Případ TIPNIS jako kronika libovůle bolivijské vlády
Barbora VališkováBarbora Vališková přibližuje dlouholetou historii sporů ohledně záměru bolivijské vlády postavit silnici přes území Národního parku Isiboro-Sécure TIPNIS, obývaného komunitami původních obyvatel. Ti se s jeho ničením nehodlají smířit.
Neděle 25. září 2011 je dnem, který se nesmazatelně zapsal do paměti původních bolivijských obyvatel jako jedna z dlouhé řady bolestivých událostí, s nimiž se v období od vpádu španělských kolonizátorů museli potýkat. Tohoto tropického nedělního odpoledne obklíčil kontingent pěti stovek policistů a následně brutálně napadl asi 1500 původních obyvatel, kteří se po více než třiceti dnech nenásilného pochodu na obranu svých teritoriálních práv uchýlili k odpočinku poblíž obce San Miguel de Chaparina.
Kuriózní je přitom hlavně fakt, že policie zasáhla na příkaz vlády, kterou řídí domorodý prezident. Evo Morales Ayma pronesl svou inaugurační řeč o šest let dříve před desítkami tisíc svých soukmenovců na ruinách legendárního města incké civilizace Tiwanaku, aby nyní pošlapal jejich práva, která během své kampaně na prezidentský úřad vehementně hájil.
Sporným momentem celého konfliktu se stal záměr bolivijské vlády postavit silnici středem území Národního parku Isiboro-Sécure TIPNIS, jež je obýváno komunitami původních obyvatel Moxen͂os, Chimanés a Yurakarés. Sporné území přitom se svými dvěma a půl milionu akrů pralesa a řadou chráněných živočišných a rostlinných druhů představuje jeden z biologicky nejrozmanitějších regionů na světě. Disponuje také hned dvojí ústavní ochranou.
Vedle toho, že se jedná o Chráněnou oblast národního zájmu, se od roku 1990 těší rovněž statusu Původní komunitní půdy (Tierras Comunitarias de Origen), jež obdařuje původní obyvatele určitými právy včetně práva na předchozí konzultace v případě, že se zde plánuje projekt potenciálně ovlivňující jejich životy. Prezident Morales přesto koncem června roku 2011 prohlásil: „Ať chtějí, či ne, silnici postavíme.“
Původní obyvatelé však i přes odhodlanost vlády a policejní represi vytrvali v boji a po více než dvou měsících a 425 kilometrů dlouhém pochodu donutili vládu projekt odložit. Poté byl přijat zákon číslo 180 o nedotknutelnosti tipniského území, který znemožňuje výstavbu silnice a dalších rozvojových projektů v oblasti parku. Tím však tipniský svár zdaleka neskončil.