Brazilci schvalují znásilnění

František Kalenda

Stálý spolupracovník DR zabývající se Latinskou Amerikou se tentokrát zaměřil na otázku násilí na ženách. V Brazílii se stalo tématem zvláště v posledních dnech — v souvislosti s jedním kontroverzním průzkumem.

Zdá se vám titulek přehnaný? Dokonce nesmyslný? Není to náhodou. Právě takové titulky v posledních dnech kolovaly nejen na stránkách brazilského bulváru, ale i solidních médií z celého světa. Například titulek obvykle seriózní Deutsche Welle z tohoto čtvrtka hlásal: „Brazilci věří, že si oběti sexuální napadení zaslouží, zjistila studie.“ Ona studie je dílem brazilského Institutu aplikované ekonomie (IPEA), podle kterého se 58,5 procent Brazilců domnívá, že „kdyby ženy věděly, jak se chovat, docházelo by k menšímu množství znásilnění“. Celých 65 procent pak souhlasí s tvrzením, že „ženy, které nosí vyzývavé oblečení, si zaslouží být znásilněny“.

Výzkum vzbudil pobouření. Sociální sítě zaplavila vlna spoře oblečených fotografií v rámci kampaně #EuNaoMereçoSerEstuprada (nezasloužím si být znásilněna) a #NinguémMereceSerEstuprada (nikdo si nezaslouží být znásilněn); od zveřejnění závěrů výzkumu se s tímto hash tagem nechalo vyfotografovat jen na Facebooku na deset tisíc žen a skupina pod tímto názvem získala víc než šedesát tisíc fanoušků. Vyjádřili se nejen zástupci neziskových organizací, ale také samotná prezidentka Brazílie Dilma Rousseffová, podle níž má „brazilská společnost ještě hodně co dohánět v boji s násilím na ženách“. Aby politická scéna dokázala, že bere tento boj vážně, měly se kvůli výsledku průzkumu sejít hned dvě senátní komise, kde měla vystoupit mimo jiné právě autorka facebookové a twitterové kampaně, novinářka Nana Queirozová.

V pátek večer nicméně přišla překvapivá zpráva: IPEA se přiznal k tomu, že výsledky byly nesprávné a ředitel institutu podal demisi. Ve skutečnosti se v otázce „zaslouženého znásilnění“ vyslovilo pozitivně 26, ne 65 procent Brazilců. 70 procent respondentů nesouhlasilo. IPEA se okamžitě stala terčem posměchu na sociálních sítích a během několika hodin vznikla stránka s falešnými průzkumy společnosti.

Celá nešťastná záležitost má dvě roviny. První je samozřejmě rovina mediální. Fakt, že v zásadě jedna otázka v jediném průzkumu vyvolala takovou hysterii mezi novináři, vypovídá o nezdravé touze médií šokovat na základě chabých důkazů. Z Brazilců se okamžitě stal národ šovinistů a násilníků, který podle komentářů nedokázal vykročit ze stínu své machistické minulosti. Britská verze International Business Times přišla s titulkem „Brazílie promluvila: Vyzývavě oblečené ženy si zaslouží znásilnění“ a třeba již citovaná Deutsche Welle přirovnalo Brazílii k Indii s její historií hromadných znásilnění. Na to, že podobné průzkumy nemusí být přesné a měly by být konfrontovány se srovnatelnými daty, by seriózní zpravodajská média nemělo upozornit až samotné přiznání chyby.

Druhá rovina je ale důležitější. IPEA se zaklíná tím, že ostatní výsledky jsou správné; že jenom jedna chyba zdiskreditovala celý průzkum. Spolu s ním byla nicméně přinejmenším částečně zdiskreditována otázka násilí na ženách, které se v souvislosti s nesprávnými výsledky věnovala nečekaná pozornost.

I kdyby se přitom nesprávná data nevztahovala na jednu odpověď, ale celý průzkum, neznamená to, že si sexuálně motivované násilí nezaslouží maximální publicitu. Nejen v Brazílii. Ne jedinkrát jsem se setkal v České republice s otevřeným názorem, který přisuzuje ženě podíl nebo dokonce spoluvinu na znásilnění. V tomto jakémsi středověkém genderovém klišé se z ženy stává pokušitelka, symbol hříchu a neřesti, zatímco muž je obětí své přirozenosti. Jako tolik mužů předtím prostě nedokázal odolat ženskému útoku na jeho pudy. Stejný názor mimochodem nesdílí jen muži.

Zvrácené nahrazení role viníka a oběti v případě sexuálního násilí by mělo být prioritním společenským a mediálním tématem bez ohledu na to, jestli ho podporuje 65 nebo 26 procent obyvatel. Každé procento je příliš mnoho a společnost by měla dávat jasně najevo, že tento styl myšlení není přijatelný. Přestože reaguje na nesprávné výsledky, má kampaň #EuNaoMereçoSerEstuprada obrovský význam. Stejně jako zájem samotné hlavy státu.

Zajímalo by mě, jestli v naší zemi také potřebujeme nějaký falešný průzkum, aby se tohoto tématu plnohodnotně chopila česká média a třeba i český prezident.

    Diskuse
    April 6, 2014 v 20.26
    Jsem pro zobecnění
    Mně se ten násilnický princip svým způsobem líbí. Ono „Říkala si o to,‟ by se mělo zobecnit.

    Kdo staví na odiv své bohatství, říká si o to být okraden. Soudy by to měly vzít v úvahu a zacházet s těmi, kdo okradli okázalé boháče, patřičně shovívavě. Nejlépe konstatovat, že on jim tu almužnu vlastně dal dobrovolně.
    MK
    April 6, 2014 v 21.37
    kdyby ženy věděly, jak se chovat, docházelo by k menšímu množství znásilnění

    To je velmi zajímavá formulace. Myslím, že kdyby ženy věděly, jak se chovat, například kam to hovado praštit, kde nosit pepřový sprej atd., tak by docházelo k menšímu množství znásilnění, minimálně těch dokonaných. Sice by to nebyl moc velký pokles, vzhledem k tomu, kolik se jich stane za zavřenými dveřmi, ale pokles by to byl, na kvantitu se nikdo neptal. Já jako až přehnaně logický člověk bych na takhle formulovanou otázku asi taky odpověděl ano.
    April 6, 2014 v 22.22
    Kdyby ženy uměly kung-fu
    Podle legendy měla mladá dívka jménem Wing-chun (Jarní píseň) problémy s dotěrným nápadníkem. Hledala pomoc u staré vědmy, a ta ji naučila jak se k neodbytnému nápadníkovi chovat. Styl, který dostal její jméno, se těší pověsti nejbrutálnějšího čínského bojového umění.

    Zrovna o něm píše A2 http://www.advojka.cz/archiv/2014/7 a dělá reklamu škole Ivana Rzounka, ke které patří jedna moje spolužačka z francouzštiny.

    Nicméně nejvíc by, myslím, znásilnění ubylo, kdybychom věděli jak se chovat my, muži.
    MK
    April 7, 2014 v 19.37
    Pane Macháčku,
    To máte samozřejmě pravdu. Ale článek je jednak o sexuálním násilí, jednak o mizerné statistice. Já si vybral tu druhou rovinu, a snažil se ukázat, proč je ta otázka špatně položena (pravda, je to překlad), a vypovídací hodnota by nemusela být valná, i kdyby to nezbabrali. Rozhodně to nebylo myšleno, že by snad bylo nějakou zvláštní povinností žen, učiti se sebeobraně (byť to nemůže škodit).
    April 7, 2014 v 20.12
    Základní otázka
    Základní otázka, ne sice života, vesmíru, a tak vůbec, ale onoho vadného průzkumu brazilského veřejného mínění i tohoto článku, je ta druhá, nikoliv co by ženy měly vědět o jakém chování:

    «Celých 65 procent pak souhlasí s tvrzením, že „ženy, které nosí vyzývavé oblečení, si zaslouží být znásilněny“.»

    U této otázky přiznala agentura chybný součet odpovědí, na toto tvrzení reaguje fotografická kampaň.

    Článek jednak upozorňuje na mediální reakci, která z jediného bodu jediného průzkumu veřejného mínění, navíc, jak se ukázalo, chybného, hned udělala zprávu, že Brazilci schvalují znásilnění, jednak se zabývá otázkou, zda nás odhalení chyby v onom průzkumu může uklidnit, případně jak by takový průzkum, provedený a vyhodnocený správně, asi dopadl u nás. Komentovat článek mě přiměly některé reakce, které jsem zahlédl na Facebooku. Jako že neschvaluji znásilnění, ale ženy by skutečně měly vědět jak se chovat a neříkat si o to. Ony reakce dávají za pravdu Františku Kalendovi:

    «Každé procento je příliš mnoho a společnost by měla dávat jasně najevo, že tento styl myšlení není přijatelný. Přestože reaguje na nesprávné výsledky, má kampaň #EuNaoMereçoSerEstuprada obrovský význam.»