V neděli 5. října se v Brazílii uskuteční volby do všech významných institucí; do obou komor Kongresu, guvernérských úřadů a samozřejmě do úřadu prezidentského. Přestože průzkumy naznačují, že druhé kolo bude soubojem současné prezidentky Dilmy Rousseffové a bývalé ministryně životního prostředí Mariny Silvové, kandidátů je celkem deset, z nichž šest se pravidelně utkává v televizních debatách. Jde o skupinu, která má podle výzkumných prognóz šanci získat více než jedno procento hlasů.

Několik procent hlasů se sice může zdát ve srovnání s dvoucifernými předpověďmi obou dam jako zanedbatelný zisk, tyto hlasy. resp. podpora od dotyčných, však mohou mít významný vliv ve druhém kole 26. října, v němž se očekává velice těsný souboj. Seznamte se tedy s pretendenty pomyslného prezidentského křesla, z nichž téměř každý bude spolurozhodovat o konečném výsledku.

Ženy v čele

Protože o hlavních favoritkách už toho bylo napsáno hodně, bude lepší se jim věnovat jen stručně. Prezidentka Dilma Rousseffová je kandidátkou dominantní Strany pracujících (PT) a vyvolenou nástupkyní „prezidenta chudých“ Luly da Silvy, o jehož návratu se ještě před několika týdny spekulovalo. Dilma kandiduje v tandemu s Michelem Temerem ze středové Strany brazilského demokratického hnutí (PMDB), což je největší koaliční partner PT.

Základem strategie této dvojice kandidátů je odvolávání se na bývalého prezidenta Lulu a úspěchy sociální politiky, především ve formě programu Bolsa Familia, díky němuž se podařilo během několika let v Brazílii téměř zlikvidovat extrémní chudobu. Úřadující prezidentka slibuje pokračování tohoto trendu a postupné vymýcení chudoby a sociální nerovnosti v celé zemi. Přítomnost Temera je oproti tomu jasným tahem na uklidnění středových subjektů v široké koaliční vládě a úlitbou byznysu, který se děsí levicového směřování ve stylu Bolívie nebo Venezuely.

Marina Silvová, překvapivě úspěšná kandidátka již z minulých prezidentských voleb a také bývalá členka Lulovy vlády, mimochodem po boku Rousseffové, původně kandidovala na viceprezidentku za Brazilskou socialistickou stranu (PSB) Eduarda Campose. Po Camposově smrti v letecké havárii se stala hlavní soupeřkou Dilmy Rousseffové.

Stejně jako Dilma staví i Marina na Lulově popularitě a považuje se za jeho nástupkyni, i když její program zahrnuje podivný mix důrazu na životní prostředí a alternativní zdroje energie s neoliberální ekonomickou politikou z pera velkých bank. Marina je ovšem především plodem protestního hnutí a znechucení velkou stranickou politikou ovládanou PT a středopravicovou Brazilskou sociálně demokratickou stranou (PSDB); v předvolební kampani slíbila sjednotit za sebou schopné lidi ze všech politických stran.

Ten třetí

O výrazné množství procentních bodů za oběma ženami zaostává Aécio Neves, kandidát PSDB, tedy strany, která posledních dvacet let vždy buď vládla, nebo byla hlavní opoziční silou. Lídr tukanů, jak se PSDB přezdívá, měl být stejně jako ve všech předchozích volbách soupeřem číslo jedna pro úřadující prezidentku. Jenže pak vstoupila do hry Marina Silvová a vystrčila Aécia na třetí místo.

Aécio Neves působí v kontextu Latinské Ameriky tak trochu jako stín minulosti. V programu má klasickou neoliberální politiku nízkých daní a otevření trhu zahraničním společnostem, prezentuje se jako ekonomický expert, který dokáže znovu nastartovat rychlý ekonomický růst po letech stagnace. Pochází z bohatého státu Minas Gerais, kde byl populárním guvernérem a zavedl například další sociální programy rozšiřující celonárodní Bolsa Familia. Na tento základ boje proti chudobě tedy rozhodně nechce sáhnout. Upozorňuje naopak, že to byl Fernando Henrique Cardoso, prezident z řad PSDB, jehož sociální programy položily základ pozdějšímu Lulovu životnímu dílu.

Aécio se však musí potýkat zejména s upadající popularitou svojí strany a těžkým hledáním vlastní identity; Marině Silvové se zatím podařilo odčerpat většinu pravostředových hlasů a mezi věrnými zůstali jen podnikatelé a nejbohatší, kteří tolerují, že PSDB je spojená s vlnou skandálů ve státech pod jejich správou včetně Aéciova domovského Minas Gerais. Tukan má navíc problém s velkou osobní nepopularitou kvůli okázalému životnímu stylu a pověsti playboye. Mezi všemi kandidáty ho kategoricky odmítá největší množství voličů, v posledním průzkumu téměř polovina.

Trpaslíci

Kandidátům bez reálné šance vstoupit do druhého kola se v Brazílii přezdívá mimo jiné trpaslíci. Jejich preference se pohybují pod pěti procenty a reprezentují spíše okrajové směry politické scény. Obvykle se však mezi nimi vyskytuje několik zajímavých osobností s originálním, odvážným programem.

Nominantka Strany socialismu a svobody (PSOL) Luciana Genrová a Eduardo Jorge ze Strany zelených (PV) jsou právě takovými kandidáty, kteří přináší do usedlé debaty kontroverzní témata. Luciana Genrová je výrazně nalevo od současné prezidentky. Od počátku kampaně kritizuje lobby velkého byznysu, který má vliv na vládnoucí PT, a politiku vládnoucí strany vůči zahraničním společnostem. Je ovšem také kritičkou přátel z bankovního sektoru, kterými se obklopila Marina Silvová a kteří určují ekonomický program této favoritky.