Jak ekonomická, tak politická situace v jihoamerické Venezuele se v posledních měsících stále zhoršuje. Shodují se na tom pozorovatelé z médií, jež tamní režim ostře kritizují, i z těch, jež vidí situaci více vrstevnatě. Třicetimilionová země upoutala zájem novinářů opět o víkendu v souvislosti s volbami starostů, jež se rozhodla většina opozice bojkotovat. Prezident Nicolás Maduro v reakci pohrozil, že bojkotujícím stranám bude znemožněna účast i v daleko důležitějších prezidentských volbách, které se mají konat příští rok.

„Strany, které se nezapojily do těchto voleb se nezúčastní ani příštích. Zmizí z politické mapy. Pokud nechtějí volby, tak jaká je alternativa? Občanská válka?,“ uvedl Maduro doslova.

Hlavní venezuelské opoziční strany sdružené v platformě Kulatý stůl demokratické jednoty (MUD) obviňují Madurův režim ze zneužívání moci a volebních podvodů, organizují už přes rok soustavnou protestní kampaň a své kandidáty do voleb nestaví.

Od odeznění poslední protestní vlny, jíž se Madurův režim ubránil, se ovšem soudilo, že se opozice smířila s neúspěšností snah o svržení Madurovy vlády pomocí lidového hněvu a že se pokusí porazit režim standardně právě v prezidentských volbách. Bude-li jí to nyní skutečně znemožněno, reálně hrozí další a ještě větší bouře v ulicích.

Jen při eskalaci protivládních protestů během letošního jara a léta zabili přitom venezuelští policisté a vojáci více než 120 lidí. Násilní stoupenci opozice zároveň usmrtili několik desítek policistů a proti-protestujících, přičemž některé doslova upálili zápalnými lahvemi.

„Dosud platilo, že není dopředu jasné, jak volby v roce 2018 dopadnou. Prezidentské volby jsou totiž mnohem více sledovány, a je tak obtížnější i jejich případná manipulace. Pokud však proběhnou úplně s vyloučením opozice, půjde o situaci úplně jiného typu, než na jaký byla Venezuela v posledních letech zvyklá (…) Zjevné je, že prezident Maduro se nyní snaží opozici vyprovokovat. Otázkou zůstává její reakce (…) Tak či tak, v příštím roce se bude ve Venezuele rozhodovat zřejmě o povaze celého zřízení, o povaze režimu,“ hlásila do pondělního BBC Katy Watsonová, latinskoamerická dopisovatelka stanice.

Otřes i v ekonomice

Bojkotu víkendových voleb starostů se zúčastnily konkrétně tři ze čtyř velkých opozičních těles: uskupení Spravedlnost na prvním místě, Vůle lidu a Demokratická akce. Všechna tato tělesa mluví o dnešním Madurově režimu jako o diktátorském, který chce v zemi nastolit podobné poměry, jako panují na Kubě. Jen velmi obtížně se ale koordinují při společném postupu.

Venezuela přitom prožívá i stále těžší hospodářskou krizi. Zemi sužuje velká inflace, ekonomická deprese a nedostatek některých druhů zboží. Podle opozice je příčinou absurdní plánovací politika režimu. Podle režimu je na vině útočná ekonomická politika USA a zlovůle magnátů vlastnících venezuelské obchody a výrobní podniky, kteří sdílejí s opozicí její strategii „čím hůře pro stát, tím lépe pro naše vyhlídky“.

„Ráno si jdu koupit banán a stojí tisíc devět set bolívarů, přičemž odpoledne už se prodává za tři tisíce. Takhle se nedá žít. Jsem znechucený z našich politiků,“ popsal současnou situaci Telegraphu taxikář ze severovenezuelského města Maracaibo Victor Torres.

Přesto v zemi vycházejí stále i opozičně orientované noviny, vysílají opozičně orientované televize, otevřeně se konají demonstrace a parlament ovládají opoziční poslanci. O klasickou nesvobodnou zemi se tak nejedná.

Obliba prezidenta Madura klesla od jeho zvolení v roce 2013 na rekordně nízkých třicet procent. Již v létě si přitom opozice zorganizovala vlastní neoficiální referendum, v němž se většina z pěti milionů účastníků vyslovila pro předčasné volby a změnu politického směřování.

Pozorovatelé ale připomínají, že Madurův režim se i dnes může opřít nejen o represivní aparát, ale také o početný tábor věrných stoupenců, jimž pomohly sociální reformy Madurova předchůdce Huga Cháveze k základní lékařské péči, základnímu vzdělání a z nejhorší bídy obecně.