Necelé dva měsíce před volbami panuje v Mexiku zřetelná nervozita. Alespoň tedy ze strany protikandidátů Andrese Manuela Lópeze Obradora, obvykle známého pod zkratkou AMLO, který vévodí průzkumům veřejného mínění. S průměrným patnáctiprocentním náskokem španělský deník El País odhaduje, že má kandidát levicové koalice nazvané „Společně se zapíšeme do historie“ (Juntos Haremos Historia) 85 % šanci zvítězit. Sluší se dodat, že prezidentské volby v Mexiku jsou jednokolové, k úspěchu tak stačí získat nejlepší výsledek ze všech kandidátů.

Těch je do hlasování, které se uskuteční 1. července, zaregistrováno celkem pět. Hlavními soupeři Lópeze Obradora jsou Ricardo Anaya Cortés za konzervativní Stranu národní akce (PAN) ve spojení s progresivní Stranou demokratické revoluce (PRD) a Občanským hnutí (MC). A José Antonio Meade Kuribreña, nominovaný vládnoucí Institucionální revoluční stranou (PRI) s podporou zelených a Nové aliance.

Poněkud humornou, leč příznačnou ilustrací stavu mexické politické scény je, že dvě ze stran Anayovy koalice v minulosti vedl právě López Obrador a za obě neúspěšně kandidoval do úřadu prezidenta — za PRD v roce 2006, za MC o šest let později. Nebo že mexičtí „zelení“ nemají s tradiční zelenou politikou vůbec nic společného; mezi jejich hlavní témata patřilo třeba znovuzavedení trestu smrti a mají pověst jedné z nejzkorumpovanějších stran vůbec.

Dva slabší kandidáti si v minulosti vyměňovali ostrá prohlášení a Ricardo Anaya se dokonce nechal slyšet, že by neváhal uvrhnout do vězení Meadova stranického šéfa a dosluhujícího prezidenta Enrique Peña Nietu, pokud se potvrdí podezření z korupce. Výrazný náskok Lópeze Obradora však evidentně prolamuje ledy. Anaya tak v posledních dnech nevyloučil možnost vzájemné spolupráce a první prezidentská debata 22. dubna probíhala ve stylu „všichni proti jednomu“. Přinejmenším podle odborníků a prvních průzkumů neúspěšně; AMLO sice nebyl nejvýraznějším řečníkem, dokázal se ale konstruktivně bránit proti útokům ze všech stran.

Nepřítel číslo jedna

Zatím nejpravděpodobnější prezident skoro sto třiceti milionové země v mexické politice figuruje prakticky od „pravěku“, tedy ještě od dob absolutní dominance tehdy všemocné Institucionální revoluční strany, která skončila v roce 2000. Sám López Obrador tuto stranu opustil na konci 80. let a patřil mezi zakladatele PRD, za kterou mezi lety 2000-2005 vedl hlavní město Ciudad de México jako guvernér tzv. Federálního distriktu.