Mí přátelé:

Toto je bezpochyby poslední příležitost, kdy k vám mohu promluvit. Vzdušné síly už bombardovaly vysílače rádia Portales a rádia Corporación.

V mých slovech není hořkost, nýbrž rozčarování, a tato slova budou morálním trestem pro ty, kdo zradili přísahu, kterou složili: chilští vojáci, titulární vrchní velitelé, admirál Merino, který se sám prohlásil vrchním velitelem námořnictva, a také pan Mendoza, podlý generál, který ještě včera přísahal věrnost a loajalitu vládě, a pak se prohlásil generálním ředitelem policie.

Tváří v tvář těmto skutečnostem mohu vzkázat pracujícím jen jedno: Já se nevzdám! Jsem na svém místě v historickém přechodu a věrnost lidu zaplatím svým životem. A jsem si jistý, že semínko, které jsme zaseli do čestného svědomí tisíců a tisíců Chilanů, se nikdy nedá definitivně vykořenit.

Mají sílu, mohou si nás podrobit, ale sociální procesy se nezastaví ani zločinem, ani silou. Dějiny jsou naše a tvoří je lid.

Pracující mé vlasti: chci vám vyjádřit vděčnost za věrnost, kterou jste vždy měli; za důvěru, kterou jste vložili do člověka, který byl pouze tlumočníkem velké touhy po spravedlnosti, který dal své slovo, že bude dodržovat Ústavu a zákony a také tak činil. V tomto konečném okamžiku, posledním, kdy se k vám mohu obrátit, bych chtěl, abyste se z této lekce poučili. Zahraniční kapitál, imperialismus bok po boku s reakcí vytvořily klima k tomu, aby Ozbrojené síly porušily svou tradici, které je učil generál Schneider a kterou znovu stvrdil velitel Araya — oběti téže sociální vrstvy, která bude nyní ve svých domovech doufat, že s pomocí cizí ruky znovu dobude moc, aby mohla nadále hájit své výnosy a svá privilegia.

Obracím se především ke skromné ženě naší země, k zemědělkyni, která nám důvěřovala; k dělnici, která pracovala navíc; k matce, která věděla, nakolik nám záleží na dětech. Obracím se k odborníkům, k vlastencům, kteří už dlouho pracovali proti vzpouře podporované profesními sdruženími, třídními sdruženími založenými k tomu, aby hájila výhody, které kapitalistická společnost dává jen nemnohým. Obracím se k mládeži, k těm, kteří zpívali, kteří projevovali svou radost a bojovného ducha. Obracím se k chilskému muži, k dělníkovi, k rolníkovi, k intelektuálovi, k těm, kteří budou pronásledováni, neboť fašismus se v naší zemi už nemalou chvíli projevoval v teroristických atentátech: vyhazoval do povětří mosty, přerušoval železniční spojení, ničil ropovody a plynovody, za mlčení těch, kteří měli povinnost zakročit. Byli kompromitováni; dějiny je budou soudit.

Radio Magallanes bude zajisté umlčeno a klidný tón mého hlasu k vám už nedorazí. Nevadí, nadále ho uslyšíte. Budu vždy s vámi. Přinejmenším zanechám vzpomínku coby důstojný člověk, který byl věrný věrnosti pracujících.

Lid se má bránit, nemá se však obětovat. Nemá se nechat zničit ani provrtat kulkami, ale nesmí se ani ponížit.

Pracující mé vlasti: mám důvěru v Chile a v jeho úděl. Druzí lidé překonají tuto šedivou a hořkou chvíli, v níž se zrádcové snaží prosadit. Mějte na paměti, že mnohem spíš dříve než později se opět otevřou široké třídy a aleje, po nichž kráčí člověk svobodný k tomu, aby vybudoval lepší společnost.

Ať žije Chile! Ať žije lid! Ať žijí pracující!

Toto jsou má poslední slova a jsem si jistý, že moje oběť nebude zbytečná. Mám jistotu, že bude přinejmenším morální lekcí, která potrestá proradnost, zbabělost a zradu.

Pozn. ke jmenovaným důstojníkům:

Admirál José Toribio Merino (1915—1996) byl členem vojenské junty až do roku 1990, od roku 1981 byl jejím předsedou.

Generál César Mendoza (1918—1996), člen vojenské junty, zůstal v čele policie (Carabineros) až do roku 1985.

Generál René Schneider (1913—1970) byl v 25. října 1970 zabit při pokusu o únos (uskutečněném dvěma generály za podpory USA), jehož cílem bylo destabilizovat situaci a znemožnit Allendeho nástup do prezidentského úřadu.

Kapitán Arturo Araya (1926—1973) byl 27. července 1973 zavražděn ultrapravicovou organizací Patria y Libertad („Vlast a svoboda“).