Zásahy do říjnových voleb se čekaly, režim prezidenta Moralese je ale pojal vskutku kuriózně. Ve zemi se nyní mohutně protestuje, OAS provádí volební audit. Část pozorovatelů však pochybuje, že lze bolivijskou demokracii ještě zachránit.
Před velkými říjnovými volbami v Bolívii se dlouho debatovalo, zda budou demokratické z větší, anebo jen z menší části. To, v co nakonec vyústily, lze ale spíš přirovnat k demokracii v posledním stádiu smrtelné nemoci. Během večera volebního dne 20. října byl přesně v 19:40 přerušen neodůvodněně přenos předběžných volebních výsledků.
V tu chvíli bylo sečteno 83 procent hlasů a zveřejněná data dávala přibližně pětiprocentní náskok stávajícímu prezidentovi Evu Moralesovi Aymovi před jeho hlavním vyzyvatelem Carlosem Mesou. Takový rozdíl by znamenal konání druhého kola voleb.
Když ovšem došlo po zhruba čtyřiadvaceti hodinách k obnovení přenosu průběžných výsledků, bylo sečteno už 94 procent a dosavadní tendence se radikálně proměnila, obdařujíce Moralese vítězstvím již v prvním kole. Do toho se na sociálních sítích rychlostí blesku začaly šířit zvěsti o volebních podvodech doprovázené četnými videi, na nichž jsou zachyceny manipulace s volebními protokoly.
Tisíce lidí po celé Bolívii vyšly do ulic a rozhořčeni řadou nesrovnalostí probíhajícího volebního procesu začaly masově protestovat ve snaze odvrátit pomyslný demokratický umíráček. Některé regionální volební tribunály se ocitly v plamenech, ulice hlavních měst začaly být spontánně blokovány rozhořčenými občany, kteří skandovali hesla jako „Demokracie ano, diktatura ne“, „Můj hlas se respektuje“ či „Evo diktátor“.
Proti rozvášněným davům nastoupila policie. Bolívijská demokracie se podle mnohých ocitla ve své poslední hodince.
Problémů je více
Spolu s Moralesem padá tedy i poslední naděje na to, že by bylo možno spojit levicový populismus s etickým jednáním a principy obecného demokratismu.
Mňačkovo "jak chutná moc" je stále naprosto aktuální.
Proč bychom tedy vlastně měli zánik demokracie oplakávat? Důležité přece je, že u moci zůstává síla, která je k řešení těch naléhavých problémů současnosti povolána - tedy levice.
Proč je nicméně nutno kritizovat současné pojetí demokracie, to leží výlučně v tom, že (nekritičtí) apologeti demokracie tím zároveň také chtějí skončit. Že jejich postoj je fakticky takovýto: "Nikdo vás na ulici nekope do kotníků? - Tak se s tím jednou provždy spokojte, a už od člověka, od společnosti a od dějin nevyžadujte nic dalšího!" Čímž se z toho, co je samo o sobě chvályhodné a progresivní, vzápětí stává prvek konzervativní a koule na noze jakéhokoli dalšího pokroku.
Zrovna nedávno o tom kázal papež František (https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=30147):
Změní se jeho pohled na peníze a způsob, jak s nimi zacházet. Hrabivost je nahrazena štědrostí. Rozhodne se darovat polovinu svého majetku chudým a vrátit čtyřnásobek každému, koho ošidil. Zacheus, který byl dosud chamtivý, se nyní díky Ježíši stává štědrým; líbilo se mu hromadit, nyní má radost z toho, že může rozdávat. Setkání s Láskou a objev, že je milován navzdory svým hříchům, jej uschopňuje mít rád druhé a z peněz činit znamení solidarity a pospolitosti.
http://denikreferendum.cz/clanek/30388-v-bolivii-rezignovali-nejvyssi-ustavni-cinitele-moralesovci-hovori-o-puci
Znovu a znovu se ukazuje: na tomto světě není snad opravdu už vůbec nic, do čeho (a do koho) by bylo možno vkládat skutečně oprávněné naděje. A jmenovitě v latinskoamerické oblasti. Buďto tu máme třídu nabobů, kteří si pro sebe utrhnou téměř veškeré státní bohatství a chudoba dolních vrstev společnosti je jim naprosto lhostejná; anebo tu máme levicové populisty, kteří se - ve jménu spravedlivého sociálního boje - velice rychle sami stanou uzurpátory, nerespektujícími ani ta základní pravidla spravedlivého jednání v politické sféře.