Necelé dva měsíce před volbami panuje v Mexiku zřetelná nervozita. Alespoň tedy ze strany protikandidátů Andrese Manuela Lópeze Obradora, obvykle známého pod zkratkou AMLO, který vévodí průzkumům veřejného mínění. S průměrným patnáctiprocentním náskokem španělský deník El País odhaduje, že má kandidát levicové koalice nazvané „Společně se zapíšeme do historie“ (Juntos Haremos Historia) 85 % šanci zvítězit. Sluší se dodat, že prezidentské volby v Mexiku jsou jednokolové, k úspěchu tak stačí získat nejlepší výsledek ze všech kandidátů.

Těch je do hlasování, které se uskuteční 1. července, zaregistrováno celkem pět. Hlavními soupeři Lópeze Obradora jsou Ricardo Anaya Cortés za konzervativní Stranu národní akce (PAN) ve spojení s progresivní Stranou demokratické revoluce (PRD) a Občanským hnutí (MC). A José Antonio Meade Kuribreña, nominovaný vládnoucí Institucionální revoluční stranou (PRI) s podporou zelených a Nové aliance.

Poněkud humornou, leč příznačnou ilustrací stavu mexické politické scény je, že dvě ze stran Anayovy koalice v minulosti vedl právě López Obrador a za obě neúspěšně kandidoval do úřadu prezidenta — za PRD v roce 2006, za MC o šest let později. Nebo že mexičtí „zelení“ nemají s tradiční zelenou politikou vůbec nic společného; mezi jejich hlavní témata patřilo třeba znovuzavedení trestu smrti a mají pověst jedné z nejzkorumpovanějších stran vůbec.

Dva slabší kandidáti si v minulosti vyměňovali ostrá prohlášení a Ricardo Anaya se dokonce nechal slyšet, že by neváhal uvrhnout do vězení Meadova stranického šéfa a dosluhujícího prezidenta Enrique Peña Nietu, pokud se potvrdí podezření z korupce. Výrazný náskok Lópeze Obradora však evidentně prolamuje ledy. Anaya tak v posledních dnech nevyloučil možnost vzájemné spolupráce a první prezidentská debata 22. dubna probíhala ve stylu „všichni proti jednomu“. Přinejmenším podle odborníků a prvních průzkumů neúspěšně; AMLO sice nebyl nejvýraznějším řečníkem, dokázal se ale konstruktivně bránit proti útokům ze všech stran.

Nepřítel číslo jedna

Zatím nejpravděpodobnější prezident skoro sto třiceti milionové země v mexické politice figuruje prakticky od „pravěku“, tedy ještě od dob absolutní dominance tehdy všemocné Institucionální revoluční strany, která skončila v roce 2000. Sám López Obrador tuto stranu opustil na konci 80. let a patřil mezi zakladatele PRD, za kterou mezi lety 2000-2005 vedl hlavní město Ciudad de México jako guvernér tzv. Federálního distriktu.

Právě v této funkci se díky sociálním programům stal jedním z nejoblíbenějších a zároveň jedním z nejvíce nenáviděných politiků. Zatímco mezi občany s nižšími příjmy získal téměř pověst mesiáše, velké podnikatele a představitele dosavadní politické elity děsil k smrti, jak se brzy ukázalo při prezidentské kampani v roce 2006, kde se stal cílem velmi nevybíravých, často osobních útoků. Oponenty byl označován za kopii Huga Cháveze, který představuje „nebezpečí pro Mexiko“. Měl být připraven znárodňovat soukromé podniky i rodinné domy, zakázat katolickou víru a zavřít všechny kostely. AMLO se mimo jiné musel bránit, že je skutečně římský katolík, ne skrytý protestant.

Očerňování, zřejmě doplněné o volební machinace včetně masivního uplácení a skoro milionu neplatných hlasů, zabralo: López Obrador postupně ztratil náskok v průzkumech a nakonec prohrál o těsných 0,58 procentních bodů. Vítězný Felipe Calderón následně rozpoutal krvavou „válku proti drogám“, jež si do dnešního dne vyžádala na dvě stě tisíc životů.

Podobná obvinění se objevila znovu v roce 2012 a nechybí ani letos, kdy je doplnila a dost možná přebila hysterie ohledně navrhované amnestie pro členy drogových kartelů. Na rozdíl od jiných kandidátů totiž López Obrador nepožaduje stále tvrdší ruku nebo rovnou jejich usekávání, jak se v předvolební debatě nechal slyšet jeden marginální prezidentský kandidát; jako recept na nepředstavitelné násilí představuje zahájení procesu národního usmíření včetně kontroverzní amnestie a především skutečného boje proti chudobě. AMLO se v tomto ohledu může opřít o zkušenosti z doby svého působení v úřadu guvernéra a v minulosti citoval za vzor třeba brazilského exprezidenta Lulu da Silvu.

„Amnestie neznamená beztrestnost,“ vysvětloval López Obrador na předvolební debatě. „Musíme se soustředit na skutečné příčiny násilí. A to znamená zejména bojovat proti chudobě. Počet chudých v době neoliberální vlády stále narůstal a týká se to hlavně mladých lidí.“

Trn v patě oligarchů

AMLO ani zdaleka není bezchybný kandidát a objevuje se proti němu řada relevantních výtek. Za působení v politice se ukázalo, že má vznětlivou povahu, často pronáší předem nepromyšlené a kontroverzní výroky a je hašteřivý, což prokazuje množství stran, které dokázal vystřídat. V minulosti mluvil mimo jiné o „změně režimu“ a na obě porážky reagoval obviněními z  podvodu, což mu ovšem vzhledem k historii hlasovacích praktik v Mexiku a k okolnostem konkrétních voleb nemůže být úplně vyčítáno.

Levicoví kritici zároveň upozorňují, že za někdy až revoluční rétorikou se skrývá spíše pragmatik. Mimořádně často například zmiňuje ničivý vliv korupce, v pozici guvernéra hlavního města však nedokázal prosadit skutečnou systémovou změnu a několik jeho nejbližších spolupracovníků se zapletlo do úplatkářských skandálů. López Obrador se také prezentuje jako progresivní kandidát a navrhuje třeba genderově vyrovnanou vládu — a přitom se v předvolební koalici spojil s ultrakonzervativní straničkou, jež v parlamentu navrhovala zákaz stejnopohlavních sňatků. Důvodem je její vliv v určitých státech klíčových pro vítězství ve volbách.

Ani v jednom se AMLO nijak nevymyká běžným politickým praktikám v Mexiku a jistě to nejsou skutečné důvody, proč je právě on cílem takové míry démonizace. Jistou úlohu hrají zmíněné osobní nevraživosti a nejspíš i nízký původ spojený s tmavší barvou kůže, jak na to před pár dny upozornil Alberto Nájar v BBC Mundo.

López Obrador ale především svými návrhy znepokojuje mocné oligarchy, což dobře ilustruje příklad projektu nového mezinárodního letiště. AMLO je tuto „faraónskou, předraženou, antiekologickou, technicky nerealizovatelnou a ke korupci náchylnou“ zakázku v hodnotě astronomických 240 miliard korun připraven zrušit, což vyvolalo paniku u hlavního investora, mexického multimiliardáře Carlose Slima. Americké společnosti zase děsí slib uspořádat referendum o účasti mezinárodních firem na mexické těžbě ropy a nelíbí se jim představa snížení závislosti na zemním plynu dováženém z USA, které se chystá prosadit.

Jiná doba

Není možné vyloučit, že intenzivní útoky ze všech stran zaberou i napotřetí a López Obrador opět těsně prohraje. Nejblíž z protikandidátů má k takovému scénáří již zmiňovaný Ricardo Anaya, jenž se prezentuje jako mladý modernizátor a reformista a v předvolební debatě vynikl. Nicméně okolnosti se oproti předchozím volebním soubojům v mnoha ohledech změnily.

Anayu mimořádně poškodila obvinění z praní špinavých peněz a z využívání daňových rájů, je navíc podobně jako AMLO znám špatnými osobními vztahy včetně sporů s vysoce postavenými členy vlastní strany. Meade je zase od počátku znevýhodněn tím, že patří k veřejností nenáviděné partaji prezidenta Peña Niety, kterou v předchozím volebním období provázel jeden korupční skandál za druhým. Popularita samotného prezidenta se pohybuje pod hranicí dvaceti procent a kromě zkorumpovanosti jsou mu vyčítány mizerné hospodářské výsledky a pokračující extrémní násilí.

Slíbená ekonomická liberalizace a otevření energetického trhu nadnárodním společnostem nepřinesly slibované výsledky a v chudobě nadále žije skoro polovina obyvatel Mexika. Calderónem započatá vlna násilí spojená s válkou proti drogovým kartelům neskončila, naopak se vyšplhala na nejvyšší úroveň od 30. let, kdy zuřilo povstání Kristerů. Samotná volební kampaň je už nyní nejnásilnější v historii; od podzimu bylo zavražděno 64 kandidátů na různých úrovních. K obojímu je třeba připočíst rostoucí nacionalismus a protiamerické nálady související s ponižujícími poznámkami prezidenta Donalda Trumpa na adresu Mexika.

Mexičtí voliči mají zkrátka dobré důvody toužit po výrazné změně a žádný jiný kandidát ji nereprezentuje tolik, jako AMLO. Paradoxně několikanásobný kandidát, který své politické recepty nabízí už desítky let, dosud ale nikdy nedostal šanci je realizovat na celostátní úrovni. Začátkem července se ukáže, jestli se mu to tentokrát povede.