Málokterý čin tak otřásl Brazílií, jako vražda Marielle Franco. Osmatřicetiletá zastupitelka města Rio de Janeiro byla zastřelena v noci 13. března a na cestě z diskuze o právech a perspektivách černošských žen, odkud ji útočníci sledovali a nakonec v autě zastřelili. Spolu s ní na místě zemřel její řidič, Anderson Pedro Gomes.

Mladá politička původem z chudinské čtvrti (favely) Maré se do veřejného povědomí dostala jako neúnavná bojovnice proti všudypřítomnému násilí a především pak násilí ze strany ozbrojených složek, přestože pomáhala i příbuzným obětí zavražděných policistů. Před dvěma lety byla s pátým nejvyšším počtem hlasů zvolena do zastupitelstva Rio de Janeira, kde veřejně kritizovala nasazení vojska proti bezútěšné bezpečnostní situace ve městě.

Jako černoška a lesba otevírala také citlivá témata související s rasismem a homofobií. Působila jako naprostý protipól ve stejnou dobu zvoleného starosty Ria, kterým je bývalý evangelikální biskup, jenž neváhal označovat homosexualitu za ďábelskou.

Jestliže byla Marielle za života známá v progresivních kruzích Ria de Janeira, zpráva o její smrti se bleskově rozšířila po celé Brazílii a za její hranice. Už dva týdny se jí zabývají i ta nejpravicovější média, vyjádřili se k ní prakticky všichni významní regionální a celostátní politici.

Do ulic velkých měst okamžitě vyrazily desetitisíce demonstrantů, po celé zemi dosud probíhají vzpomínkové akty.

Násilná každodennost

Jako by se vražda dotkla těch nejcitlivějších míst brazilské společnosti. Prvním z nich je permanentní strach. Už tak zoufalá bezpečnostní situace se nadále zhoršuje, v roce 2017 zaznamenal stát Rio de Janeiro 6 731 násilných smrtí. Nasazení stále většího množství vojenských policistů či dokonce vojáků přitom ničemu nepomohlo, právě naopak. Jen rukou uniformovaných policistů loni ve státu Rio de Janeiro zemřelo 1 124 mužů a žen, převážně mladých a tmavé pleti. Je to největší množství za posledních 15 let a statistiky z ledna letošního roku ukazují, že bude dále růst.

Řada policistů navíc bere zákon do vlastních rukou, prudce roste počet mimosoudních poprav a jejich příslušníci se sdružují v nelegálních milicích, které údajně bojují proti kriminálním živlům, ve skutečnosti se ale často nedají rozeznat od zločineckých gangů. Některé části brazilských měst začínají nebezpečně připomínat to, co dobře znají ve státech jako Mexiko nebo Kolumbie, kde spolu organizovaný zločin a ozbrojené složky úzce prorostly.

Všechno naznačuje, že Marielle zemřela právě proto, že na tento problém soustavně upozorňovala. Že její vražda neměla nic společného s „běžným“ loupežným přepadením, ale byla cílenou popravou. Útočníci na místě nic neukradli, místo toho auto při předjíždění zasypali deštěm kulek, z nichž minimálně čtyři političku zasáhly přímo do hlavy.

Konec apatie

Smrt Marielle upozornila i na další přetrvávající problém Brazílie, jímž je marginalizace žen. Především pak chudých žen tmavé pleti, kterých je přitom ve společnosti většina. Sama politička se sice dokázala probojovat na státní (tedy neplacenou) univerzitu a dokonce do politiky, mnohem obvyklejší je ale život v chudobě ve vyloučených lokalitách, bez přístupu ke vzdělání, k plnohodnotné zdravotní péči nebo k pracovním příležitostem. Například v Kongresu je méně než deset procent žen — a z nich se pouhá dvě procenta hlásí ke svému afrobrazilskému dědictví. V regionální politice bývá situace podobná.

Ani jedno z těchto témat v poslední době většinovou společností příliš nerezonovala. Média dávala prostor velkým korupčním skandálům, drobícím se politickým stranám nebo makroekonomickým obtížím, aniž by řešila jejich největší oběti z okrajů společnosti. Otázku kriminality pro sebe ukořistil extrémně pravicový kandidát na prezidenta a obdivovatel vojenské diktatury Jair Bolsonaro, jehož řešení spočívala v ještě větším nasazení policie a armády, v ozbrojení občanů a v „zabíjení gaunerů“ bez vyptávání. Bolsonaro, který si sám přidal jako prostřední jméno „Mesiáš“, se vyhoupl na druhé místo v předvolebních průzkumech a neustále rostl.

Smrt Marielle změnila atmosféru. Na internetu se sice objevily i stovky nenávistných reakcí typu, že si jako „obhájkyně zločinců“ zasloužilo, co ji potkalo. Relevantní výzkumy však ukazují, že je to bublina, šum na sítích rozšiřovaný trolly a ne názor významné části populace; kupříkladu podle analýzy Nadace Getúlia Vargase představovaly takové reakce na Twitteru pouhých sedm procent všech příspěvků o Marielle.

Sám politický „Mesiáš“ raději mlčí, což je v jeho případě znak slabosti. Jako největší troll ze všech zpravidla neváhal přát homosexuálům a zločincům okamžitou smrt, partyzánům proti diktatuře mučení a svým kolegyním v parlamentu znásilnění. Pokud fenomén Bolsonaro a autoritářské tendence před volbami nakonec splasknou, bude to velkou měrou zásluha Marielle.