Dva měsíce uplynuly od chvíle, kdy se milion lidí vydal protestovat do ulic největších brazilských měst. Za tu dobu se změnilo hodně. Kromě jiného také pozice první prezidentky v historii země, Dilmy Rousseffové, která se před začátkem protestů těšila značné podpoře.

Během protestů poklesla prezidentčina obliba do netušených hloubek. A v nich od té doby stagnuje. Jenže kde hledat lepší, či lepšího? Ti, kteří protesty podporovali — podle průzkumů 80 až 90 procent populace —, marně vyhlíží svého spasitele.

Chvíli se zdálo, že by takovým člověkem mohla být Marina Silvová. Kandidátka z minulé prezidentské volby, která opustila největší vládní stranu a proslavila se třeba bojem za ekologii a práva původních obyvatel, slibovala přinejmenším změnu stylu a odpoutání od mimořádně nepopulární politické elity. Co do obliby se v posledních týdnech prakticky dotáhla na úřadující prezidentku, i když ještě ani neoznámila svou vlastní kandidaturu. A usilovně pracovala na vytvoření alternativní platformy.

Jenže značnou část populace pobouřilo, když se Silvová otevřeně postavila za kontroverzního předsedu Komise pro lidská práva Marca Feliciana — předního podporovatele zákona o léčbě homosexuality a také autora nejednoho rasistického a homofonního výroku. Spojuje je totiž příslušnost k sílící evangelikální menšině.

A tak se spasitel hledá dál. Podle posledního průzkumu institutu Datafolha by se dnes hlavou státu mohla stát velmi známá tvář, a to hned v prvním kole, kdyby jen chtěla — Luiz Inácio da Silva. Comeback politika vystupujícího pod přezdívkou Lula a nejpopulárnějšího prezidenta v brazilské historii si přeje víc než polovina oslovených respondentů. Případným návratem by se zařadil po bok například bývalé prezidentky Chile Michelle Bacheletové, která se do úřadu velmi pravděpodobně vrátí po letošním listopadu.

Jenomže Luiz Inácio se vrátit nechce. A nutno říci, že naštěstí. Přes očekávání velké části veřejnosti už to není ten samý Lula, který před lety nastupoval do úřadu s neuvěřitelnou energií a programem, jenž měl z chudoby dostat miliony lidí. Je to Lula zraněný největším korupčním skandálem v brazilské historii — tzv. kauzou Mensalao —, který se dotkl prakticky všech jeho nejbližších spolupracovníků. A byl spíš zázrak — rozhodně ne náhoda —, že se nedotkl i jeho. Tedy prozatím. Soudci z Nejvyššího soudu nedávno slíbili, že se bude prošetřovat i Lulova role. Dá se očekávat, že soudci budou nemilosrdní. Exprezidentovi kolegové dostali mnoholeté tresty vězení a vyšetřování zdaleka není u konce.

Lula si navíc nemůže jen tak dovolit vrazit Rousseffové nůž do zad. Právě on si ji vybral za svou vysněnou nástupkyni a právě on jí po celou dobu kampaně i vlády podporoval.

A tak Brazilci stále čekají, jestli protestní hnutí najde osobnost, která dá zemi nový impuls ke změně směrem k vzdělanější, modernější a zodpovědnější společnosti bez megalomanských výstřelků. Bez ní se asi budou muset spokojit s možná necharismatickou, ale přinejmenším zatím korupčními skandály nepoznamenanou prezidentkou, která třeba na rozdíl od tureckého premiéra Erdogana vlastní občany nenapadla, ale pokusila se jim vyjít vstříc.