V Latinské Americe pomalu nastává přelomové období, které by ji mohlo proměnit k nepoznání. Politické zemětřesení vyneslo do čela obou největších a zdaleka nejvýznamnějších zemí kontinentu — Mexika a Brazílie — dva muže z opačných pólů politického spektra, kteří právě přebírají nebo v nejbližší době převezmou otěže vlády.

Levicový António Manuel López Obrador (známý pod zkratkou AMLO) převzal prezidentský úřad v Mexiku prvního prosince, zatímco krajně pravicový Jair Bolsonaro se stane brazilským prezidentem prvního ledna. Přestože je podobu obou zemí i Latinské Ameriky jako takové po jejich nástupu zatím nemožné předpovědět, něco by snad mohlo naznačit jejich chování v přechodném období, kdy se na nejvyšší úřad připravovali.

Silný prezident

Výrazně delší časové období k tomu měl AMLO, kterého Mexičané přesvědčivou většinou zvolili už v červenci. Pětašedesátiletý veterán mexické politiky do něj každopádně vstoupil s neuvěřitelnou energií a také s jasnou představou o tom, jak by jeho vláda měla vypadat.

Voliči Lópeze Obradora vybavili silnou legitimitou — nejenže osobně zvítězil ve všech částech federace s výjimkou státu Guanajuato, ale jeho koalice Společně se zapíšeme do historie vybojovala nadpoloviční většinu v obou komorách Kongresu a jeho spojenci zároveň povedou většinu států.

AMLO v prvních měsících svoji dominanci na politické scéně dále posiloval, když přesvědčil k přeběhnutí několik poslanců z proslule prohnilé (a nepříliš ekologické nebo zelené) Ekologické strany zelených a dohodl se na spolupráci s dalšími malými stranami v Senátu, což by mu mohlo zajistit dvoutřetinovou většinu potřebnou ke změnám ústavy. Jeho spojenci v Kongresu také schválili posílení vládního dohledu nad zacházením jednotlivých guvernérů s prostředky z federálního rozpočtu.

Nový styl

Nastupující prezident ale především nastavil neobvyklý styl vlády, kterým bude zřejmě svou už tak značnou legitimitu u voličů pravidelně upevňovat: připravované návrhy totiž nechal Mexičany schválit ve dvou referendech.

V prvním z nich voliči drtivou většinou podpořili zrušení kontroverzního projektu nového mezinárodního letiště Texcoco, jehož stavbu AMLO ostře kritizoval už ve volební kampani. V druhém se pak měli vyslovit hned k deseti plánům, od stavby ropné rafinerie, přes vybudování vlakové trati spojující hlavní turistické atrakce na poloostrově Yucatán, až po zvýšení penzí pro osoby nad 68 let nebo zlepšení zdravotní péče.

Referenda čelila ostré mediální kritice kvůli nekonkrétnosti některých schvalovaných bodů, problematickému průběhu včetně podvodů s hlasy a v neposlední řadě s ohledem na minimální účast — v obou případech přišlo k urnám pouze něco přes procento oprávněných voličů. Jejich užívání je ale zároveň v souladu s širší koncepcí vládnutí Lópeze Obradora, jenž tvrdí, že chce na cestě ke „čtvrté transformaci“, jak svůj ambiciózní program nazývá, postupovat s co největší transparentností vůči veřejnosti.

Tuto strategii potvrzují i první dny v prezidentském úřadě, jejichž součástí jsou pravidelné ranní tiskové konference, kde AMLO a členové jeho kabinetu podrobně prezentují vládní agendu a odpovídají — alespoň prozatím — na všechny otázky přítomných novinářů. „Jsme k dispozici, abychom odpovídali na vaše otázky,“ prohlásil prezident na první takové konferenci. „Bez omezení a bez cenzury. Informovaná veřejnost závisí na médiích.“