Váš text, kterým jste v prosinci 2018 uváděl nástup dnes dosluhujícího prezidenta Bolsonara do funkce, začíná konstatováním: „V Latinské Americe pomalu nastává přelomové období, které by ji mohlo proměnit k nepoznání.“ Zažila Brazílie za poslední čtyři roky skutečně takovou změnu? Co se v ní za Bolsonara změnilo nejvíce?

Rozhodně bych řekl, že se zcela potvrdily obavy z Bolsonarových autokratických a protidemokratických tendencí. V průběhu svého mandátu opakovaně útočil na Nejvyšší soud i na konkrétní soudce, vydával protizákonné a protiústavní prezidentské dekrety, které pak musely být těžce rušeny, a bojoval s Kongresem včetně některých vlastních někdejších příznivců. Vyhrožoval dokonce i opakováním vojenského převratu.

Pozitivní zprávou ale je, že se ukázala velká odolnost klíčových demokratických institucí v zemi. A zároveň že se do značné míry probudila velká část politické scény a občanské společnosti a projevila se i výhoda federálního zřízení, kdy mohli třeba guvernéři destruktivním pokusům odolávat.

Brazilská demokracie tedy přežila, i když je poškozená. A je otázka, jestli by dokázala přežít i druhé funkční období takového prezidenta.

A co konkrétní politiky? Naplnily se obavy, že Bolsonaro zvrátí progresivní výdobytky z lulovských let a svou politikou zanechá nevratné škody na životním prostředí?

Z Lulova dědictví skutečně zbyly po Bolsonarově vládě jen trosky. Miliony Brazilců se vrátily do chudoby, znovu se rozšiřuje hlad a prezident nenabídl žádná nová řešení, i když se pokouší zvláště před volbami využívat sociální opatření nastavené předchozími administrativami.

Pokud jde o životní prostředí, obzvláště patrná je pak destrukce amazonského pralesa, který Bolsonaro považuje primárně za zdroj surovin a kde dal oslabením federálních agentur a ministerstva životního prostředí v podstatě volnou ruku nelegálním těžařům a kriminálním skupinám. Výsledkem je rekordní odlesňování, rekordní násilí vůči původním obyvatelům, likvidace mezinárodních ochranářských projektů a třeba i masivní požáry, k jejichž síle a rozšíření Bolsonarovy kroky přispěly.

Změnil se nějak také sám Bolsonaro? Jsou jeho sliby pro další funkční období v něčem zásadně jiné, než byly ty před obdobím právě končícím?

Pokud jde o Bolsonarovy předvolební sliby, jsou i po čtyřech letech opět stejné: Brazilcům chce dát více zbraní, hodlá vyjít vstříc ochráncům tradiční rodiny a ultrakonzervativním křesťanům, kterým chce třeba dovolit učit děti doma místo ve škole, chce „zabránit komunismu“ nebo otevřít Amazonii těžbě. Taky opět brojí proti korupci, i když po sérii korupčních skandálů jeho ministrů nebo rovnou příbuzných je to ještě méně důvěryhodné než naposledy.

A změna jeho osobně? Myslím jako politického aktéra.

Upřímně řečeno se mi nezdá, že by se Bolsonaro jakkoli změnil. Co se týče jeho chování na politické scéně, stále je to neřízená střela neschopná spolupráce nebo čehokoli konstruktivního, jak například ilustruje absolutní neúspěch jeho pokusu o založení vlastní strany nebo faktický rozpad vládní koalice v Kongresu.

Pravicové strany ho už tentokrát nepodporují?

Bolsonaro ve skutečnosti nekandiduje s podporou skoro žádných stran, rozhodně tedy ne hlavních pravicových stran. Jeho setrvání ve funkci otevřeně podpořily pouze tři strany. Jedna z nich je napojená na extrémně kontroverzní Univerzální církev království Božího, která stojí za řadou útoků na náboženské menšiny. Další dvě jsou typické vládní strany, v Brazílii se jim říká Centrão, to jsou strany bez ideologie, které podporují každou vládu výměnou za posty a nyní se přimkly k Bolsonarovi.

Pro srovnání: Lulu podporuje deset stran, nejdůležitější tradiční středopravicové strany se postavily za kandidaturu senátorky Simone Tebetové.

Simone Tebetová je v letošních volbách pomyslným třetím v pozadí, s odstupem třetí nejpopulárnější kandidátkou za Lulou a Bolsonarem. Může v souboji velké dvojky, který se zdá neodvratný, sehrát nějakou významnější roli?

Nemyslím si, stačí se podívat na průzkumy. Tebetová je mimořádně schopná debatérka, dobrá senátorka, dokáže zkritizovat Bolsonara tak jako málokdo a řekl bych, že má před sebou zajímavou budoucnost. Ale v té letošní polarizované situaci dvou dominantních politických osobností jednoduše nemůže uspět.

A ostatní kandidáti? Je jich, počítám-li dobře, kromě Luly, Bolsonara a Tebetové ještě osm.

Zajímavá by za normálních okolností byla ještě kandidatura Cira Gomese, bývalého guvernéra státu Ceará a mnohonásobného prezidentského uchazeče, který je skutečným matadorem brazilské demokratické levice a nemá za sebou korupční minulost jako Lulova Strana pracujících (PT). Jenže letos je Ciro důležitý hlavně jako osoba, jejíž kandidatura by mohla Lulovi zabránit ve výhře v prvním kole, a tím pádem umožnit Bolsonarovi během měsíce mezi oběma koly nějakým způsobem nabrat síly. Mnoho lidí na něj proto před volbami tlačilo, aby odstoupil.

Podle průzkumů by měl celkem s přehledem vyhrát Lula, možná už v prvním kole. A podle četných analýz to hlavní drama nastane, až pokud Bolsonaro výsledek neuzná. Lze odpovědně dopředu odhadnout, co by se v Brazílii v takovém případě dělo?

Nejprve bych rád řekl, co se určitě dít nebude: nemůžeme očekávat vojenský převrat, jak se o tom někdy spekuluje a jak o tom ostatně i na veřejnosti občas blouzní sám Bolsonaro. Armáda se za něj nepostaví. Určitě je ráda, že získala podstatně větší vliv, ale nemá důvod se zaplést právě se současným prezidentem.

Scénář bude tedy s největší pravděpodobností následující: Bolsonaro označí volby za zfalšované a pokusí se nahnat svoje příznivce na demonstrace. V některých městech nejspíš vypukne násilí, už teď někteří jeho zfanatizovaní obdivovatelé vraždí Lulovy voliče. Upřímně si myslím, že se to po pár týdnech uklidní, na scénář s občanskou válkou nevěřím, ale je možné, že se Bolsonaro na tom mýtu o ukradených volbách pokusí dále stavět podobně jako Trump ve Spojených státech. A bude chystat nějaký comeback, jakmile propukne ve společnosti větší nespokojenost, hlavně z ekonomických důvodů.

Bolsonaro má ale proti Trumpovi obrovskou slabinu, a to že za sebou nemá instituci silné Republikánské strany. Podle průzkumů mají jím podporovaní politici třeba na pozici guvernérů šanci na úspěch jen v několika málo státech. A zmíněné strany, které ho dnes podporují, ho po prohře rychle opustí — nemá je pod kontrolou a jejich špičky ho nijak nemilují, chtějí se hlavně podílet na moci. Tu bude držet v rukách Lula. Klidně se stanou součástí jeho široké koalice jako před lety, když z toho něco bude.

Jak výrazně se podle vás bude lišit nově navolený Kongres od dosavadního? Připomeňme, že Brazilci volí prezidenta, guvernéry i zákonodárce současně.

Předpokládám, že by v něm mohla být o poznání silnější levice, i když bude příští Kongres bezpochyby stejně beznadějně roztříštěný mezi bezpočet menších i větších stran jako obvykle. Ať už vyhraje kdokoli, bude tedy muset opět usilovat o vytvoření velmi široké koalice, která se stejně zase alespoň zčásti opře o Centrão.