Chile, ženy, symboly
František KalendaStálý spolupracovník DR zabývající se latinskoamerickými zeměmi se tentokrát zaměřil na volební souboj v Chile a na fenomén rostoucího počtu žen v jihoamerické politice obecně.
V Chile proběhnou v polovině listopadu volby, jež mají několik symbolicky pozoruhodných rovin. Klání mezi bývalou prezidentkou Michele Bacheletovou a pravicovou ex-ministryní práce Evelyn Mattheiovou symbolizuje především nevyřešenou minulost země, která je stále silně rozdělená v názoru na éru diktátora Pinocheta; v širším měřítku ale též něco jiného: dramatickou změnu, jíž prošla za posledních dvacet let Latinská Amerika ve vztahu k postavení žen ve společnosti. Je totiž téměř jisté, že se Chile po volbách přidá k zemím, v jejichž čele nestojí muž.
Onen kontinent, léta spojovaný s machismem (ostatně slovem španělského původu), je dnes po Skandinávii oblastí s největším zastoupením žen ve vysoké politice. Vládne v něm nejvíce ženských hlav států, včetně dvou prezidentek nejdůležitějších zemí Jižní Ameriky — Argentiny a Brazílie. Mnoho zemí zvýšilo zastoupení žen v parlamentu nebo ve vládě kvótami, naposledy v roce 2009 Bolívie; Argentina tak učinila již před více než dvaceti lety. Vláda brazilské prezidentky Dilmy Rousseffové zase zřídila ministerstvo pro ženskou politiku, kde zasedla jedna z nejslavnějších brazilských feministek, Eleonora Menicucciová.
to je složitější: ten jeden těsně prohrál primárky; zvítězil v nich Longueira, který je z ještě pravější strany než současný Piñera a ve snech k němu promlouvá Jaime Guzmán, autor Pinochetovy ústavy. Ten nicméně odstoupil oficiálně kvůli depresím, a deprese není ostuda, ale nemoc, což soudný člověk chápe, ať už je mu její nositel jakkoli protivný. — (Zároveň se ale říká, že to byl manévr a že tam Matthei dali proto, aby neprohráli tak drtivě.)