Jsou události, které čas od času vytřou zrak sebelepším analytikům a od základu promění hru. Brazílie zažila takový moment tuto středu, kdy při tragické letecké havárii nad městem São Paulo zemřel prezidentský kandidát Eduardo Campos (47). Událost zastavila probíhající kampaň a zanechala spoustu otázek o budoucnosti prezidentského klání, jehož výsledek se považoval za víceméně předvídatelný.

↗

Eduardo Campos s Marinou Silvou, svojí pravděpodobnou nástupkyní. Foto archiv Brasilpost.com.br

Nejprve k samotnému zesnulému: Eduardo Campos byl vedle prezidentky Dilmy Rousseffové a jejího hlavního protikandidáta ze středopravicové opozice Aécia Nevese nepříliš známou figurou. Jeho popularita se opírala především o chudý severovýchod země, v Pernambucu působil jako guvernér dvakrát a mimořádně úspěšně; v roce 2010 obhájil svou pozici s rekordními osmdesáti procenty hlasů v prvním kole a patřil mezi nejpopulárnější guvernéry vůbec. Stál v čele malé Brazilské socialistické strany (PSB) a působil také jako ministr v době vlády prezidenta Luly.

Zajímavé na Camposovi bylo mimo jiné to, že představoval jedinou levicovou alternativu k Dilmě Rousseffové a její Straně pracujících (PT). Jako člověk pocházející ze severovýchodu mohl prezidentský úřad zbavit tradičního zaměření na bohatý střed a jih země a jeho kampani nechyběl sociální apel, přestože sám pocházel z mocné regionální rodiny. Jeho největším vítězstvím se stalo angažmá populární Mariny Silvy jako kandidátky na viceprezidentku. V průzkumech se umísťoval až za dvěma hlavními kandidáty se zhruba 9 — 13 procenty, měl však nespornou výhodu, že na rozdíl od nich nevzbuzoval výrazně negativní vášně. V posledních týdnech se pustil do intenzivní kampaně, jejíž součástí byla právě také letecká návštěva Sãa Paula.

Paradoxně až svojí smrtí dosáhl opravdové pozornosti; jeho nehoda se objevila na předních stránkách brazilských i světových deníků. O Camposovi se nikdy předtím tolik nemluvilo doma ani ve světě.

Tragická událost otevřela cestu absolutní změně na „hřišti“ prezidentské volby. Možných scénářů je několik a vedou k diametrálně odlišným výsledkům. Klíčovým hráčem je ve všech případech zmíněná Marina Silva, bývalá senátorka, kandidátka z minulých prezidentských voleb za Stranu zelených, která dosáhla na dvacet milionů hlasů, a žena respektovaná za klíčový vliv při omezování likvidace Amazonského pralesa.

První možnost: Marina Silva se stane oficiální kandidátkou PSB na prezidenta a nahradí tak Eduarda Campose v čele. To je zatím nejpravděpodobnější; Marina má podporu Camposovy rodiny a na její stranu otevřeně vystoupil bratr zesnulého politika s otevřeným dopisem.

Prezidentská kandidatura Mariny Silvy s plnou politickou podporou by znamenala vážný problém jak pro Dilmu Rousseffovou, tak pro Nevese. V průzkumech z loňského roku Marina obsazovala suverénně druhé místo za současnou hlavou státu, a to bylo před bezprecedentním pádem preferencí. Marinu podporuje střední třída, lidé bez politické příslušnosti, kteří by jinak mohli vhodit bílý lístek, anebo rostoucí evangelikální komunita. Slavná ekoložka by s tak širokou aliancí měla velkou šanci vystřídat Nevese na druhém místě a pravděpodobně by také získala jeho hlasy, protože Dilma Rousseffová je v táboře pravicové opozice skutečně nenáviděnou postavou. Pokud by Marina skončila až třetí, situace by se paradoxně obrátila; přes neshody byla tato potenciální kandidátka v Lulově administrativě a proti Nevesovi a jeho straně se ostře vymezuje. Finanční kruhy už dnes panikaří nad možností, že Marina ve druhém kole Dilmu otevřeně podpoří a pohřbí tak veškeré šance, že po letech skončí vláda Strany pracujících.

Druhá možnost: Marina Silva kandidovat nebude. Může se pro to rozhodnout osobně; Camposovy kolegy v PSB dlouhodobě kritizovala zejména na regionální úrovni a spolupráce se zesnulým prezidentským kandidátem podle všeho nebyla ideální. Nelíbila se jí například spolupráce s pravicí v soubojích o některé guvernérské posty. Marina navíc chtěla původně kandidovat za svoje vlastní hnutí, což jí bylo znemožněno kontroverzním rozhodnutím soudu kvůli nedostatku platných podpisů. Po tomto neúspěchu se stáhla do ústraní a kandidatura spolu s Camposem byla překvapující.

Marina je kromě toho silně nepopulární mezi některými významnými členy PSB, kteří se drželi zpátky jen kvůli Camposově autoritě. Například první místopředseda Roberto Amaral, který se stal prozatímním vůdcem strany, ji v minulosti označil za „předpojatou náboženskou fundamentalistku“ a netají se tím, že by jeho strana měla podpořit Dilmu Rousseffovou, s níž mimochodem spolupracovala až do roku 2010. Představitelé PSB se také obávají, že Marina Silva by nebyla jejich prezidentkou; jakmile bude schváleno její vlastní hnutí, přestane potenciální hlava státu tuto stranu potřebovat.

Pokud by PSB podpořila Dilmu Rousseffovou nebo postavila stranického kandidáta ještě neznámějšího než Eduardo Campos, současná prezidentka by dost možná zvítězila už v prvním kole, kdy jí stačí mít více hlasů než její protikandidáti dohromady. A v případném druhém kole by zřejmě opět získala potenciální voliče Mariny Silvy i Camposovy strany.

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu mají PSB a její menší spojenci sdružení v koalici Sjednoceni pro Brazílii deset dní na rozhodnutí o novém prezidentském kandidátovi. Bude to deset dní plných spekulací, ve kterých se rozhodne o osudech nejvýznamnějších politických hráčů v zemi. Za každých okolností však můžeme očekávat, že prezidentské klání v Brazílii bude zase o něco dramatičtější.