Nakonec ne až tak překvapivě postoupili v prezidentské části voleb v Brazílii do druhého kola současná hlava státu Dilma Rousseffová a pravicový kandidát „tukanů“ Aécio Neves. Znovu se tedy opakuje tradiční souboj dvou stran, které určovaly historii moderní Brazílie: vládnoucí Strany pracujících (PT) a pravicové Brazilské sociálně demokratické strany (PSDB).

Kromě prvního kola prezidentských voleb se ovšem uskutečnily také další významné volby: na pozice guvernérů, do třetiny Senátu a do dolní komory Kongresu, tedy do brazilské Sněmovny reprezentantů. Z nich pouze guvernéři se volí dvoukolovým systémem. O senátorech a poslancích je už rozhodnuto a výsledky budou zajímavě ovlivňovat možnosti budoucí hlavy státu.

Co všechno tedy už s jistotou víme a co bude zajímavé dále sledovat?

Kongres

Začněme parlamentem. Brazilský Kongres má celkem 513 poslanců a 83 senátorů. Poslanci jsou voleni z každého státu na základě počtu obyvatel, takže velké státy jako São Paulo volí až sedmdesát svých zástupců, zatímco nejmenší státy jich mají třeba jen osm. Senátoři jsou naopak voleni tři z každého státu plus tři z Federálního distriktu, v němž leží hlavní město Brasília.

V Brazílii funguje prezidentský systém velmi podobný tomu ve Spojených státech, a pravomoci Kongresu jsou proto omezené především na tvorbu a přijímání zákonů. Koaliční většina je ovšem pro hlavu silnou státu důležitá, jelikož bez ní nemůže prosazovat důslednější reformy.

Nedělní výsledky ukázaly, že v Senátu i ve Sněmovně reprezentantů si udržela většinu současná vládní koalice vedená PT; sama PT ovšem patří mezi ty strany, které nejvíce ztrácely v obou komorách. Nevesova PSDB naopak posílila a s ní i několik menších subjektů z koalice i opozice.

Většina pro současnou koalici přitom neznamená, že by Aécio Neves neměl v případě svého zvolení možnost vytvořit vlastní většinu. Mezi současnými spojenci Dilmy Rousseffové je řada — dalo by se dokonce říct majorita — středových a pravicových stran, včetně Strany brazilského demokratického hnutí (PMDB), druhé nejsilnější strany v zemi, která Dilmě nominovala viceprezidenta. Například středopravicová Brazilská labouristická strana (PTB) už vládní koalici opustila těsně před volbami a otevřeně deklarovala podporu Aéciovi. Řada dalších subjektů momentálně sdružených s Dilmou podporovala při některé z předchozích voleb protikandidáta PT.

Přes opětovné vítězství prezidentčiny PT, která si udržuje největší zastoupení, navíc zůstanou obě komory Kongresu stranicky roztříštěné. To je ostatně konstatní jev už od demokratické revoluce. Například ve Sněmovně reprezentantů nyní zasednou poslanci z osmadvaceti stran. A většina těchto uskupení se přitom nenachází na pravici nebo na levici, ale hlásí se k ideologii křesťanské demokracie a centrismu.

Typickým příkladem je právě PMBD, mimochodem na počet členů zdaleka nelidovější strana v zemi a jakýsi králotvůrce. Vládní politika díky tomu nikdy nevybočuje extrémně doleva nebo doprava.

Roztříštěné stranické spektrum nicméně umí vytvořit velmi stabilní povolební aliance, které se sice rozkládají a skládají s každými volbami, ale obvykle vydrží po celé volební období.

Guvernéři

Jak již řečeno, volba guvernérů je stejně jako volba prezidenta dvoukolová. Na definitivní výsledky si tedy v mnoha případech musíme ještě počkat. Už teď je ale možné vypíchnout několik zajímavostí.

Vládní PT například poprvé v historii získala stát Minas Gerais, jednoho z nejbohatších členů federace a domovskou základnu opozičního kandidáta Aécia Nevese, který tu úspěšně vládnul sedm let jako guvernér. Aéciova PSDB se naopak dokázala udržet na bohatém jihu země, kde získala stát Paraná, a mimořádně populární Geraldo Alckim z této strany zvítězil počtvrté ve veledůležitém Sãu Paulu.

Právě ve státě São Paulo dosáhl největší podpory také sám Aécio Neves v prezidentské volbě.

Nakonec Brazilská socialistická strana (PSB), za kterou kandidovala Marina Silvová, opět suverénně zvítězila v Pernambucu, rovněž důležitém státě na severovýchodě země; odsud pochází mocná politická rodina původního prezidentského kandidáta uskupení Eduarda Campose zesnulého při pádu letadla, na jehož místo Silvová nastoupila.