Velký propad cen akcií, jenž byl zaznamenán v první polovině týdne v Číně, zavinily především čtyři faktory. V tom mají pozorovatelé jasno. Za prvé (a zdaleka nejvíce), šlo o zrychlení procesu, který běží už třetí měsíc: o celkově žádoucí, ale dnes nebezpečně rychlé splaskávání akciové bubliny, nafukované od roku 2007 až do letošního června.

Za druhé šlo o projev obecné nepřehlednosti čínského trhu a nedůvěry v to, že čínská vláda doceňuje vážnost situace, že ji má pod kontrolou a že ví, co dělat — to vše vyjádřené měřitelnou nedůvěrou investorů ve schopnost čínské ekonomiky dosáhnout i tento rok sedmiprocentního růstu, jenž vláda stále oficiálně slibuje.

Za třetí je zde související fakt, že dosavadní reálný motor čínské produkce, to jest montovny na východním pobřeží, už nezvládá konkurovat levnou pracovní silou zemím, jako je Bangladéš nebo Indonésie, a že firmy, jež přišly do Číny jen kvůli levné práci, začínají zase odcházet.

A za čtvrté zapůsobila nejistota ohledně budoucího národohospodářského kurzu čínské vlády — v zemi je totiž dnes připravován nový pětiletý plán, který má kromě jiného určit, jaká odvětví budou podporována a jaká ne, přičemž se vedou dohady, do jaké míry bude chtít čínské vedení nahradit dravě proexportní orientaci podporou spotřebitelské ekonomiky a importu technologií.

V čem pozorovatelé už tak jasno nemají, je další vývoj. Proto — a také pod vlivem „černého pondělí“ 24. srpna, kdy padaly ceny akcií na šanghajské burze způsobem, jenž připomněl začátek euroamerické krize v roce 2008 — všechna ta panika.

Za několik posledních dní se nicméně objevila řada přehledových analýz, jež umožňují popsat alespoň možné scénáře. Jakými důsledky se tedy otřesy v Číně už projevily, jakými se hrozí projevit a co to znamená pro zbytek světa?

Povaha bubliny, ztráty a škody

První z důsledků kumulace uvedených faktorů se nabízí sám — vlastní pokles hodnoty čínských akcií. Ten bude bezesporu pokračovat, protože akciová bublina splasknout musí. Otázkou je ale jak. Čínská vláda se snaží proces kontrolovat a omezit jeho účinek na zbytek ekonomiky. Bublina je ovšem ohromná.

Velkou část akcií v Číně skoupilo v posledních letech na 90 milionů drobných — retailových — investorů, kteří neměli s pohyby na burze a ve světovém hospodářství zkušenost (hovoří se doslova o investicích „maminek a tatínků“). Tito investovali často na základě zaslechnutých rad či doporučení známých, a ještě své akcie využili nezřídka jako jistinu pro další půjčky.

Díky soustavnému růstu čínské ekonomiky v posledních letech rostla nepřetržitě i cena akcií, což nabízelo vidinu rychlého zbohatnutí. Díky enormnímu zájmu retailových investorů, jejichž investice ovšem cíleně usnadňovala a spolupodněcovala vláda snažící se kompenzovat jinou, tentokrát hypoteční bublinu, pak jenom za poslední rok stoupla hodnota akcií na čínských burzách o 150 procent.

Zadlužení Číny (veřejný plus soukromý dluh) zároveň narostlo od roku 2007 na čtyřnásobek — 282 procent současného HDP. Nyní hodnota čínských akcií zase spadla, a to o 42 procent oproti začátku června (je tedy mimochodem stále vyšší, než byla loni), dluhy však zůstaly.

Držitelé čínských akcí přišli ve vztahu k hodnotě svých podílů v červnu, kdy byla nejvyšší, o osm bilionů (!) dolarů, tedy o sumu, jež by naplnila rozpočet České republiky při současné výši výdajů na 160 let dopředu. Řada zejména menších čínských firem se v důsledku toho dostala do finančních problémů. Byl zaznamenán dílčí odliv kapitálu do zahraničí.

Pekingská vláda se pokusila ztlumit šířící se obavy a posléze i paniku několika protikroky — přímou intervencí v podobě odkupu akcií v celkové hodnotě asi půl bilionu dolarů, zákazem obchodování s podíly určitých strategických společností, podporou exportním firmám devalvací jüanu o tři procenta vůči dolaru (to už v polovině srpna) a v posledku v úterý 25. srpna zásahem centrální banky, která snížila úrokové sazby, aby usnadnila firmám půjčovat si další peníze.

Dle čísel z posledního srpnového týdne se zdá, že se přeci jen podařilo největší paniku prozatím ztlumit, bublina však musí splasknout úplně.

Pekingská vláda může i nadále pokračovat v usnadňování dalšího půjčování či podpoře exportu dalšími devalvacemi, v nejhorším případě může i zavřít burzy. Pokles hodnoty čínských akcí ale bude trvat, a to ideálně několik měsíců. Ostatně už během června, kdy se o nějaké panice téměř nemluvilo, klesla výše tří hlavních indexů čínských burz o 25 procent.

Důsledky mimo Čínu

Vedle hodnoty akcií se čínské burzovní otřesy promítly zatím nejvýznamněji do cen surovin, které poptávají tradičně čínští producenti. Cena ropy Brent padla na začátku týdne na 45 dolarů za barel a ve středu dokonce na 43 dolarů, což je ještě méně, než kam ji stlačila saúdskoarabská intervence v závěru loňského roku, a celkově nejméně za posledních šest let. Na podobném minimu se ocitly ceny železné rudy, mědi či sójových bobů.

Pokles cen surovin, respektive potravin, se zdá být pro zbytek světa spíše dobrou zprávou. Ve skutečnosti tomu tak ale docela není. Jednak řada zejména chudších zemí má na exportu surovin postavenou celou ekonomiku, jednak uzpůsobily notoricky zdůrazňovanému „hladu Číny po surovinách“ svůj hospodářský model i státy jako Rusko či Austrálie, jejichž případné potíže zasáhnou celý region, a jednak jde o jev, který tlumí řadu jiných pozitivních trendů. Například rozvoj úsporných technologií či metod šetrnějšího využití nových energetických zdrojů typu břidličného plynu teď ztrácí na atraktivitě.

Dalším důsledkem čínských otřesů pro svět je pokles cen akcií nečínských firem, jež ale s čínskými spolupracují nebo jim napůjčovaly peníze. Zde jde kupříkladu o britské banky nebo americké technologické společnosti, jimž čínští výrobci dodávají komponenty.

Třetí konsekvencí je šíření obecné panické vlny, v jejímž důsledku klesá hodnota akcií na všech velkých burzách a tratí například i evropské důchodové fondy. Této vlně se podařilo prozatím do značné míry zabránit, jak už zmíněno výše, a tak se burzovní indexy na Západě či v zemích asijských tygrů spíše jen vychýlily, než že by propadly.

Konečně čtvrtý důsledek otřesů na čínských burzách by se ve světě začal projevovat výrazněji ve chvíli, kdy by pokračující pád cen akcií vedl ke krizi v celé čínské ekonomice — k reálnému poklesu čínské poptávky.

Čínské hospodářství není tak otevřené jako ekonomiky západních států, je ovšem druhé největší na světě a jako takové propojené téměř se všemi. Pěkně vidět to bylo v minulých dnech z vývoje na německých trzích, kde se navzdory ztlumení čínského otřesu odrazil poslední vývoj v mírném snížení investičního sentimentu.

Modelové scénáře

Všechny uvedené důsledky byly a jsou zatím jen dílčí a do značné míry přechodné. Jak změní otřesy na čínských akciových trzích a kumulace dalších faktorů popsaných v úvodu textu Čínu a svět celkově, to se vyjeví až v příštích měsících.

Analytikové dnes nabízejí desítky různých prognóz. Všechny lze ale umístit na pomyslnou osu mezi dva modelové scénáře: ideální a černý.

Podle ideálního scénáře zvládne čínská vláda nejen utlumit splaskávání akciové bubliny, ale i vzít si z vývoje v posledních letech ponaučení. Do konce roku se — říká ideální scénář — burzy uklidní, podniky, jež nemají perspektivu, oprávněně zkrachují, a bude nastolena nová rovnováha. Režim současně přijme takový pětiletý plán, jenž podnítí perspektivní podniky k plnému využití potenciálu očištěného trhu. V důsledku bude čínská ekonomika modernizována, vzrostou mzdy a vznikne důstojnější pracovní prostředí.

Černý scénář naopak vychází z předpokladu, že vláda situaci nezvládne. Přes Čínu se pak přelije vlna bankrotů, desítky milionů Číňanů přijdou o práci či o peníze, a tím i možnost platit dluhy. Následně začnou krachovat i společnosti exponované v Číně a přes banky se krize rozšíří do celého světa.

Jedni ze zastánců černého scénáře předpovídají následné měnové války, respektive soupeření v podpoře exportu pomocí devalvací měn mezi Čínou, Indonésií, Malajsií a Thajskem. Jiní píší o riziku, které by znamenalo příslušné zpochybnění kompetence vlády, a tedy i Komunistické strany Číny, o chaosu a možných sociálních nepokojích.

Zdali má k pravdě blíže první či druhý model, půjde odpovědně říci nejdříve někdy v listopadu, tedy jestliže nenastane nečekaný pád. Dnes, po pondělním propadu, úterní panice a středečním relativním uklidnění lze spolehlivě uvést v zásadě tři věci: za prvé, pokles cen akcií na čínských burzách bude ještě nějakou dobu pokračovat — je ale otázkou jak rychle, jak prudce a v jakém rozsahu; za druhé, pozice současného vedení státu v čele s prezidentem Si Ťin-pchingem relativně oslabí — není však jasné, zda či jak to konkurenční frakce využijí; a za třetí, čínský hospodářský model bude muset být pozměněn — ovšem zas není jasné, jak důsledná tato reforma bude.

Hodně napoví vzpomínaný pětiletý plán. Dokončen by měl být během podzimu, v platnost pak vstoupit slavnostním schválením na začátku března 2016.

Další informace:

BBC News Chinese shares higher on back of global rebound

BBC News China market slump: Shares end lower despite rate cut

BBC News China's woes and a still flawed global economy

The Economist The stockmarket's collapse kicks up political fallout for Xi Jinping

The Washington Post The political implications of China’s stock market crisis

The Independent China's Black Monday explained: What is it — and how will it affect you?

The Guardian Why is China's stock market falling and how might it affect the global economy?

The Guardian Eight reasons why China’s currency crisis matters to us all

CommonSpace.scot What does the China crisis mean? Q&A

Al-Džazíra China stock market crisis: Who's to blame?