Světová média věnovala Brazílii v končícím týdnu nezvyklou pozornost. Nejprve přišly Financial Times se svými Deseti dobrými důvody proč si myslet, že padne dva měsíce stará vláda, následovalo poslední vydání týdeníku The Economist, který má Brazílii dokonce na obálce; na ní je země vyobrazená poněkud stereotypně jako samba tanečnice pohlcovaná bažinou. Úvodník časopisu se věnuje základním ekonomickým potížím, s nimiž se Brazílie musí potýkat v druhém volebním období prezidentky Dilmy Rousseffové.

Bez ohledu na to, že The Economist má na Brazílii dlouho spadeno a že Financial Times je vlastněn stejnou skupinou a sdílí také podobné postoje, zájem těchto dvou tiskovin pouze opožděně reflektuje stupňující se kritiku brazilských většinových i alternativních médií. Druhá vláda Dilmy Rousseffové se od svého nástupu potýká se zásadními problémy, s nimiž si buď neví rady, anebo neúspěšně předstírá, že vůbec neexistují.

Pokud jde o ty nejvýznamnější z potíží: Samozřejmě je tu stupňující se korupční skandál ve státní společnosti Petrobras, která je momentálně na absolutním dně a sama prezidentka čelí řadě obvinění, že jako předsedkyně správní rady věděla o podivných nákupech a dohodách; ostatně tomu podle různých průzkumů věří na dvě třetiny Brazilců. Policie momentálně vyšetřuje asi 150 lidí ze samotného vedení společnosti a už 80 jich čelí obvinění z korupce.

Přes velké množství srážek v posledních týdnech neustaly ani velké problémy spojené s rekordním suchem, navíc se blíží tradičně méně srážkové období a nádrže se stačily doplnit jen částečně. Až 140 milionů ohrožených Brazilců prakticky ze všech největších center tedy čekají další výpadky elektřiny, na některých místech zavedení přídělového systému a značné zdražení cen energií, což je v přímém rozporu se sliby z prezidentské kampaně.

Brazílii také trápí relativně vysoká a zrychlující se inflace a co je nejhorší, poprvé po letech rostoucí nezaměstnanost a extrémní chudoba. Přitom rekordně nízká nezaměstnanost a rychlé snižování extrémní chudoby patřily mezi hlavní důvody, proč lidé Rousseffovou a její Stranu pracujících (PT) na podzim volili.

Přestože se velká zahraniční média zrovna těmto tématům příliš nevěnují, patří mezi nejzásadnější důvody, proč také rekordně klesla spokojenost s vládou. Zatímco ještě v prosinci hodnotilo 44 procent Brazilců výkon vlády jako „výborný“ nebo „dobrý“, nyní je to pouhých 23 procent.

Nespokojenost pak přiživují lokální záležitosti, jako je opětovné zvýšení cen hromadné dopravy v řadě velkých měst.

Spory v koalici i Straně pracujících

Taková výbušná směs by dokázala způsobit pořádný bolehlav každé hlavě státu. Problém navíc však je, že Rousseffová sama se prakticky od voleb chová jako mimořádně málo aktivní a ještě méně kompetentní prezidentka. A to nejen navenek, kdy téměř nekomunikuje s médii, své kroky nevysvětluje a nedávno se na několik týdnů prakticky vypařila. Ale také uvnitř komplikované vládní koalice složené z řady středových a křesťanskodemokratických stran. Projevuje se to především ve vztahu k nejmocnějšímu koaličnímu partnerovi, Straně brazilského demokratického hnutí (PMDB), jakémusi neoficiálnímu králotvůrci držícímu mimo jiné post viceprezidenta, nejsilnější klub v Senátu a druhý nejsilnější klub v dolní komoře Kongresu.