Zítra se rozhodne. Jestliže ne o osobě budoucího brazilského prezidenta, tak přinejmenším o tom, jakým způsobem bude moci efektivně vládnout; kromě nejdůležitějšího klání se totiž volí do Kongresu a na posty guvernérů po celé zemi.

Zítra skončí také současná fáze volební kampaně, která byla od počátku mimořádně negativní. A zaměřovala se téměř výhradně na jedinou osobu: Marinu Silvovou z Brazilské socialistické strany (PSB).

Nečekaná favoritka voleb se stala kandidátkou teprve v srpnu, neboť se původně ucházela o post viceprezidentky Eduarda Campose, jenž ovšem nečekaně tragicky zahynul. Silvová tedy Campose nahradila a záhy začala v průzkumech obsazovat hned druhé místo.

První odhady naznačovaly, že má jako nejsilnější protivník současné prezidentky Dilmy Rousseffové šanci zvítězit ve druhém kole, a to díky dodatečné podpoře pravice, jejíž nominant Aécio Neves z prvního kola nepostoupí. Mocná Strana pracujících (PT), kterou Dilma vede, tak stanula před reálnou možností, že po jedenácti letech vyklidí vládní pozice.

V tu chvíli se Marina ocitla uprostřed palby. A částečně se sama postřelila. Přes nezpochybnitelné osobní kvality, fascinující životní příběh a pověst nezkorumpovatelné bojovnice se rychle ukázalo, že má i několik vážných slabin.

Banky, práva, ekologie

V první řadě je řeč o spojení Mariny Silvové s bankovní lobby. Lidé z důležitých finančnických rodin, jako Neca Setubal z největší jihoamerické banky Itausa, se podílely na jejím programu nebo působí v týmu PSB na poradenských pozicích. Sama Silvová též pobírala peníze od řady velkých bank za přednášky, o jejichž obsahu kvůli obchodnímu tajemství nesmí mluvit.

Dilma Rousseffová opakovaně upozorňuje, že toto spojení činí Marinu nedůvěryhodnou, a vysvětluje tím její návrh udělat brazilskou centrální banku nezávislou na vládě.

Prezidentce se s tímto problémem velice dobře podařilo spojit úspěchy její vlastní strany při eliminaci chudoby a zvyšování životní úrovně země. V kampani Dilma a její kolegové opakovaně naznačili, že se její soupeřka chystá zrušit sociální programy a snížit platy, aby tak vyhověla byznysu. Centrální banka se podle těchto představ dostane do rukou dravých finančníků a vláda ztratí možnost udržovat nízkou nezaměstnanost.

Za druhé je tu otázka práv sexuálních menšin, jejichž stoupence poštvala Marina Silvová proti sobě, když narychlo stáhla slib vlastní strany dovolit stejnopohlavním párům uzavřít manželství a odmítla antidiskriminační zákon. A pak také obviňování z neschopnosti a nekompetence, navíc podpořené tím, že Marina by určitě neměla v případě zvolení většinu v Kongresu, a země by se tak mohla dostat do podobného politického patu jako Spojené státy.

Dále se objevují varování před „riziky“ zelené politiky, která by podle nedávno nasazených anitzelených spotů mohla nenávratně poškodit brazilskou ekonomiku; ve spotech se například tvrdí, že se kandidátka PSB chystá omezit těžbu podmořské ropy, a připravit tak zemi o biliony. Dilma sama ve vystoupeních opakovaně pohrozila nebezpečím drahé solární energie a vyjádřila se ve prospěch jádra a plynových elektráren.

I celkově, resp. z obecného hlediska efektivnější využití televizní kampaně určitě hrálo roli v tom, že Marina začala prudce ztrácet v průzkumech. Je třeba zdůraznit, že prezidentka má podle zákonů díky velkému počtu mandátů mateřské PT v Kongresu šestkrát víc bezplatného televizního času než její soupeřka; a umí s ním pracovat. Největší vliv má však bezpochyby bývalý prezident Lula da Silva, v jehož vládě zasedaly obě nynější protivnice.

Faktor Lula a strmý pád