Volby v Chile bývají označovány za nejnudnější v celé Latinské Americe. Díky rigidní ústavě z dob končící diktatury se v nich žádné drama obvykle neočekává; ve skutečnosti nikdo není poraženější než vítěz. Letošní volební kampaň v nejdelší zemi světa se přesto za nudnou označit nedá. Obsahovala téměř antické a médii přikrášlené drama souboje dcer dvou generálů, kteří se ocitli po vojenském převratu na opačných stranách, volání po radikální změně zleva a zároveň varování před nástupem komunismu a koncem tzv. chilského zázraku zprava. Těsně před volbami se v médiích objevila série katastrofických předpovědí ekonomů a byznysmenů, kteří tvrdili, že vítězství favorizované Michelle Bacheletové bude znamenat rozvrácení hospodářství. Kromě toho se také jednalo o první volby v Chile od zrušení povinné účasti, což je učinilo ještě nepředvídatelnějšími.

První kolo prezidentských voleb a volby do parlamentu proběhly v neděli. Jaké jsou jejich výsledky?

Zaprvé, extrémně populární exprezidentka Michelle Bacheletová drtivě zvítězila se 47 procenty hlasů, těsně však nepřekonala hranici padesáti procent nutnou pro přeskočení dalšího kola. Druhá v pořadí, pravicová kandidátka Evelyn Matthei, která získala pouhých 25 procent, to paradoxně označila za „triumf“. Mnohé průzkumy předpovídaly, že se Matthei do druhého kola vůbec nepodívá.

Zadruhé, ve sněmovně získala prostou většinu 67 ze 120 poslanců koalice Nueva Mayoria vytvořená Bacheletovou, poprvé od pádu diktatury obsahující také komunistickou stranu. Tu ovšem volila pouhá čtyři procenta populace a bude mít šest poslanců. Nejsilnější stranou je opět post-pinochetovská Nezávislá demokratická unie (UDI), součást pravicové koalice Alianza, která ovšem také nejvíc ztratila. Zdaleka největší podíl hlasů pak ve středo-levicové koalici Nueva Mayoria dostali tradiční Křesťanští demokraté; jejich výsledek a vůbec jejich vedoucí role v koalici dosvědčuje nesmyslnost nařčení o její radikálně levicovosti.

Nedělní výsledky v první řadě znamenají zklamané naděje. Přestože Bacheletová pravděpodobně druhé kolo v prosinci vyhraje s velkým náskokem, pouhá většina v parlamentu jí nedovolí žádné výrazné změny, jejichž slibem za sebou sjednotila širokou koalici: především změnu vysokoškolského vzdělávacího systému, který patří mezi nejnákladnější na světě, přestože je studenty plně hrazený z astronomického školného. Právě studentské protesty otřásají zemí už od roku 2011.

Bacheletová chtěla zchudlým studentům vyjít vstříc znovuzavedením bezplatného vysokého školství hrazeného ze zvýšení firemní daně. Navrhovala také reformy pracovního trhu, zdravotnictví a penzijního systému, další se měly zaměřit na snížení nerovnosti. V Chile je nejvyšší v rámci OECD, na rozdíl od mnoha sousedních států se navíc nesnižuje; na průměrnou mzdu nedosáhne 80 procent obyvatel, a přestože má Chile největší HDP na hlavu v celé Latinské Americe, více než polovina obyvatel žije z měsíčního příjmu pod 500 dolarů.

Většina z toho se neuskuteční. A nemožná bude také změna samotné ústavy, komplexně navržené tak, aby nikdo nenarušil status quo z konce diktatury. Pro většinu výrazných změn je potřeba dvou třetin obou komor parlamentu, pro změnu volebního systému potom tří pětin; ten zároveň funguje na unikátním, takzvaně binomiálním principu, v rámci nějž křesla v každém dvoučlenném obvodu vždy získají dvě nejsilnější strany, pokud jedna strana nepřekročí hranici 66,7 procenta všech hlasů. Tento systém je některými analytiky nazýván věčná remíza. S nadsázkou se dá říct, že v Chile každé volby vyhrává Augusto Pinochet, faktický tvůrce tohoto systému.

Hlavní otázkou po nedělních volbách tedy není výsledek druhého kola prezidentského klání. Je to budoucnost nahromaděné chilské nespokojenosti se současným vývojem, která se projevuje masovými a mnohdy i násilnými studentskými protesty, nevídanou aktivizací občanské společnosti a také mimořádným znechucením politikou, s níž se doslova nedá pohnout.

Doutnající frustrace vytváří v teoreticky nejbohatší latinskoamerické zemi časovanou bombu. Pokud se Michelle Bacheletová v prosinci skutečně stane chilskou prezidentkou, ale nedokáže slibované změny prosadit cestou dohody s opozicí, dá se předpokládat, že se právě nedělní (ne)vítězka stane její první obětí.