Pět měsíců po řádných volbách a čtrnáct týdnů od oznámení jejich výsledku se ujal v Mexiku funkce konečně nový prezident — Enrique Peña Nieto. Letos šestačtyřicetiletý zástupce tradicionalistické Institucionální revoluční strany (PRI), jež vládla zemi po většinu dvacátého století, porazil 1. července jak nominantku pravicové Strany národní akce (PAN) Josefinu Vázquezovou, tak kandidáta trojice levicových a pokrokářských uskupení Andrése Lópeze Obradora. Právě ten ale obvinil Peñu Nieta z volebních podvodů. Více než polovina hlasů se tak přepočítávala a soudy posuzovaly řadu stížností.

Oficiálně byl volební proces uzavřen až 6. září. Adekvátně byla odložena i inaugurace.

Ještě když Peña Nieto přebíral 2. prosince prezidentskou šerpu od svého předchůdce Felipa Calderóna z PAN, bylo dle pozorovatelů znát, že si dozvuky povolebních sporů uvědomuje. Nový prezident hned v inaugurační řeči slíbil, že se zasadí o zlepšení bezpečnostní situace, zvýšení zaměstnanosti, redukci sociálních rozdílů a rozvoj hospodářství — to vše po konzultacích a ve spolupráci s konkurenčními stranami.

Jen o den později pak spolu s nynějším předsedou PAN Gustavem Enriquem Maderem a předsedou nejsilnějšího uskupení levice — Strany demokratické revoluce (PRD) Josém Jesúsem Zambranem — podepsal slavnostní Smlouvu pro Mexiko. V ní se tři hlavní strany přihlásily k podpoře zákonů směřujících ke společným cílům. Konkrétně jsou ve Smlouvě zmíněny prorůstové reformy, zvýšení dostupnosti vyššího vzdělání či změny v důchodovém systému, jež mají garantovat penzi všem Mexičanům starším pětašedesáti let.

„Mexiko vstupuje do nového období své demokratické historie. Nastává doba setkávání a hledání shody. Nastává doba, v níž musíme učinit další krok ke zdokonalení demokracie, k posunu k účinnějšímu a dokonalejšímu vládnutí,“ prohlásil Peña Nieto po podpisu dokumentu.

Znalci z agentur nicméně vnímají popsané kroky spíše jako nebytnost než nezištně vstřícný posun. Mexický prezident má sice jen o málo slabší postavení než americký a navíc je volen na šest let; PRI ovšem dnes nemá většinu v Kongresu. Zejména mladí Mexičané pak vnímají Peñu Nieta jako povrchního, zkorumpovaného a nedůvěryhodného reprezentanta bohatých vrstev, jehož je třeba k alespoň trochu solidární politice přimět tlakem zezdola.

Nový prezident se nad to musí vypořádat s dědictvím dvanáctiletého vládnutí PAN. To podle řady pozorovatelů přineslo vedle hospodářského růstu i problémy, které jsou v současném stádiu téměř až neřešitelné.

Války s gangy

Federace jednatřiceti mexických států trpí dle znalců v posledních letech zejména třemi obtížemi: násilím, které provází boje mezi drogovými kartely a snahy státu o jejich rozprášení; značnou chudobou části populace a sociálními rozdíly, které prohlubuje důraz na exportní velkovýrobu; a všudypřítomnou korupcí, jíž doprovází rigidita stávajícího politického systému.

Kořeny všech tři problémů sahají do let, kdy zemi vládla PRI; politika dvou posledních prezidentů z PAN — Vincenta Foxe a již zmíněného Felipa Calderóna — však situaci ještě zhoršila. Bojům kartelů a různých gangů se zvláště Calderón rozhodl čelit silou, resp. přímým nasazením armády. Té se podařilo za uplynulých šest let dopadnout, nebo zlikvidovat 25 z 36 nejznámějších zločineckých bossů a jeden z nejmocnějších syndikátů — Los Zetas — výrazně oslabit. V reakci na ofenzívu však došlo k enormnímu nárůstu počtu vražd a dalších úmrtí. Průměrné odhady uvádějí, že války gangů a armády stály za posledních šest let 60 tisíc životů.

Peña Nieto před volbami slíbil, že ani on nebude gangům ustupovat. Větší důraz chce ale klást na preventivní politiku, jež má nabídnout nezaměstnaným, mladým lidem a chudým obecně jiné alternativy obživy než zapojení do kriminálních sítí.

Mexický dopisovatel BBC Will Grant nicméně připomíná, že aktivity zločineckých syndikátů prostoupují veřejný život v zemi daleko více, než politikové připouštějí. Do širšího povědomí se zatím dostalo pouze několik výjimečných incidentů, jako když v srpnu tohoto roku přepadlo patnáct samopalníků u městečka Tres Marias diplomatickou limuzínu s dvěma agenty americké CIA a velitelem mexických mariňáků, načež se k palbě gangsterů připojil i příslušník federální policie, který na místo přijel. Syndikáty však v některých oblastech zcela kontrolují i celou místní politiku, klíčové podniky a služby.