V neděli 5. října se v Brazílii uskuteční volby do všech významných institucí; do obou komor Kongresu, guvernérských úřadů a samozřejmě do úřadu prezidentského. Přestože průzkumy naznačují, že druhé kolo bude soubojem současné prezidentky Dilmy Rousseffové a bývalé ministryně životního prostředí Mariny Silvové, kandidátů je celkem deset, z nichž šest se pravidelně utkává v televizních debatách. Jde o skupinu, která má podle výzkumných prognóz šanci získat více než jedno procento hlasů.

Několik procent hlasů se sice může zdát ve srovnání s dvoucifernými předpověďmi obou dam jako zanedbatelný zisk, tyto hlasy. resp. podpora od dotyčných, však mohou mít významný vliv ve druhém kole 26. října, v němž se očekává velice těsný souboj. Seznamte se tedy s pretendenty pomyslného prezidentského křesla, z nichž téměř každý bude spolurozhodovat o konečném výsledku.

Ženy v čele

Protože o hlavních favoritkách už toho bylo napsáno hodně, bude lepší se jim věnovat jen stručně. Prezidentka Dilma Rousseffová je kandidátkou dominantní Strany pracujících (PT) a vyvolenou nástupkyní „prezidenta chudých“ Luly da Silvy, o jehož návratu se ještě před několika týdny spekulovalo. Dilma kandiduje v tandemu s Michelem Temerem ze středové Strany brazilského demokratického hnutí (PMDB), což je největší koaliční partner PT.

Základem strategie této dvojice kandidátů je odvolávání se na bývalého prezidenta Lulu a úspěchy sociální politiky, především ve formě programu Bolsa Familia, díky němuž se podařilo během několika let v Brazílii téměř zlikvidovat extrémní chudobu. Úřadující prezidentka slibuje pokračování tohoto trendu a postupné vymýcení chudoby a sociální nerovnosti v celé zemi. Přítomnost Temera je oproti tomu jasným tahem na uklidnění středových subjektů v široké koaliční vládě a úlitbou byznysu, který se děsí levicového směřování ve stylu Bolívie nebo Venezuely.

Marina Silvová, překvapivě úspěšná kandidátka již z minulých prezidentských voleb a také bývalá členka Lulovy vlády, mimochodem po boku Rousseffové, původně kandidovala na viceprezidentku za Brazilskou socialistickou stranu (PSB) Eduarda Campose. Po Camposově smrti v letecké havárii se stala hlavní soupeřkou Dilmy Rousseffové.

Stejně jako Dilma staví i Marina na Lulově popularitě a považuje se za jeho nástupkyni, i když její program zahrnuje podivný mix důrazu na životní prostředí a alternativní zdroje energie s neoliberální ekonomickou politikou z pera velkých bank. Marina je ovšem především plodem protestního hnutí a znechucení velkou stranickou politikou ovládanou PT a středopravicovou Brazilskou sociálně demokratickou stranou (PSDB); v předvolební kampani slíbila sjednotit za sebou schopné lidi ze všech politických stran.

Ten třetí

O výrazné množství procentních bodů za oběma ženami zaostává Aécio Neves, kandidát PSDB, tedy strany, která posledních dvacet let vždy buď vládla, nebo byla hlavní opoziční silou. Lídr tukanů, jak se PSDB přezdívá, měl být stejně jako ve všech předchozích volbách soupeřem číslo jedna pro úřadující prezidentku. Jenže pak vstoupila do hry Marina Silvová a vystrčila Aécia na třetí místo.

Aécio Neves působí v kontextu Latinské Ameriky tak trochu jako stín minulosti. V programu má klasickou neoliberální politiku nízkých daní a otevření trhu zahraničním společnostem, prezentuje se jako ekonomický expert, který dokáže znovu nastartovat rychlý ekonomický růst po letech stagnace. Pochází z bohatého státu Minas Gerais, kde byl populárním guvernérem a zavedl například další sociální programy rozšiřující celonárodní Bolsa Familia. Na tento základ boje proti chudobě tedy rozhodně nechce sáhnout. Upozorňuje naopak, že to byl Fernando Henrique Cardoso, prezident z řad PSDB, jehož sociální programy položily základ pozdějšímu Lulovu životnímu dílu.

Aécio se však musí potýkat zejména s upadající popularitou svojí strany a těžkým hledáním vlastní identity; Marině Silvové se zatím podařilo odčerpat většinu pravostředových hlasů a mezi věrnými zůstali jen podnikatelé a nejbohatší, kteří tolerují, že PSDB je spojená s vlnou skandálů ve státech pod jejich správou včetně Aéciova domovského Minas Gerais. Tukan má navíc problém s velkou osobní nepopularitou kvůli okázalému životnímu stylu a pověsti playboye. Mezi všemi kandidáty ho kategoricky odmítá největší množství voličů, v posledním průzkumu téměř polovina.

Trpaslíci

Kandidátům bez reálné šance vstoupit do druhého kola se v Brazílii přezdívá mimo jiné trpaslíci. Jejich preference se pohybují pod pěti procenty a reprezentují spíše okrajové směry politické scény. Obvykle se však mezi nimi vyskytuje několik zajímavých osobností s originálním, odvážným programem.

Nominantka Strany socialismu a svobody (PSOL) Luciana Genrová a Eduardo Jorge ze Strany zelených (PV) jsou právě takovými kandidáty, kteří přináší do usedlé debaty kontroverzní témata. Luciana Genrová je výrazně nalevo od současné prezidentky. Od počátku kampaně kritizuje lobby velkého byznysu, který má vliv na vládnoucí PT, a politiku vládnoucí strany vůči zahraničním společnostem. Je ovšem také kritičkou přátel z bankovního sektoru, kterými se obklopila Marina Silvová a kteří určují ekonomický program této favoritky.

Program Genrové má silné feministické a anti-rasistické zabarvení, dlouze se zabývá násilím vůči ženám, sexistickou výchovou ve školách a nerovností příležitostí a samozřejmě také příjmů mezi bílými Brazilci a zbytkem populace.

Eduardo Jorge zase jako první kandidát hned v úvodní televizní debatě otevřel témata jako úplná legalizace marihuany po uruguayském vzoru a usnadnění možnosti potratu; obojí mimochodem podporuje také Genrová. Je kandidátem strany, kterou v posledních volbách zastupovala Marina Silvová, a představuje autentičtější zelenou alternativu než zmíněná politička, bez vazby na zájmové skupiny; Silvová například musela přinutit vlastní stranu PSB, aby z oficiálního programu vypustila explicitní podporu jaderné energetiky.

Naopak oproti Genrové, se kterou PV sdílí značnou část progresivního programu, je Eduardo Jorge kritický vůči kubánskému a venezuelskému režimu a v jeho vystoupeních hraje výraznou úlohu obrana lidských práv v těchto zemích, ke kterým má Genrová podle svých oponentů až příliš blízko.

Kuriozity

Mezi trpaslíky jsou samozřejmě také bizarní figury. Všeobecnou popularitu nejen na sociálních sítích si vydobyl věčný kandidát Levy Fidelix, jakási brazilská obdoba Jany Bobošíkové. Muž s mrožím knírem se od počátku 90. let ucházel snad o všechny myslitelné posty a proslavil se svým nápadem vybudovat v metropoli São Paulo vysokorychlostní dráhu pro vzdušný vlak. Ke své myšlence vymyslel a skvěle nazpíval i píseň a stačil obvinit už řadu politiků, že mu nápad ukradli.

Nedávno se nicméně ukázalo, že komický Fidelix není jenom mužem vzletných nápadů, ale také otevřeným homofobem; v jedné z předvolebních debat vášnivě sliboval bojovat spolu s majoritou heterosexuálů proti nebezpečným homosexuálům, kvůli kterým hrozí zmenšení brazilské populace na polovinu.

Podobným kuriózním případem je nakonec i Everaldo Dias Pereira, který si nechává kvůli méně chápavým voličům říkat pastor Everaldo. Kandidát za Sociálně-křesťanskou stranu (PSC) je dokonalým ztělesněním stereotypního amerického televangelisty a přichází s typickou republikánskou agendou: kombinací morálního apelu a extrémně tržní ekonomiky. Jako jediný například navrhuje zrušení veškerých sociálních programů, privatizaci státních podniků včetně ropného gigantu Petrobras a zrušení daně příjmu pro všechny s měsíčním platem pod 5 000 reálů (asi 45 tisíc korun), tedy pro prakticky všechny Brazilce.

Smutné je, že ambiciózní pastor má čtvrté nejvyšší volební preference a získá bezpochyby několik milionů hlasů konzervativního evangelikálního voličstva. Útěchou snad může být, že dokonce i Everaldova domácí církev Assembleia de Deus, mimochodem největší nekatolická církev v Brazílii, dala přednost přece jen umírněnější Marině Silvové, rovněž křesťance evangelikálního směru.