Když po odstoupení v pořadí již druhého mužského kandidáta pravicové Koalice pro změnu na prezidenta Chile získala nominace Evelyn Matthei, světová média okamžitě zaplavily zprávy o souboji dvou pohnutých osudů. Michelle Bacheletová, bývalá prezidentka a nyní opět hlavní levicová kandidátka, a Evelyn Matthei totiž mají společnou minulost. Obě jsou dcerami dvou generálů letectva, bývalých přátel, jejichž cesty se rozešly po převratu z roku 1973, od kterého 11. září uplyne čtyřicet let. Zatímco generál Matthei se díky náklonnosti k Pinochetovi dostal do vysoké pozice v armádě a později dokonce letectvu velel, jeho bývalý přítel byl uvězněn, mučen a na následky mučení také zemřel. Generál Matthei o osudu generála Bacheleta přirozeně věděl a nijak nezasáhl. Existují dokonce svědectví, že se na mučení bývalého přítele nepřímo podílel.

Jakkoli může být taková interpretace chilského prezidentského klání až příliš líbivá, rozdílná zkušenost obou žen do značné míry ilustruje rozpolcenou společnost v Chile i více než dvacet let po návratu demokracie. Stejné rozpolcení je pak evidentní v politice, kde přes množství stran prakticky figurují pouze dvě frakce: ta, která puč odsuzuje a snaží se zúčtovat s Pinochetovými zločiny, a ta, která považuje toho samého muže za zachránce před komunistickou hrozbou a strůjce ekonomického úspěchu. Pravicové strany se od tohoto dědictví „pinochetismu“ nedokázaly nikdy úplně odpoutat. Ostatně Nezávislá demokratická unie (UDI), mateřská strana Matthei, se na diktatuře aktivně podílela.

Rozdělení společnosti na odpůrce a podporovatele převratu z roku 1973 bývalo dřív také sociální. Mnozí příslušníci středních vrstev a především ti nejbohatší oceňovali hospodářské reformy nebo prozápadní orientaci země (na převratu se mimochodem nepřímo podílely Spojené státy a Velká Británie a následně režim podporovaly; Margaret Thatcherová dokonce Pinochetovi děkovala, že „přinesl do Chile demokracii“).

Ale situace se podle všeho začíná měnit. V jednoznačný neprospěch Pinochetových příznivců.

Důkazem může být nedávný průzkum Centra pro studia současného dění (CERC), v němž vyjádřil překvapivý počet lidí — 55 procent — svůj vztah k Pinochetovu režimu slovy „naprosto negativní“; to je o celých dvacet procent více než před třemi lety. Pro „zcela pozitivní“ hodnocení Pinochetovy diktatury se vyjádřilo devět procent. Také předvolební průzkumy dávají jasný náskok Michelle Bacheletové, která slibuje pokračovat s odhalováním zločinů zesnulého diktátora a s odstraňováním jeho dědictví.

K takové změně bezpochyby přispělo masivní rozšíření internetu a aktivní informační kampaně mnoha médií a lidskoprávních organizací napojených na příbuzné obětí. Také politická atmosféra v zemi se změnila. Zemí dále již několik let otřásají masivní studentské protesty upozorňující na jedno z mnohých dědictví Pinochetova režimu — na privatizaci školského systému a nedostupnost univerzitního vzdělání pro chudší část obyvatelstva.

Příznivců starého režimu tedy dramaticky ubývá a Evelyn Matthei pravděpodobně tento trend nezvrátí. Nicméně i Bacheletová připouští, že bude těžké aplikovat zásadní změny. Pinochet před odchodem naordinoval zemi extrémně rigidní ústavu, a ta umožňuje menšině v parlamentu blokovat jakékoli výraznější zásahy do systému. I díky tomu zůstává nastavení země silně konzervativní, ještě v roce 2004 například nebylo legální dát se rozvést.

S posunem nálady společnosti se však dá očekávat, že dojde i k posunu politiky. A pravici nezůstane dřív nebo později jiná možnost, než Pinochetův všeobjímající stín opustit. Chile snad po čtyřiceti letech od převratu konečně směřuje k národnímu konsenzu na tom, že domnělá záchrana před rudým nebezpečím nestála za tři tisíce mrtvých, desítky tisíc mučených a milion exulantů.