Velký propad cen akcií, jenž byl zaznamenán v první polovině týdne v Číně, zavinily především čtyři faktory. V tom mají pozorovatelé jasno. Za prvé (a zdaleka nejvíce), šlo o zrychlení procesu, který běží už třetí měsíc: o celkově žádoucí, ale dnes nebezpečně rychlé splaskávání akciové bubliny, nafukované od roku 2007 až do letošního června.

Za druhé šlo o projev obecné nepřehlednosti čínského trhu a nedůvěry v to, že čínská vláda doceňuje vážnost situace, že ji má pod kontrolou a že ví, co dělat — to vše vyjádřené měřitelnou nedůvěrou investorů ve schopnost čínské ekonomiky dosáhnout i tento rok sedmiprocentního růstu, jenž vláda stále oficiálně slibuje.

Za třetí je zde související fakt, že dosavadní reálný motor čínské produkce, to jest montovny na východním pobřeží, už nezvládá konkurovat levnou pracovní silou zemím, jako je Bangladéš nebo Indonésie, a že firmy, jež přišly do Číny jen kvůli levné práci, začínají zase odcházet.

A za čtvrté zapůsobila nejistota ohledně budoucího národohospodářského kurzu čínské vlády — v zemi je totiž dnes připravován nový pětiletý plán, který má kromě jiného určit, jaká odvětví budou podporována a jaká ne, přičemž se vedou dohady, do jaké míry bude chtít čínské vedení nahradit dravě proexportní orientaci podporou spotřebitelské ekonomiky a importu technologií.

V čem pozorovatelé už tak jasno nemají, je další vývoj. Proto — a také pod vlivem „černého pondělí“ 24. srpna, kdy padaly ceny akcií na šanghajské burze způsobem, jenž připomněl začátek euroamerické krize v roce 2008 — všechna ta panika.

Za několik posledních dní se nicméně objevila řada přehledových analýz, jež umožňují popsat alespoň možné scénáře. Jakými důsledky se tedy otřesy v Číně už projevily, jakými se hrozí projevit a co to znamená pro zbytek světa?

Povaha bubliny, ztráty a škody

První z důsledků kumulace uvedených faktorů se nabízí sám — vlastní pokles hodnoty čínských akcií. Ten bude bezesporu pokračovat, protože akciová bublina splasknout musí. Otázkou je ale jak. Čínská vláda se snaží proces kontrolovat a omezit jeho účinek na zbytek ekonomiky. Bublina je ovšem ohromná.

Velkou část akcií v Číně skoupilo v posledních letech na 90 milionů drobných — retailových — investorů, kteří neměli s pohyby na burze a ve světovém hospodářství zkušenost (hovoří se doslova o investicích „maminek a tatínků“). Tito investovali často na základě zaslechnutých rad či doporučení známých, a ještě své akcie využili nezřídka jako jistinu pro další půjčky.

Díky soustavnému růstu čínské ekonomiky v posledních letech rostla nepřetržitě i cena akcií, což nabízelo vidinu rychlého zbohatnutí. Díky enormnímu zájmu retailových investorů, jejichž investice ovšem cíleně usnadňovala a spolupodněcovala vláda snažící se kompenzovat jinou, tentokrát hypoteční bublinu, pak jenom za poslední rok stoupla hodnota akcií na čínských burzách o 150 procent.

Zadlužení Číny (veřejný plus soukromý dluh) zároveň narostlo od roku 2007 na čtyřnásobek — 282 procent současného HDP. Nyní hodnota čínských akcií zase spadla, a to o 42 procent oproti začátku června (je tedy mimochodem stále vyšší, než byla loni), dluhy však zůstaly.

Držitelé čínských akcí přišli ve vztahu k hodnotě svých podílů v červnu, kdy byla nejvyšší, o osm bilionů (!) dolarů, tedy o sumu, jež by naplnila rozpočet České republiky při současné výši výdajů na 160 let dopředu. Řada zejména menších čínských firem se v důsledku toho dostala do finančních problémů. Byl zaznamenán dílčí odliv kapitálu do zahraničí.