Latinská Amerika v roce 2014 stála často ve stínu mediálně vděčnějších regionů. S výjimkou specifické situace v Mexiku se pomyslný kontinent nestal dějištěm žádné války ani teroristického útoku, většina zemí zůstala stabilních a nerozvrácených ozbrojenými konflikty. Také bolestivá témata zůstala při starém: korupce, vysoká úroveň násilí, válka proti drogám nebo boj proti chudobě. Dění v Latinské Americe mohlo jen těžko soupeřit s nadanými tvůrci titulků z Islámského státu nebo se strašákem bílých středostavovských rodin, s ebolou.

Klíčové události však stojí za připomenutí.

V prvé řadě byl rok 2014 rokem volebním. Voliči vybírali (staro)novou hlavu státu v pěti zemích, a i když výsledky většinou dopadly dle očekávání, někde to bylo velmi těsně. V Kolumbii překvapil prezident José Manuel dos Santos, když sotva postoupil do druhého kola a v něm zvítězil především díky podpoře středových a levicových voličů. Dřívější oblíbenec zarytých konzervativců a jejich idolu, předchozího prezidenta Uribehu, se postupně proměnil v zastánce mírového procesu a dokonce opatrného podporovatele stejnopohlavních sňatků.

Těžký souboj prožila také brazilská prezidentka Dilma Rousseffová, která se nejprve musela vypořádat se zelenou nestranicí Marinou Silvovou, aby následně historicky nejmenším rozdílem zvítězila nad středopravicovým protivníkem. Po volbách navíc zůstává země rozdělená na chudší sever a bohatší jih a střed země a popularita Rousseffové je rekordně nízká kvůli pokračujícímu skandálu kolem státní ropné firmy Petrobrás. Za oběť tomuto skandálu prakticky každodenně padají další politici z vládních stran.

Naopak bolivijský Evo Morales zvítězil opět přesvědčivě a je v současnosti zřejmě nejoblíbenějším politikem kontinentu.