Drama se uzavřelo v neděli večer. Navzdory průzkumům a očekávání těsného souboje zvítězil nakonec v druhém kole prezidentských voleb v Chile s více než čtyřiapadesáti procenty hlasů Sebastián Piñera. Kandidát pravice a sedmý nejbohatší muž země, který už byl jednou prezidentem mezi lety 2010—2014, porazil novináře a sociologa Alejandra Guilliera z dosavadní vládní koalice.

Že se Piñera po čtyřleté pauze opět stane hlavou státu, se všeobecně předpokládalo před prvním kolem. Dosluhující prezidentka Michelle Bacheletová svůj úřad opouští sice s téměř završenou sérií přislíbených reforem, leč značně nepopulární a s rozpadající se středolevicovou koalicí. Její Novou většinu (Nueva Mayoría; NM) opustili křesťanští demokraté, kteří samostatně kandidovali do Kongresu, a dokonce postavili vlastní kandidátku na prezidentství, senátorku Carolinu Goićovou. Nalevo od NM pak ze studentských protestů postupně vyrostla Široká fronta (Frente Amplio; FA) sdružující čtrnáct stran a hnutí, od marxistů a anarchistů přes zelené až po zdejší piráty.

Alejandro Guillier, nečekaný vítěz primárek Nové většiny, se tak nacházel v nezáviděníhodné pozici, kdy musel zároveň lákat zpět odpadlé voliče na levici i v křesťanském středu, a ještě se bránit před tvrdými Piñerovými útoky týkajícími se nevalných ekonomických výsledků vlády Bacheletové.

Sebastián Piñera byl zkrátka v ideálním postavení: v době panující stagnace se mohl prezentovat jako úspěšný lídr, za jehož vlády Chile prožívalo rekordní období hospodářského růstu. Apeloval zároveň na stále dost početné sociálně konzervativní voliče včetně odpadlých křesťanských demokratů, jimž se nezamlouvalo zmírnění jednoho z nejpřísnějších potratových zákonů na světě nebo legalizace stejnopohlavních partnerství. V neposlední řadě se mohl opřít o konsolidovanou pravici, kde mu konkurovali už jen Pinocheta vychvalující extrémisté, jako byl samozvaný “chilský Trump” José Antonio Kast.