V současné době stojí v čele tří jihoamerických zemí tři ženy-prezidentky: v Brazílii vládne Dilma Rousseffová, v Chile Michelle Bacheletová a v Argentině Cristina Fernándezová. Všechny tři jsou zkušené političky, všechny mimořádné osobnosti a všechny hlavy regionálních mocností. Mimo to je ovšem spojuje ještě jedno: v roce 2015 se potýkají s rekordní neoblibou a řadou bezprecedentních krizových situací.

Jak už přiblíženo zde či zde, brazilskou loni znovuzvolenou prezidentkou Dilmu Rousseffovou trápí v současnosti nejen nejhorší rating v kariéře, ale též celá paleta problémů, od rozrůstajícího se korupčního skandálu století ve státem ovládané firmě Petrobras, přes problémy se stagnující ekonomikou a propadající se měnou, až po zvyšující se nezaměstnanost a chudobu.

Otázka sociálních problémů je přitom pro Rousseffovou zvláště palčivá, jelikož právě na platformě pokračování v politice snižování chudoby a udržení rekordně nízkého podílu lidí bez práce ve společnosti nakonec loňské volby vyhrála. V minulém měsíci i proto čelila největším demonstracím od pádu diktatury, kdy miliony lidí v ulicích volaly po jejím impeachmentu.

Ale dost o Dilmě. Velmi různé důvody vedou k tomu, že těžkou pozici mají rovněž druhé dvě latinskoamerické prezidentky, jimž se DR zatím tolik nevěnoval. Nejvyšší čas to napravit

Chilské reformování

Začněme Michelle Bacheletovou v Chile. Její vstupní situace by jen těžko mohla být různější od Dilmy Rousseffové. Přestože už jednou zasedla v prezidentském křesle, kandidovala Bacheletová se slibem radikálních reforem. Oproti své brazilské kolegyni zvítězila tím největším počtem hlasů od pádu diktatury, téměř 62 procenty, a spolu s ní zvítězila koalice prosazující absolutní revizi katastrofálního systému vzdělávání v zemi.

Bacheletová sice před volbami slibovala celých padesát reforem v prvních sto dnech vlády, ale každý věděl, že právě reforma vzdělávacího systému je tou úplně nejdůležitější. Nyní, sotva dva měsíce od schválení vytoužené první fáze reformy, se ovšem prezidentka potýká s demonstracemi a její vládu podporuje pouze 31 procent obyvatel — což je v chilských poměrech rekordně málo.