Latinská Amerika zažila rozporuplný rok. Na jednu stranu se většina recesí sužovaných států dočkala mírného hospodářského zotavení, způsobeného především opětovným růstem cen surovin. V Argentině nebo Brazílii navíc obnovení růstu doprovázel i jistý pokles nezaměstnanosti, která zejména v Brazílii lámala historické rekordy. Na druhou stranu pokračovaly některé negativní trendy z posledních let s mimořádným vlivem na stav společnosti, k nimž se přidaly i další, které mohou v blízké budoucnosti poškodit nejen křehké hospodářství.

↗

V Latinské Americe žije dnes 639 milionů lidí. V Evropě je to 742 milionů, v USA a v Kanadě dohromady 372 milionů. Repro EPP

Mezi trendy z posledních let stojí za to jmenovat pokračující „pravicovou vlnu“, postupně vymazávající z mapy dlouho dominantní progresivní vlády napříč celým regionem. Na samém konci roku 2017 k pravicovým vládám přibylo Chile, když v prezidentských volbách zvítězil bývalý prezident a úspěšný byznysmen Sebastián Piñera. Ještě o dva měsíce předtím posílil svou pozici opět prezident Argentiny (a rovněž bohatý byznysmen) Maurício Macri, jehož bloku se v parlamentních volbách podařilo porazit na hlavu blok exprezidentky Cristiny Fernándezové. Ve sněmovně Macriho strana přesvědčivě zvítězila, a přestože sama Fernándezová usedne v Senátu, v provincii Buenos Aires skončila o půl milionu hlasů za macristickým kandidátem Estebanem Bullrichem.

Díky volebnímu výsledku se Macrimu v druhé polovině prosince podařilo prosadit desetiprocentní snížení firemní daně a protlačit kontroverzní penzijní reformu, zvyšující věk odchodu do důchodu na 70 let pro muže a 63 let pro ženy, přestože se proti jejímu zavedení masivně — a občas násilně — protestovalo v ulicích velkých měst.

Levice v Latinské Americe dobyla v roce 2017 volebního vítězství pouze v ne zrovna demokratické Venezuele, a potom v Ekvádoru. Tam se v dubnu prosadil těsně do prezidentské funkce Lenín Moreno, mimo jiné dlouholetý bojovník za práva osob s fyzickým postižením a sám vozíčkář. Moreno kandidoval za vládnoucí stranu a jako nástupce prezidenta Rafaela Correy z generace latinskoamerických vůdců hlásících se, byť někdy jen velice volně, k chávezovskému „socialismu 21. století“. Přesto za půl roku prokázal překvapující samostatnost a morální integritu, jež by snad mohla ukazovat cestu pro opětovný úspěch čím dál méně oblíbené, korupčními skandály a autoritářskými tendencemi poškozené levice.

Když se na viceprezidenta Jorgeho Glasse, působícího ve stejné funkci už za Correova posledního funkčního období, začala valit obvinění z přijímání úplatků ze strany brazilského stavebního gigantu Odebrecht, Moreno neváhal a dekretem ho zbavil pravomocí. Učinil tak i přes Correovy hlasité protesty a přes ztrátu předsednického postu ve vlastní straně, kde má exprezident dosud velký vliv. O několik měsíců později byl Glass za úplatky ve výši bezmála 300 milionů korun odsouzen na šest let do vězení a v současnosti v ekvádorském parlamentu probíhá proces jeho impeachmentu, aby mohl být i formálně zbaven funkce.

Jorge Glass se stal dosud nejdůležitější obětí druhého pokračujícího trendu z předchozích let, který již v Latinské Americe zasahuje ta nejvyšší místa: rozkrývání bující korupční chobotnice, jejíž vyšetřování začalo původně v Brazílii a jež se týká korumpování politiků napříč kontinentem ze strany velkých firem v čele s Odebrechtem.

↗

Výhra Lenína Morena v Ekvádoru byla v roce 2017 v zásadě jediným velkým vítězstvím latinskoamerické levice. Repro z televizního vysílání