O co jde brazilským rozhořčeným?

Protestní kampaň v Brazílii se nejen šíří, ale i konsoliduje. Její představitelé zformulovali v posledních dnech pět požadavků, jež jsou překvapivě konkrétní. Stálý spolupracovník DR referuje z jihobrazilské Curitiby.

P1010065_1

František Kalenda

22.06.2013 01:32

A2

V Brazílili už nejde jen o jízdenky. Neběží už ani o fotbal. Pozornost protestujících se upíná k samotnému jádru systému. Foto archiv Nationalturk.com

Zatím nejintenzivnější protesty ve vzbouřené Brazílii přinesla noc z 20. na 21. června. Ve více než stovce měst se shromáždil nejméně milion lidí. Protesty charakterizují dva zcela protichůdné proudy: minorita násilníků, kteří se rozhodli zneužít situace k rabování, výtržnostem a svéráznému vyjádření vlastní frustrace; a výrazně větší část, která je dobře organizovaná, bez politické příslušnosti a začíná si ujasňovat, čeho chce vlastně dosáhnout.

Protestující na internetu zformulovali pět požadavků, jež chtějí prosadit. Snížení ceny autobusů mezi nimi není. V Brazílii se během několika hodin stalo mimořádně populární rčení „Není to o dvaceti centech, je to o...“ Doplnit je možné téměř cokoli. Pětice požadavků je však kupodivu zcela konkrétní.

Ne PEC 37
Jestliže něco nazvedlo v týdnech před protesty Brazilce ze židle, byl to nesmírně kontroverzní návrh dodatku k ústavě, tzv. PEC 37 (Proposta de Emenda Constitucional – Návrh ústavního dodatku číslo 37). Dodatek momentálně čeká v Kongresu na schválení. Běžně se mu říká Dodatek o beztrestnosti, neboť má za cíl omezit možnosti vyšetřování federální i místní policie a přenést tuto pravomoc plně na prokuratury. Panují pobavy, že přijetí takového návrhu by jen zhoršilo už dnes špatnou situaci, kdy je celá řada brazilských poslanců obviněná z korupce i ještě těžších zločinů, a normální soudy na ně nedosáhnou kvůli zvláštnímu privilegiu, o němž bude řeč níže.

Naštěstí pro brazilskou demokracii a naneštěstí pro provinilé poslance a senátory se zdá, že protesty budou mít v této rovině úspěch. Dá se očekávat, že při hlasování 26. června se málokdo odváží vzhledem k momentální situaci zvednout ruku pro návrh, který pomohl vyhnat do ulic víc než milion lidí.

Renan Calheiros, černá ovce Senátu
„Je to ostuda naší demokracie, ostuda Brazílie,“ křičí demonstrantka jménem Amanda v Curitibě, mávaje transparentem s nápisem Předseda Senátu je zločinec. Najít kontroverznější postavu v současné brazilské politice je téměř nemožné. Calheiros je už od roku 2007 podezřelý z přijetí úplatku v takzvané aféře Renangate, kvůli které byl loni sesazen z vedení Senátu. Jenže se do něj v únoru roku 2013 zase vrátil, a v\volat tak další vlnu kritiky. Pod peticí za jeho odvolání je dnes už víc než milion podpisů.

Jen o málo méně nenáviděnou postavou mezi protestujícími je Marco Feliciano, pastor a senátor předsedající Komisi pro lidská práva a menšiny, což je obecně považováno za dobrý vtip. Muž, jenž označil předchozí vedení Komise za „ovládané Satanem“, se proslavil návrhem oficiálně nazvaným Cura gay, tedy „léčba homosexuálů“. Feliciano také proslul mnoha rasistickými a homofobními výroky, nejčastěji během svých nedělních kázání. A tak i jeho odvolání z čela
Komise patří mezi požadavky brazilských demonstrantů.

Fotbalové šílenství
Kritika chystaného mistrovství světa ve fotbale se objevuje na transparentech demonstrantů snad nejčastěji. Děje se tak především kvůli neuvěřitelným nákladům, jež na něj byly doposud vynaloženy, ale i pověstné brazilské „fotbalové mentalitě“. Mnoho protestujících zuří, že se Brazílie prezentuje světu především jako fotbalová velmoc a že politici zneužívají nadšení pro sport k přislovečnému chlebu a hrám pro lid, kde navíc chybí chléb a zůstávají jen bombastické oslavy.

Podobně jako v České republice je i brazilský fotbal prolezlý korupčními skandály sahajícími až na nejvyšší místa, k proslulému šéfovi Brazilské fotbalové konfederace, Josému Marimu Marinovi. Marin se proslavil i dalšími menšími přečiny, jako například nelegálním napojení se na elektrickou síť souseda v letošním roce, nebo kontroverzními výroky z dob vojenské diktatury. Podezření se však objevují i v souvislosti s jednotlivými senátory a poslanci, jejichž soukromé firmy jsou na organizátory mistrovství napojené a hojně se přičinily o prodražení už tak megalomanského projektu.

Ovšem možná ještě více než samotná korupce při organizaci šampionátu rozčiluje protestující fakt, že peníze ze státního rozpočtu míří do sportu a na budování velkolepých staveb, jako jsou nové fotbalové stadiony v hlavním městě Brasilia, zatímco ve veřejných nemocnicích se čekají dlouhé fronty na běžná ošetření, což už několik lidí stálo i život. Výrazně pod průměrem vyspělých zemí jsou také výdaje na vzdělávání, které je velmi kvalitní jen na několika špičkových univerzitách, jako je Universidade de São Paulo, jinde však mizerné a především v severních regionech silně podfinancované. Dokonce i budovy několika federálních univerzit jsou v katastrofálním stavu a bez moderního vybavení.

Brazilci jednoduše přestávají být národem, který se nechá uplácet fotbalem a zapomíná na vše ostatní. Možná i z toho důvodu, že se zde platí jedny z nejvyšších daní v regionu a i mezi nerozvinutými zeměmi, což mnohým zvyšuje životní náklady na neúnosnou mez.

Proti korupci
Fakt, že Brazílie postrádá efektivní protikorupční legislativu, byl opakovaně kritizován i organizacemi jako Transparency International nebo OECD. V Senátu už několik měsíců čeká na scválení antikorupční balíček a existují obavy, že dojde k jeho změkčení, které umožní pokračovat v praktikách typu uplácení poslanců a senátorů nadnárodními společnostmi, aby hlasovali pro jimi navrhované úpravy zákonů.

Druhým bodem v oblasti korupční legislativy je potom požadavek definovat v souladu s brazilskými zákony korupci nově jako „obzvlášť odpudivý čin“ (crimehediondo), tedy postavit jej na stejnou úroveň jako třeba vraždu nebo ozbrojené přepadení. Na trestné činy definované tímto způsobem se například nevztahuje možnost být propuštěn na kauci nebo do domácího vězení. Mementy jsou zde případy jako Mensalão, kdy se podařilo vyhnout uvěznění hlavním aktérům největšího korupčního skandálu v brazilské historii.

Konec privilegovaných
Poslední ze zatím pěti nejvíce akcentovaných požadavků bude znít českým čtenářům opět povědomě: zrušení privilegovaného postavení politické elity, která využívá tzv. Foroprivilegiado.

Tento zvláštní justiční institut se vztahuje prakticky na všechny významné politiky – na členy Kongresu a vlády, na guvernéry, místní zastupitele, dokonce i na představitele armády. Namísto věcně příslušného soudu jsou tito souzeni buď Nejvyšším federálním soudem jako v případě členů vlády a Kongresu, nebo Vojenským soudem v případě armádních špiček. To velmi komplikuje běžné stíhání a dává Brazilcům oprávněný pocit, že se s politiky nakládá jako s osobami nedotknutelnými, jejichž práva jsou úplně jinde než jejich. V případě schválení dodatku PEC 37 by se pak nedotknutelnost mocných absolutizovala.

Chaos a naděje
Ve stále komplikovanější a nepřehlednější situaci je těžké hodnotit, jaké dopady bude mít tzv. Brazilský podzim na místní politickou realitu. Někteří propadají paranoie a mluví se o vojenském převratu. Na Facebooku vznikla dokonce skupina vyzývající vojsko k zásahu, která získala více než šest tisíc fanoušků během několika hodin. Protesty se na mnoha místech stávají spolu s obrovským množstvím lidí násilnějšími a tyto násilné projevy celé hnutí štěpí. Chaos – to je slovo, které charakterizuje současnou Brazílii nejlépe.

Avšak formulace požadavků a jasná většina proti násilí dává naději na konkrétní změny; a nejsou to požadavky nereálné. Už teď hnutí podporují miliony lidí. A politici budou muset reagovat jinak než jen symbolickým snížením cen za veřejnou dopravu, k němuž již došlo prakticky ve všech důležitých městech. Už jen proto, že volby budou již příští rok. A nejen prezidentka Dilma Rousseffová bude muset něco konkrétního udělat s popularitou, nově klesající závratnou rychlostí.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.