Nebylo třeba nedávného nálezu masového hrobu na západě země, aby bylo zjevné, že násilí přetrvává jako jeden z hlavních problémů současného Mexika. Přes sliby nového prezidenta válka s drogovými kartely pokračuje; válka, ve které od roku 2007 zemřelo na sedmdesát tisíc lidí a která definitivně spojila mezinárodní pověst Mexika s bezhlavými těly nalézanými na ulicích. Jistě existuje i druhé Mexiko; Mexiko prosperující, výrazně snižující chudobu pomocí rozsáhlých sociálních programů, Mexiko přitahující podnikatele, Mexiko s rapidně klesajícím množstvím emigrantů do Spojených států a naopak přijímající zvyšující se množství imigrantů z druhé strany rostoucí zdi. Dokud však válka s kartely neskončí, to druhé Mexiko zůstane vždy ve stínu toho prvního, krvavého.

Neschopnost vlády vyřešit stávající bezpečnostní situaci vedla na několika místech země k dosud výjimečnému jevu — k vytváření občanských milicí. Týká se to především států Guerrero a Michoacánna západě Mexika. Právě v těchto státech je situace kritická a v posledních letech se výrazně zhoršovala. Faktickou moc nad velkou částí obou států převzal kartel, který sám sebe nazývá Los Caballeros Templarios (Templářští rytíři). Samozvaní templáři nejsou obyčejný drogový gang, ale zároveň forma náboženské sekty, která před dvěma lety vzešla z již neexistujícího kartelu La Familia Michoacana a jeho „spirituálních“ kořenů. Templáři se hlásí ke zmizelému vůdci bývalé La Familia, Nazariu Morenovi Gonzálezovi, o jehož smrti se vedou spory. Moreno, mimochodem jehovista, je mezi svými následovníky považován za světce, existují k němu dokonce i neoficiální modlitby, a jednou z vedlejších aktivit nového kartelu je šíření jeho náboženských textů.

Hlavní aktivitou a zdrojem příjmu templářů je nicméně prodej syntetických drog; kartel patří mezi hlavní dodavatele metamfetaminu na americký trh.

Občanské milice se jako odpověď na rostoucí aktivity templářů začaly formovat začátkem letošního roku. Zdrojem nespokojenosti není pouze násilí produkované kartelem a jeho soupeři (v oblasti například Cárteldel Golfo), ale také míra, v jaké moc kartelů začala prorůstat do státních institucí. Pod vlivem je podle zakladatelů milic policie i lokální politická elita; právě kvůli těmto dobře zdokumentovaným nařčením ze spolupráce byli mezi prvními z „vyčištěných“ oblastí vyhnáni starostové, z nichž někteří nyní visí na plakátech ve svých bývalých působištích jako hledaní psanci. Rozpuštění místní policie je dalším obvyklým krokem a nemusí se obejít bez násilí.

Obcí, které v Guerreru a Michoacánu převzaly bezpečnost do vlastních rukou, je několik desítek a přibývají další. Podle José Alvarada, drobného farmáře z osvobozené oblasti, se do občanských milic, vyzbrojených většinou arzenálem zabaveným členům kartelů, přihlásilo už kolem pěti tisíc lidí. A mají ambiciózní cíle; minulý měsíc vyhlásili převzetí čtyřicetitisícového města Los Reyes a jsou odhodláni pokračovat v ofenzivě. Také milicionáři mají na své straně vysokou náboženskou autoritu, biskupa Miguela Patiñu Velázqueze, který ve svých veřejných vystoupeních podporuje odpor organizovaný občanskými komunitami.

Reakce lokálních a federálních autorit na formálně protiprávní kroky rozčilených obcí se liší. Zákonodárci státu Guerrero již schválili faktickou legalizaci milic a jejich zapojení do bezpečnostních složek ve formě přímo volených komunitních pořádkových jednotek, které budou dostávat pravidelný plat, zbraně a vybavení od státu. Tyto jednotky by měly na některých místech nahradit zkorumpovanou a nedůvěryhodnou policii. Naopak guvernér sousedního Michoacánu před několika týdny pohrozil vojenským zásahem proti občanským milicím, pokud se pokusí postupovat do dalších měst. Federální vláda pak i v čele s novým prezidentem problémy obvykle řeší nasazením armády do problematických oblastí; do Michoacánu vyslal prezident Enrique Peña Nieto několik tisíc vojáků již v květnu, aniž by se region podařilo uklidnit.

Zatím je těžké odhadovat, jaký bude skutečný vliv a dopad občanských milicí ve dvou státech na mexickou válku proti drogám. Občanská spravedlnost může snadno vyústit v mimosoudní popravy a vzestup nové formy lokální oligarchie, jako se to stalo v případě města Davao na Filipínách, jehož starosta Rodrigo Duterte otevřeně žádal občanské milice k eliminaci kriminálníků, které se nepodařilo odsoudit, a podle různých svědectví se poprav spolu s neoficiálními strážci pořádku osobně účastnil. Duterte, jenž si od časopisu Time vysloužil přezdívku The Punisher, se také v čele města přes dvacet let střídá s různými svými rodinnými příslušníky; jeho zatím poslednímu funkčnímu období předcházela dcera, nyní jej pro změnu nahradil syn.

Občanská spravedlnost je sice dlouhodobě nebezpečná, nicméně v případě nejproblematičtějších částí Mexika je snad kromě emigrace jediným možným řešením, které před sebou vidí místní komunity. Skutečné řešení tak může přinést jedině nová federální vláda spolu se Spojenými státy, které nesou za současné krvavé Mexiko značnou část zodpovědnosti.