V Brazílii probíhají klíčové volby. Konec politické krize je v nedohlednu
František KalendaNejvětší země Latinské Ameriky volí v nebývale polarizované atmosféře. Postupující do druhého kola jsou téměř jistí, vítězství ani jednoho z nich však nevěstí řešení vleklé politické krize z posledních let.
Brazílie zažívá dost možná nejdůležitější volby od pádu vojenské diktatury. Bezmála sto padesát milionů oprávněných voličů v největší zemi Latinské Ameriky bude v neděli vybírat prezidenta, členy Sněmovny reprezentantů, dvě třetiny senátorů a guvernéry všech sedmadvaceti států federace. Jde přitom o první rozhodující hlasování od počátku všeobjímající krize před několika lety, kdy série korupčních skandálů doplněná propadem hospodářství rozložila tradiční politickou scénu a vedla ke vzestupu autoritářských tendencí.
Od posledních voleb před čtyřmi lety se událo mnohé. Tehdejší vítězka Dilma Rousseffová z levicové Strany pracujících (PT) stihla být z nejvyššího postu odvolána, její mentor a kdysi nejpopulárnější prezident v historii Lula da Silva skončil za mřížemi pro údajnou korupci a její nástupce, dosavadní viceprezident Michel Temer, si svou účastí na svržení Rousseffové, vlastními korupčními skandály a sérií asociálních reforem proti sobě poštval drtivou část veřejnosti.
S podporou 3-4 % obyvatelstva se Temer neodvážil v prezidentských volbách vůbec kandidovat, zatímco dosud o poznání oblíbenější Lula musel kandidaturu vedenou z vězení kvůli rozhodnutí soudu stáhnout. Jeho náhradníkem nominovaným za Stranu pracujících se stal na poslední chvíli bývalý starosta dvacetimilionové metropole São Paulo, Fernando Haddad.
Polarizace
Atmosféra letošních prezidentských voleb zcela pochopitelně odráží překotné události z posledních let a dala by se shrnout jediným slovem: polarizace. Na jedné straně jsou skalní příznivci exprezidenta Luly, kteří svržení Rousseffové považují za pravicový puč, jehož součástí je i Lulovo uvěznění.
Pochází zpravidla z historicky opomíjených oblastí na severovýchodě země a na Lulovu vládu mezi lety 2003-2011 zcela oprávněně vzpomínají jako na dobu rychlého hospodářského růstu a úspěšného boje proti chudobě. Na ten se za Temera zapomnělo — preferovanou skupinou se stali podnikatelé, v oblasti veřejných služeb se škrtalo a miliony lidí vinou hospodářské krize přišly o práci. Počet chudých se začal opět zvyšovat.