V Brazílii se po dlouhé době opět živě diskutuje o nebezpečí vlivu armády na politiku. Vzpomínku na bolestné období vojenské diktatury vyvolaly poznámky vrchního velitele ozbrojených sil, generála Eduarda Villase Bôase, který se podle některých pokoušel ovlivňovat jednání nezávislého soudu.

„V situaci, kterou dnešní Brazílie prožívá, je třeba se ptát institucí a lidu: kdo opravdu myslí na dobro vlasti a budoucích generací a koho zajímá jen osobní prospěch?“ napsal na svém oficiálním twitterovém účtu a dodal, že armáda „spolu se všemi dobrými občany odsuzuje beztrestnost a respektuje ústavu, sociální smír a demokracii“.

Výbušný soudní proces

Výroky se na sociálních sítích objevily ve stejnou dobu, kdy soudní tribunál rozhodoval o uvěznění exprezidenta Luly da Silvy, nedávno v druhé instanci odsouzeného k více než dvanácti letům za mřížemi za údajné korupční jednání. Ostře sledovaný soudní proces, jenž koncem minulého týdne vyvrcholil právě Lulovým nástupem do výkonu trestu, už tak mimořádně polarizuje veřejnost.

Zatímco část Brazilců především z chudších vrstev, pro něž je Lula symbolem společensko-ekonomického vzestupu, považuje jeho proces za zpolitizovaný, zhruba stejně velká část společnosti s Lulovým uvězněním spojuje konec beztrestnosti zkorumpovaných politiků. Mezi příznivci pravice je potom exprezident předmětem skoro živelné nenávisti.

Fakt, že se k probíhající a tolik výbušné kauze vyjádřil zrovna sloužící velitel armády, a navíc slovy o beztrestnosti a obavách občanů naznačil, jaké rozhodnutí by si přál, ještě více rozvířilo vášně. Generálovy tweety během několika hodin sdílely desetitisíce lidí a v příštích dnech se k nim vyjádřili prakticky všichni významní politici a veřejní činitelé.

„2018 není rok 1964!“ zareagoval rovněž na Twitteru federální poslanec Chico Alencar narážkou na převrat, který ve zmíněném roce přivedl na jedenadvacet let k moci krutou vojenskou diktaturu.

Oblíbený poslanec Jean Wyllys k incidentu nahrál sérii videovzkazů, v nichž mimo jiné prohlásil: „Velitel armády nemá co vnucovat soudu svoje ideologické pozice. Fašismus v Brazílii se utrhl ze řetězu.“

Odsudek i chvála

Kromě levicových a středových zákonodárců se proti generálovu výroku ohradila většina velkých médií a poněkud překvapivě i brazilské letectvo. „V těchto kritických dnech pro naši zemi, kdy je národ tak ostře rozdělený, je velmi důležité, abychom my všichni, aktivní vojáci nebo rezervisté, zůstali věrni ústavě a nepovyšovali naše osobní přesvědčení nad zájmy národních institucí,“ napsal velitel letectva Nivaldo Luiz Rossato.

O poznání zdrženlivější byli pravicoví politici ze stran blízkých vládě, kteří zpravidla interpretovali generálova vyjádření jako stanovisko zodpovědného občana a hájili jeho právo komentovat palčivé společenské otázky. Ministerstvo obrany doslova vychválilo roli velitele vojska, který podle něj „prokázal starost o hodnoty a odkaz, který chceme zanechat našim potomkům“.

Řada vojáků pak na sociálních sítích vyjadřovala přímo nadšenou podporu svému veliteli. Týkalo se to přitom i vysoce postavených generálů v aktivní službě.

Obhájci vojenské intervence

Celý incident může na první pohled vypadat marginálně, v podstatné části brazilské společnosti však vyvolává vzpomínky na neblahé období, kdy vojáci politiku v zemi nejen komentovali, ale i řídili. Kromě toho jej není možné vydělit z kontextu čím dál častější veřejné angažovanosti aktivních i zálohovaných příslušníků armády.

Projevuje se na jedné straně na sociálních sítích, kde si nejeden generál vybudoval rozsáhlou síť příznivců, s nimiž komunikuje svoje politické názory. Titíž generálové s kontroverzními názory občas vstupují i na stránky celostátních deníků.

Příkladem budiž nedávno zálohovaný generál Antonio Hamilton Martins Mourão. Ten se nechvalně proslavil v roce 2015, kdy ještě v aktivní službě přednášel o potřebě v národu „probudit patriotický boj“, pranýřoval tehdejší prezidentku Dilmu Rousseffovou a celou politickou třídu.

Generál Mourão v minulém roce vyjádřil obdiv k jednomu z největších mučitelů z období diktatury a od té doby se do různých médií vyjadřuje o možnosti vojenské intervence pro vynucení politických reforem a zabránění nástupu podle něj nebezpečné levice k moci.„Už ale nežijeme v období studené války,“ uklidňoval generál v rozhovoru pro Estado de S. Paulo s tím, že by vojáci tentokrát u vlády zůstali jen přechodnou dobu, ne jedenadvacet let jako naposledy.

O vojenské intervenci veřejně hovořil také další generál, Luiz Gonzaga Schroeder Lessa, a to v případě Lulova zvolení prezidentem. V takové situaci by podle něj armáda musela „obnovit pořádek“ v zemi.

Vojáci znovu v politice

Příslušníci a příznivci armády jsou kromě toho aktivní v masových hnutích, jako byly demonstrace právě za impeachment Rousseffové a v poslední době za uvěznění exprezidenta Luly. Jejich organizátoři se přímo sešli s několika generály včetně velitele vojsk v Amazonii a bývalého šéfa brazilské mise na Haiti.

Někteří vojáci se dokonce rozhodli vstoupit do politiky přímo. Generál Paulo Chagas, mimochodem šéf organizace usilující o rehabilitaci diktatury, by se rád za menší pravicovou stranu stal guvernérem Federálního distriktu. Největší naděje si ale příznivci armády přirozeně spojují s bývalým výsadkářem Jairem Bolsonarem, který figuruje na předních místech výzkumů veřejného mínění v podzimních prezidentských volbách.

Bolsonaro je otevřený a nefalšovaný extrémista, propagující násilí vůči homosexuálům a mimosoudní popravy „gaunerů“. Jeho politický program se ze všeho nejvíc podobá filipínskému prezidentovi Rodrigu Dutertemu, s nímž kromě drsných metod sdílí neskrývaný obdiv k období vojenské diktatury a boj proti údajným „komunistům“ na levici jako vystřižený z dob Studené války.

Jistým bonusem je pak všudypřítomná náboženská rétorika. Bolsonaro se nechal znovu pokřtít v řece Jordánu, doplnil si prostřední jméno „Mesiáš“ a na každém kroku mluví o křesťanských hodnotách, které se podle něj s násilím vůbec nevylučují. Je jisté, že jeho případným zvolením by se armáda nebezpečně přiblížila moci, již ve státě držela mezi lety 1964-1985.