Barbora Vališková a Jaroslav Bílek přibližují, proč se v Bolívii rok po útěku exprezidenta Moralese do exilu vrací k moci zase jeho strana.
Bolívie se opět zbarvila do modra. Bývalá vládní strana Movimiento al Socialismo (MAS), jež používá tuto barvu, v nedávných všeobecných volbách jednoznačně zvítězila. Hlasování se přitom konalo sotva rok po převratu právě proti této straně, respektive proti vládě levicového prezidenta Eva Moralese, který stál v čele Bolívie čtrnáct let.
Loni touto dobou si jen málokdo myslel, že se MAS tak brzy vrátí. Morales byl donucen rezignovat 10. listopadu 2019 poté, co mu ozbrojené síly vypověděly poslušnost. V zemi mohutně protestovali jeho odpůrci a po podezření na manipulaci s výsledky tehdejších voleb, které přiživila předběžná zpráva Organizace amerických států, se protesty změnily na bouře.
Celé poslední období levicové Moralesovy vlády navíc poznamenala řada z hlediska demokratických principů problematických momentů, jež zrcadlily autoritářské tendence poslední masistické vlády — sklony ohýbat pravidla a prosazovat svou vůli stůj co stůj. Příkladem může být i sama kandidatura Eva Moralese v loňských volbách, jež byla v rozporu jak s bolivijskou ústavou, tak s vůlí bolivijského lidu, který se v referendu roku 2016 vyjádřil proti možnosti jeho opětovné kandidatury.
Ta část bolivijské společnosti, jež žije politikou, se v letech 2016−2019 extrémně polarizovala na nesmiřitelný tábor stoupenců MAS a jeho odpůrce. Ostatní ale toužili spíše po smíření, po stabilitě a dalším rozvoji. Proto když po Moralesově útěku do exilu nastoupila prozatímní vláda Jeanine Ane͂zové a utichly nejdivočejší vášně, hovořilo se o „velké příležitosti“.
Ane͂zová byla představitelkou opozičního konzervativního ideologického proudu. Mohla však ukázat, že bolivijská politika nemusí být jen manichejskou hrou s nulovým součtem, kdy stoupenci opozičního tábora čelí nejrůznějším perzekucím. Jejím stěžejním úkolem bylo uklidnit rozjitřenou a vysoce polarizovanou politickou situaci — ukončit věčné „my versus oni“ — a dovést tuto andskou zemi k novým volbám.
Nyní, prakticky rok od loňských listopadových událostí, je třeba říct, že prozatímní vláda s Ane͂zovou v čele jednoduše selhala. Její vystupování v podstatě zrcadlilo to nejhorší, čeho si pozorovatelé všímali v posledním Moralesově období.
Seznamy novinářů, násilnosti, procesy
Nevím, proč takové překvapení, že v Bolívii pravice pracovala na revanši, a ne na odvrácení tendencí, jimž začal po mnoha letech moci v zemi podléhat Evo Morales.
Upřímně řečeno, i v zemích s daleko demokratičtější minulostí není k bolivijskému scénáři leckdy nikterak daleko.