V současné době stojí v čele tří jihoamerických zemí tři ženy-prezidentky: v Brazílii vládne Dilma Rousseffová, v Chile Michelle Bacheletová a v Argentině Cristina Fernándezová. Všechny tři jsou zkušené političky, všechny mimořádné osobnosti a všechny hlavy regionálních mocností. Mimo to je ovšem spojuje ještě jedno: v roce 2015 se potýkají s rekordní neoblibou a řadou bezprecedentních krizových situací.

Jak už přiblíženo zde či zde, brazilskou loni znovuzvolenou prezidentkou Dilmu Rousseffovou trápí v současnosti nejen nejhorší rating v kariéře, ale též celá paleta problémů, od rozrůstajícího se korupčního skandálu století ve státem ovládané firmě Petrobras, přes problémy se stagnující ekonomikou a propadající se měnou, až po zvyšující se nezaměstnanost a chudobu.

Otázka sociálních problémů je přitom pro Rousseffovou zvláště palčivá, jelikož právě na platformě pokračování v politice snižování chudoby a udržení rekordně nízkého podílu lidí bez práce ve společnosti nakonec loňské volby vyhrála. V minulém měsíci i proto čelila největším demonstracím od pádu diktatury, kdy miliony lidí v ulicích volaly po jejím impeachmentu.

Ale dost o Dilmě. Velmi různé důvody vedou k tomu, že těžkou pozici mají rovněž druhé dvě latinskoamerické prezidentky, jimž se DR zatím tolik nevěnoval. Nejvyšší čas to napravit

Chilské reformování

Začněme Michelle Bacheletovou v Chile. Její vstupní situace by jen těžko mohla být různější od Dilmy Rousseffové. Přestože už jednou zasedla v prezidentském křesle, kandidovala Bacheletová se slibem radikálních reforem. Oproti své brazilské kolegyni zvítězila tím největším počtem hlasů od pádu diktatury, téměř 62 procenty, a spolu s ní zvítězila koalice prosazující absolutní revizi katastrofálního systému vzdělávání v zemi.

Bacheletová sice před volbami slibovala celých padesát reforem v prvních sto dnech vlády, ale každý věděl, že právě reforma vzdělávacího systému je tou úplně nejdůležitější. Nyní, sotva dva měsíce od schválení vytoužené první fáze reformy, se ovšem prezidentka potýká s demonstracemi a její vládu podporuje pouze 31 procent obyvatel — což je v chilských poměrech rekordně málo.

Částečným důvodem změny nálady v chilské společnosti je paradoxně mimo jiné právě slibovaná a v parlamentu osm měsíců probojovávaná první fáze reformy školství. Bacheletové se jí podařilo protlačit přes pinochetovskou ústavu — bývalý diktátor totiž nejenom že zprivatizoval celý školský sektor už od primárního vzdělávání tak dokonale, že jen minimum žáků studuje na státních institucích (z nichž větší část je rovněž spolu-placená) a více než 44 procent dětí vůbec nedokončí střední školu, ale také tyto změny zavedl do své nechvalně známé konstituce.

Prezidentka ovšem nedokázala získat úplnou podporu masivního studentského hnutí. To požaduje výrazně radikálnější kroky a na argument potřeby dvoutřetinové většiny hlasů neslyší.

Bacheletová chce například zachovat privátní, ale neziskové instituce. Také chce ve své reformě zkaženého a neskutečně nerovného systému pokračovat postupně; v teprve připravované druhé fázi se zaměří na zrušení školného na vysokých školách, nyní z 84 procent privatizovaných a prakticky nedostupných pro všechny vrstvy obyvatelstva mimo elitu. A chce konečně zvednout zoufale nízké platy učitelů.

Ještě více než změny ve školství pak přivádějí Bacheletovou na dno popularity nedávné přírodní katastrofy, které udeřily na Chile v rychlém sledu. Zvláště březnové povodně zanechaly několik desítek mrtvých a dnes má drtivá většina Chilanů za to, že vláda nepostupovala adekvátně vážnosti situace.

Úplně nejhorší byl ale pro prezidentku klientelistický skandál týkající se jejího nejstaršího syna Sebastiana Davala, kterému se podařilo získat pro firmu své ženy neoprávněně půjčku ve výši 250 milionů korun po osobní schůzce s viceprezidentem Banco de Chile. Michelle Bacheletová se přitom poslední volební kampani silně vymezovala právě proti takovéto praxi zneužívání privilegovaného postavení.

Kvůli kombinaci nových protestů proti reformě vzdělávání, kritiky chování vlády za přírodních katastrof a zmíněného skandálu padaly v posledních týdnech směrem k Bacheletové i výzvy k odstoupení. Ta se jim ovšem velmi rázně postavila a dala jednoznačně najevo, že bude ve funkci pokračovat. Svého předchůdce Sebastiána Piñeru — toho, u nějž Václav Klaus ukradl tak nezapomenutelně pero — ostatně vystřídala Bacheletová teprve loni na jaře.

Argentinské kauzy

Zatímco brazilská a chilská prezidentka jsou na samém počátku svého druhého mandátu, funkční období argentinské prezidentky Cristiny Fernándezové letos v zimě končí a kandidovat znovu už nemůže. Také ona je nyní mimořádně nepopulární, ač v březnu její obliba o něco vzrostla na 36 procent.

Argentina se za vlády Fernándezové potýká dlouhodobě především s velmi problematickou hospodářskou situací. I když jde o bohatou zemi, předpokládá se, že letos projde druhou největší recesí v Latinské Americe po Venezuele. Inflace se pak pohybuje v desítkách procent.

Argentinská politická scéna má zároveň chronický problém získat důvěru veřejnosti obecně, neboť vlivní politikové platí u většiny za mafiány, kteří se neštítí vůbec ničeho. Příslušný dojem posílil naposledy skandál se smrtí státního zástupce Nismána na začátku roku. U jeho mrtvého těla se totiž našel zatykač přímo na hlavu státu, obviňující ji z účasti na politickém spiknutí s Íránem, při kterém mělo být za obchodní benefity zameteno vyšetřování bombových útoků v Buenos Aires z roku 1994.

Fernándezové značně pomohlo, že byla v příslušné kauze zproštěna soudem veškerých obvinění, a navíc v poslední době nechala zveřejnit všechny dokumenty související s útokem. Vypadá to, že se potvrdí její teorie o politické hře zpravodajských služeb, stále řízených mnoha lidmi z období diktatury. Na samotného Nismána vyšla najevo řada nepříjemných skutečností, například tajné konto, a potvrdilo se právě spojení na tajné služby, které spolu s ním nechávaly odposlouchávat téměř všechny významné politiky v zemi.

Z největší části ovšem mohou za mírné zvýšení popularity Fernándezové Malvíny. Britský premiér David Cameron se totiž před (vlastními) volbami rozhodl vyhlásit zvýšení vojenské přítomnosti na těchto ostrovech, a to z důvodu „velmi aktuální hrozby“ ze strany argentinské armády. Ministr obrany Spojeného království zároveň slíbil v příštích deseti letech investovat skoro sedm miliard korun do modernizace obrany ostrovů.

Argentinská prezidentka reagovala doporučením použít tyto peníze raději na boj proti chudobě přímo v Británii. Obě země následně odvolaly své velvyslance a vyměnily si řadu nepřátelských poznámek. Malvíny na každý pád vzbuzují v Argentině stále vášně a Cameronova touha po thatcherovském způsobu vyhrát nepříznivě vyhlížející volby působí pozitivně i na image jinak dost neoblíbené prezidentky.

Plány do budoucna

I když — jak řečeno — mandát Cristiny Fernándezové už pomalu končí, stojí i ona před obtížným úkolem: připravit půdu pro vítězství vhodného nástupce a pomoci kariéře svého syna Máxima — pokračovatele kirchnerovského „klanu“, jehož podobizny se nedávno objevily po celém Buenos Aires s výzvou po kandidatuře na prezidentský post.

Ani Fernándezová sama z politiky úplně neodejde. Podle již potvrzených zpráv se rozhodla kandidovat do Kongresu.

Brazilská a chilská hlava státu jsou naopak v aktuální funkci teprve krátkou dobu a ještě budou mít možnost zvrátit momentálně nepříznivou image. Rousseffová nyní začala s přípravou protikorupčních zákonů a reformy politického systému, což by mohlo napravit víru tří čtvrtin Brazilců, že věděla o uplácení ve státní firmě Petrobras a nijak nezasáhla.

Chilská prezidentka Bacheletová, jež mimochodem působí výrazně nejenergetičtěji z pojednávané trojice, zase nereformuje současně jenom vzdělávání, ale též zvyšuje daně firmám, aby mohla financovat bezplatné školství, připravuje konec Pinochetovy velké amnestie z roku 1978, jež dodnes kryje řadu zločinců, a začíná těžký souboj za zrušení úplného zákazu potratů. S výjimkou malého Surinamu je totiž Chile polední zemí na kontinentu, v níž jsou interrupce zakázány opravdu důsledně — i při ohrožení života matky a dítěte nebo po znásilnění.