V Latinské Americe pomalu nastává přelomové období, které by ji mohlo proměnit k nepoznání. Politické zemětřesení vyneslo do čela obou největších a zdaleka nejvýznamnějších zemí kontinentu — Mexika a Brazílie — dva muže z opačných pólů politického spektra, kteří právě přebírají nebo v nejbližší době převezmou otěže vlády.

Levicový António Manuel López Obrador (známý pod zkratkou AMLO) převzal prezidentský úřad v Mexiku prvního prosince, zatímco krajně pravicový Jair Bolsonaro se stane brazilským prezidentem prvního ledna. Přestože je podobu obou zemí i Latinské Ameriky jako takové po jejich nástupu zatím nemožné předpovědět, něco by snad mohlo naznačit jejich chování v přechodném období, kdy se na nejvyšší úřad připravovali.

Silný prezident

Výrazně delší časové období k tomu měl AMLO, kterého Mexičané přesvědčivou většinou zvolili už v červenci. Pětašedesátiletý veterán mexické politiky do něj každopádně vstoupil s neuvěřitelnou energií a také s jasnou představou o tom, jak by jeho vláda měla vypadat.

Voliči Lópeze Obradora vybavili silnou legitimitou — nejenže osobně zvítězil ve všech částech federace s výjimkou státu Guanajuato, ale jeho koalice Společně se zapíšeme do historie vybojovala nadpoloviční většinu v obou komorách Kongresu a jeho spojenci zároveň povedou většinu států.

AMLO v prvních měsících svoji dominanci na politické scéně dále posiloval, když přesvědčil k přeběhnutí několik poslanců z proslule prohnilé (a nepříliš ekologické nebo zelené) Ekologické strany zelených a dohodl se na spolupráci s dalšími malými stranami v Senátu, což by mu mohlo zajistit dvoutřetinovou většinu potřebnou ke změnám ústavy. Jeho spojenci v Kongresu také schválili posílení vládního dohledu nad zacházením jednotlivých guvernérů s prostředky z federálního rozpočtu.

Nový styl

Nastupující prezident ale především nastavil neobvyklý styl vlády, kterým bude zřejmě svou už tak značnou legitimitu u voličů pravidelně upevňovat: připravované návrhy totiž nechal Mexičany schválit ve dvou referendech.

V prvním z nich voliči drtivou většinou podpořili zrušení kontroverzního projektu nového mezinárodního letiště Texcoco, jehož stavbu AMLO ostře kritizoval už ve volební kampani. V druhém se pak měli vyslovit hned k deseti plánům, od stavby ropné rafinerie, přes vybudování vlakové trati spojující hlavní turistické atrakce na poloostrově Yucatán, až po zvýšení penzí pro osoby nad 68 let nebo zlepšení zdravotní péče.

Referenda čelila ostré mediální kritice kvůli nekonkrétnosti některých schvalovaných bodů, problematickému průběhu včetně podvodů s hlasy a v neposlední řadě s ohledem na minimální účast — v obou případech přišlo k urnám pouze něco přes procento oprávněných voličů. Jejich užívání je ale zároveň v souladu s širší koncepcí vládnutí Lópeze Obradora, jenž tvrdí, že chce na cestě ke „čtvrté transformaci“, jak svůj ambiciózní program nazývá, postupovat s co největší transparentností vůči veřejnosti.

Tuto strategii potvrzují i první dny v prezidentském úřadě, jejichž součástí jsou pravidelné ranní tiskové konference, kde AMLO a členové jeho kabinetu podrobně prezentují vládní agendu a odpovídají — alespoň prozatím — na všechny otázky přítomných novinářů. „Jsme k dispozici, abychom odpovídali na vaše otázky,“ prohlásil prezident na první takové konferenci. „Bez omezení a bez cenzury. Informovaná veřejnost závisí na médiích.“

Chudí na prvním místě

AMLO se tímto přístupem pokouší odlišit od předchozích administrativ, jimž bylo vyčítáno elitářství a pohrdání voliči, z nichž podstatná část žije pod hranicí chudoby. Ve stejném duchu se nesou navrhované škrty ve státní správě, které by měly snížit platy a omezit výhody nejvýše postaveným úředníkům a přemístit některé úřady mimo hlavní město.

Sám prezident šel v tomto ohledu příkladem, když ohlásil snížení vlastního platu o 60 % a prodej luxusního prezidentského speciálu. V zemi s takovou chudobou, v jaké žije velká část Mexičanů, podle něj nemohou vést představitelé státu rozmařilý životní styl. Kromě prezidenta a vysokých státních úředníků by se snížení platu mělo týkat i zákonodárců a bývalí prezidenti by měli přijít o vysoké penze.

Snižování platů je zároveň symbolickou součástí boje proti chudobě a nerovnosti, který má být v samém jádru projektu „čtvrté transformace“. „Budeme vládnout pro všechny, ale pro dobro všech budeme mít na prvním místě vždycky ty nejchudší a nejzranitelnější,“ prohlásil AMLO v projevu po uvedení do úřadu.

Plány rozvoje

Klíčem k tomuto cíli má být zlepšení dostupnosti školství a zdravotní péče, což bylo i součástí druhého referenda. Vláda plánuje například rozšiřování zdravotní péče do nejodlehlejších a nejchudších oblastí, k čemuž by mohlo napomoci vyjednávání s kubánskou vládou o příchodu alespoň části z tisíců kubánských lékařů opouštějících Brazílii kvůli sporu s budoucím prezidentem Jairem Bolsonarem. Kubánští lékaři právě v takových oblastech v Brazílii působili.

Rozvoj zaostalých regionů chce AMLO posílit jedním ještě kontroverznějším způsobem, který vyvolává obavy mezi ochránci životního prostředí. Přestože totiž kritizoval stavbu zmíněného letiště, plánuje prezident vlastní obří a mimořádně nákladné projekty. Právě návrh „moderního, turistického a kulturního“ Mayského vlaku, jehož trať by měla spojovat propojit památky spojené s mayskou kulturou ve třech státech na jihu země, v listopadu přiměl akademiky, aktivisty i vědce k zaslání otevřeného dopisu proti výstavbě.

Spolu s místním indiánským obyvatelstvem upozorňují, že plánovaná vlaková trať ohrožuje přírodní rezervací Calakmul, po Amazonii druhý největší tropický deštný les v obou Amerikách, nebo už tak turisty znečištěné jezero Bacalar. Příliš ohleduplná k životnímu prostředí není ani ropná rafinerie, jež by měla vyrůst v chudším státu Tabasco, nebo plány na zvyšování těžby ropy o šest set tisíc barelů denně v průběhu dvou let.

Bolsonaro vs. životní prostředí

Jak známo, valné ohledy na životní prostředí nebere ani Jair Bolsonaro, který se za necelý měsíc stane prezidentem Brazílie. Od zvolení sice upustil od některých kontroverzních plánů, jako bylo odstoupení od Pařížské klimatické dohody a nejspíše i od podřízení ministerstva životního prostředí ministerstvu zemědělství.

Dosud ovšem není jasné, kdo v čele přeživšího ministerstva stane, a ochránci přírody i původní obyvatelé Brazílie dostali dost nových důvodů mít obavy z budoucnosti. Bolsonaro mimo jiné stihl oznámit, že jeho země už z „rozpočtových důvodů“ nemá zájem pořádat klimatický summit příští rok a především plánuje výrazně omezit pravomoci agentur pověřených vynucováním ochrany životního prostředí, jimž mimochodem sám za nelegální rybaření dluží pokutu.

Jedna z těchto klíčových vládních agentur — Národní nadace pro indiány (FUNAI) — by se mohla dostat pod správu k indiánům nepřátelského ministerstvo zemědělství a Bolsonaro zopakoval plán na to, aby nevznikaly žádné další rezervace, přestože jsou pravidelně vyhodnocovány jako nejlepší ochránci přírody. Původní obyvatelstvo by se místo toho mělo přizpůsobit modernímu životu a případně si účtovat podíl z těžby přírodního bohatství, jehož chce nastávající brazilský prezident využívat.

Školy bez sexuální výuky

Bolsonaro v přechodném období přišel i s jinými kontroverzními návrhy, například s přestěhováním velvyslanectví do Jeruzaléma, což do této chvíle učinily pouze dvě země na světě — Spojené státy a Guatemala. Tisíce venezuelských utečenců žijících převážně ve státě Roraima by pro změnu mohly čekat „uprchlické tábory“ a na hranici s Venezuelou by měly být zavedeny výrazně přísnější kontroly.

Mimořádně vysoká podpora ze strany zejména evangelikálních věřících by se mohla promítnout ve školství. Do jeho čela se na nátlak náboženské frakce v parlamentu dostal ultrakonzervativní teolog původem z Kolumbie, Ricardo Vélez Rodríguez, který chce ve školách bojovat s „marxistickou ideologií“.

Vélez Rodríguez je ideálním ministrem pro implementaci návrhu dlouho zaparkovaného ve Sněmovně reprezentantů, jehož schvalování nabralo po Bolsonarově zvolení na obrátkách. Ten předpokládá ukončení sexuální výchovy ve státních institucích a odstranění údajné „genderové ideologie“. Výuka týkající se sexuality by měla být vyhrazena rodičům.

Panují přitom obavy, že odhlasování návrhu, za nějž se zasazuje mimo jiné jeden z Bolsonarových synů Eduardo, by mohlo otevřít cestu k ještě výraznější změně brazilských školních osnov včetně nové výuky o historii, jak by si to představoval prezidentův poradce v oblasti školství, generál Aléssio Ribeiro Souto. Podle Ribeiry Souta by se měla především změnit výuka týkající se období vojenské diktatury, k níž má generál podobně jako sám Bolsonaro kladný vztah.

Prioritou je ekonomika

Osob spojených s armádou bude v novém Bolsonarově kabinetu nejméně pět, tedy bezmála čtvrtina z 22 ministrů. V tuto chvíli není jasné, jakým způsobem se jejich přítomnost promítne do způsobu vlády — ostatně v bezpečnostní oblasti, jež hrála tak klíčovou úlohu v kampani, zatím Bolsonaro nepředstavil výraznější opatření s výjimkou plánu na větší koordinaci mezi policejními složkami na státní a federální úrovni.

Jako zcela jasná priorita vlády se oproti tomu jeví hospodářské „reformy“ přímo navazující na dosluhující vládu prezidenta Michela Temera. Bolsonaro by chtěl mít v prvních šesti měsících schválenou daňovou a penzijní reformu, která počítá se zvýšením věku odchodu do důchodu, a mluví o reformě pracovního trhu. Podle něj mají zaměstnanci „příliš mnoho práv“, přestože detaily žádného z návrhů známy nejsou.

Podobná opatření se Temer marně pokoušel prosadit v posledních dvou letech a s velkým odporem veřejnosti se setkal třeba i prezident sousední Argentiny, Mauricio Macri. Bolsonaro ale pro ně má podle všeho zajištěnou slušnou podporu Kongresu a zejména pak Sněmovny reprezentantů, v níž po volbách převládají pravicoví politici.

Kongres by neměl mít větší problém ani s rozsáhlou privatizací státních podniků, jež by se sice podle slov Jaira Bolsonara neměla dotknout „korunních klenotů“ brazilské ekonomiky, jako je ropný gigant Petrobras či největší bankovní instituce v celé Latinské Americe, Banco do Brasil. Otcova slova však tento týden popřel vlastní syn a poslanec Eduardo, podle něhož by se i tyto podniky mohly dostat za určitých podmínek do hry.

Slabá koalice

Právě v Kongresu ale spočívá zásadní Bolsonarova nevýhoda vůči nastupujícímu mexickému prezidentovi. Jestliže prosazení neoliberální agendy vypadá pravděpodobně, Jair Bolsonaro v obou komorách roztříštěných mezi poslance a senátory více než třiceti různých stran neprokázal valné schopnosti při budování širší koalice pro jakýkoli další vládní program.

Při samotném hledání ministrů do nového kabinetu se na potenciální spojence vůbec neohlížel a místa přidělil loajalistům bez ohledu na stranickou příslušnost. To se projevilo při prosincových vyjednáváních, kdy se k podpoře vlády otevřeně přihlásila pouze jedna významnější politická formace (Republikánská strana, PR). Další strany zatím vyjadřují touhu podpořit ekonomické reformy, ale zároveň zůstat „konstruktivní opozicí“.

Bolsonaro se přitom bez většiny v obou komorách Kongresu neobejde, a pokud by chtěl skutečně prosadit některé z návrhů z prezidentské kampaně a přechodného období, mohl by potřebovat rovnou ústavní většinu. To se týká například zvažovaného zavedení školného a ostatně i důchodové reformy, kde se mohou dvě třetiny hledat obtížně hlavně v Senátu se silným zastoupením opozice.