V noci ze 4. na 5. prosince dal Nejvyšší volební tribunál v Bolívii současnému prezidentovi Evu Moralesovi a jeho viceprezidentovi Álvaro García Linerovi zelenou, aby se mohli příští rok ve volbách ucházet již o čtvrtý mandát.

Rozhodnutí, které fakticky posvětilo možnost vládnutí bez časového omezení, je v přímém rozporu s bolivijskou ústavou schválenou v referendu v roce 2009 za Moralesovy vlády, jež počítá s možností pouze jednoho znovuzvolení. Bolivijská vláda však námitku o protiústavnosti kroku relativizuje odkazem na přání bolivijského lidu, který dle slov samotného Moralese „cítí, že Evo je představitelem jednoty“ Bolívie, a tudíž jedinou pojistkou pokračování revolučního procesu změny bolivijského státu zahájeného jeho nástupem k moci před dvanácti lety.

„Já nechci. Ale také nemohu zklamat svůj lid“, prohlásil Morales v rozhovoru pro BBC Mundo po loňském rozhodnutí ústavního soudu, který označil ústavní limit pro znovuzvolení prezidenta za porušení lidských práv, pročež oprávnil Moralese znovu kandidovat.

↗

Evo Morales rád zdůrazňuje svůj ajmarský původ a náklonnost ke zvyklostem původního obyvatelstva. Jeho touha po neomezeném znovuzvolení je ale v rozporu i s jejich tradičními principy vlády. Foto 80grados

V tomto ohledu není bez zajímavosti, že někteří z tehdejších soudců, kteří rozhodovali ve prospěch oprávněnosti Moralesovy opětovné kandidatury, nyní zastávají nejrůznější veřejné funkce. Například Macario Lahor Cortez, tehdejší předseda ústavního soudu, byl v říjnu tohoto roku jmenován novým ředitelem Národního institutu agrární reformy (INRA). Rudy Flores pro změnu pracuje jako poradce na bolivijské ambasádě ve Švýcarsku a Neldy Virginia Andrade Martínezová na Administrativním úřadu důlní těžby (AJAM) v Potosí.

Prezident z vůle lidu?

Moralesova populistická rétorika, která staví „vůli lidu“ nad ústavní zákony, trpí několika neduhy. Předně snahu o znovuzvolení odmítli sami bolivijští občané, když se ve vládou uspořádaném referendu v únoru roku 2016 vyslovili v poměru 51:49 % proti návrhu. Byl to tedy sám prezident, který zneuznal „vůli lidu“, když se po prohraném referendu obrátil na instituce a soudy — povětšinou obsazené lidmi loajálními vládnímu táboru — aby jeho opětovnou kandidaturu posvětily.

Jedním z deklarovaných cílů Moralesovy vlády je přitom navyšování participace občanů na politickém rozhodování prostřednictvím zavádění prvků přímé demokracie, mezi nimiž referendum zaujímá nezpochybnitelné postavení.