoje hodnoty, což potvrzuje její ochota vzdát se vládních pozic i opatrný přístup k prezidentské kandidatuře.

Umírněně zelená

Druhá nesporná výhoda Mariny Silvové plyne ze zhoršující se ekonomická situace v zemi; Brazílie se nedávno dostala do recese a inflace je vysoká. Těsně před volbami se rozpoutala bezprecedentní kampaň byznysu a médií proti současné prezidentce a jejímu stylu vlády, včetně výhružek dramatickou ekonomickou krizí, pokud zůstane u moci.

Vítěznou z této kampaně přitom vychází umírněná Marina, bodující s těžko slučitelnými hesly udržitelného rozvoje a liberálnější ekonomiky. Na levicově orientované voliče zabírají její environmentální témata, důraz na zelenou energii a pohrdání dogmaty ekonomického růstu. Pravicové voliče a ekonomickou elitu zase uklidňuje, že se kandidátka obklopila ekonomy z dob Fernanda Henriqua Cardosy (známého pod zkratkou FHS), reformního exprezidenta z řad „tukanů“, a zaštiťující PSB má všeobecně dobré vztahy s byznysem.

Věřící

Nakonec je tu poněkud neobvyklá výhoda pro úspěch prezidentského kandidáta v Brazílii: náboženství. Marina je silně věřící křesťanka evangelikálního směru. Počet evangelikálů v zemi dlouhodobě roste a co je důležité, jde o disciplinované a politicky angažované voliče.

Evangelikálové mají vlastní frakci v Kongresu, pastorové a biskupové z církví často doporučují, koho volit, a průzkumy naznačují, že pro evangelikálního voliče je víra mnohem důležitější než pro voliče jiných vyznání. Marinu již podpořila řada významných osobností náboženského života, například pastor Silas Malafaia. A kandidátka PSB může v tomto ohledu zapůsobit i na věřící katolíky; Marina dlouhodobě spolupracuje s radikálními katolickými organizacemi na ochraně životního prostředí a boji proti chudobě a Dilma Rousseffová naopak bojuje s pověstí, že je „komunistka“ a ve skutečnosti v Boha nevěří.

Nekonzistentní

Přesto je prezidentská kandidatura Mariny Silvové zranitelná a její protivníci si toho začínají po odmlce způsobené počátečním šokem všímat. Prakticky každá její silná stránka totiž může být obrácena proti ní. A dalo by se říci, že právě teď probíhá soustředěná ofenziva všech protihráčů a spřízněných médií, především však prezidentčina PT, která se obává, že po dvanácti letech přejde do opozice.

Samotnou symbolickou roli, o které byla řeč, používají protivníci Mariny jako důkaz slabosti. Prezentují ji výhradně jako symbolickou kandidátku, která nemá dostatečné zkušenosti, není kompetentní a ve skutečnosti je populistka. Dilma se Mariny v prvním duelu otevřeně zeptala, kde na své sliby a představy vezme peníze a vypočetla nové výdaje do řádu stovek miliard korun. Padají přirovnání k bývalému prezidentovi Fernandu Collorovi, který v devadesátých letech podobně zvítězil na platformě vymezení se vůči zavedeným politickým stranám a nabízel „novou cestu“ kompromisů. Jeho kariéra skončila skandálním odvoláním a exprezident slouží jako strašák nekompetence, slabého mandátu a hluboké politické krize. Někteří členové PT se vyjadřovali, že podobně jako Collor bude Marina odvolána do dvou let.

Kromě toho Dilma a její okolí neustále poukazují na nekompatibilitu jednotlivých programových bodů. Stačí se podívat na energetickou politiku. Marina před lety odcházela z postu ministryně životního prostředí kvůli sporům o stavbu elektrárny Belo Monte; stála na straně původních obyvatel Amazonie a ochránců životního prostředí. Přesto nyní mluví nejen o další podpoře vodní energie, na které je Brazílie závislá, ale i dalších kontroverzních zdrojů, jako je těžba ropy v těžko dostupných oblastech. A v původním kandidátském programu byla jasná podpora jaderné energetice, než došlo ke zmírnění.

Netolerantní

Jako ještě větší problém se může projevit náboženské pozadí. Také tady došlo ke změně oficiálního programu, a to jediný den po jeho vydání; Silvová stáhla podporu svazkům a adopcím homosexuálních párů po vlně kritiky na sociálních sítích a nábožensky orientovaných televizních a rádiových stanicích, kde byla obviněna ze zrady. Místo jednoznačné podpory je nyní deklarováno pouze zaručení stávajících práv a rovných příležitostí pro všechny, ovšem bez nového antidiskriminačního zákona. Tím se sice Marina dokázala vyrovnat s potenciálním pádem evangelikálních sympatií, vyvolala nicméně vlnu antipatií v mnoha vrstvách společnosti. Milton Hatoum, jeden z nejslavnějších současných brazilských spisovatelů, veřejně odvolal svoji podporu pro Silvovou a označil její rozhodnutí za „morální selhání“.

Brazilská společnost je většinově silně věřící, zároveň však stále ještě sekulární a spojení náboženství a politiky nevidí mimo evangelikální komunitu rád nikdo, zejména ne média. Každý den je tak možné číst a slyšet o hrozbách pro sekulární a pluralitní charakter státu. Marina tvrdí, že ten chce zachovat a respektuje každé vyznání.

Ovlivnitelná

A nakonec je tu nečekaný problém v ekonomické oblasti. Již v době kandidatury na viceprezidentku se vědělo, že mateřská PSB má vazby na byznys a bankovní sektor, s tím byl ovšem spojován zesnulý Eduardo Campos. Nyní se ukazuje, že Marina sama v minulosti obdržela zhruba šestnáct milionů korun za sérii přednášek v různých firmách placených velkými bankovními domy. A její ekonomický tým je plný kontroverzních bankéřů. Asi nejkřiklavější je Maria Alice Setúbalová, známá jako Neca, vlastnící miliardové podíly v Itausa Unibanco, největší bance na jižní polokouli. Rodina této bankéřky je dvanáctá nejbohatší v Brazílii a o této ženě se mluví jako o možné ministryni financí. Lara Resende, bývalý poradce prezidenta FHC, je dalším významným členem kandidátčina týmu, který má mimo jiné na sobě neprokázaná obvinění z daňových úniků. A takových lidí je víc.

Panují tedy obavy, nakolik bude Marina Silvová zavázána bankovnímu prostředí, proti němuž v minulosti slovně vystupovala a kterému jistě není nakloněno jádro jejích voličů. V programu je možné mimo jiné najít návrh na posílení nezávislosti Brazilské centrální banky, což je vnímáno jako úlitba tomuto odvětví.

Prezidentka?

Nyní měsíc před volbami se přiostřují přestřelky a samotné prezidentské klání se začíná stávat soubojem dvou žen. Marina Silvová si v zostřeném prostředí zatím počíná zručně a klidně, zatímco nervozita štábu současné prezidentky je téměř hmatatelná. Stačí si poslechnout zoufalé volání po návratu bývalého prezidenta Luly. Z interního výzkumu PT paradoxně vyplývá, že ani Lula by možná nedokázal Marinu porazit. A potíž je i v tom, že exprezident se o své exministryni opakovaně vyjadřoval s respektem a odmítá ji otevřeně kritizovat. Marina se sama umně prezentuje jako Lulova žákyně a přirozená nástupkyně.

Zároveň však musí Marina počítat s tím, že „smrtící efekt“ Eduarda Campose, na jehož pohřeb přišly desítky tisíc lidí, nemusí trvat až do voleb. Ani momentální okouzlení jejím životním příběhem a asketickým vystupováním. Bývalá ministryně má v současné době velkou šanci stát se budoucí prezidentkou. Ale musí především dokázat udržet až příliš širokou frontu potenciálních voličů, kteří se za ní prozatím sešikovali. Jenže jak udržet radikální studenty i konzervativní křesťany? Původní obyvatele i drobné zemědělce? Odboráře i byznysmeny?

To je otázka, která má cenu prezidentského úřadu.