Úspěšný bojovník proti chudobě, přítel odborů, první prezident čistě z indiánského etnika... ale současně ješita, rétor jako z dob studené války či národněosvobozeneckých bojů, a přitom již devět let hlava bolivijského establishmentu.

Evo Morales vyhrál minulou neděli své třetí prezidentské volby, a když se nestane něco mimořádného, bude Bolivii vládnout až do roku 2020. Jak éru tohoto budovatele tzv. domorodého socialismu hodnotit?

Evo Morales není Hugo Chávez, kterého hlavní proud za života i po smrti démonizoval, a tak měl našinec už předem sklony k jeho obraně. Ale není to ani Fidel Castro, k němuž se občas připodobňuje a jemuž své nedělní vítězství věnoval.

Jde o postavu vskutku mimořádnou, specifickou až unikátní. A stejně jedinečný je způsob, jímž v Bolívii věci fungovaly a fungují — v dobrém i zlém.

To hlavní faktické zaznělo již od Ellie Mae O'Haganové v Guardianu nebo od analytiků BBC: podíl chudých v bolivijské populaci se za Moralesovy vlády snížil z 60 na 45 procent, tedy o 1,5 milionu, resp. o 25 procent, a podíl Bolivijců žijících v extrémní chudobě dokonce o 43 procent; Moralesova strana Hnutí za socialismus (MAS) ale současně prostoupila všemi vlivovými strukturami a dnes je skutečnou Stranou moci — organizací, bez níž se nic neobejde, která do všeho mluví, a jejíž členové v důsledku téměř vše rozhodují.

A dále: Evo Morales znárodnil těžbu plynu, energetiku a telekomunikace, zvýšil zapojení státu do ekonomiky a zabezpečil stálý růst HDP (od roku 2009 soustavně okolo pěti procent) i minimální a reálné mzdy. Zároveň ovšem povolil svému kabinetu pouze vyrovnaný, resp. přebytkový rozpočet, a tak začala země vedená důslednou levicí splácet i staré papalášské dluhy.

Známými skvrnami na Evově vládnutí jsou vedle již uvedeného zbobtnání MASu dětská práce a četné případy obětování životního prostředí dalšímu rozvoji, z nichž nejznámější je asi výstavba dálnice přes indiánský pralesní park TIPNIS. Toto vše si ale zaslouží dovysvětlit.

Odpovědi kritikům

Podle četných kritiků má Evo Morales problém s demokracií. Prezidentem se nyní stane už potřetí, neboť si nechal v roce 2009 schválit novou ústavu, přičemž dle opozice bylo příslušné referendum zmanipulované. Zároveň se šíří obavy, že nechá změnit konstituci opět, a to tak, aby mohl v budoucnu kandidovat neomezeně — podobně, jako to udělal ve Venezuele Hugo Chávez.