Luis Sepúlveda Calfucura se narodil 4. října 1949 v chilském Ovalle a zemřel letos 16. dubna v věku sedmdesáti let ve španělském Oviedu. Proslavil se jako jeden z nejvýznamnějších chilských spisovatelů. Napsal více než dvacet novel a románů, povídky, eseje, články, scénáře. Několik jeho knih bylo zfilmováno. Jeho knihy byly přeloženy do více než padesáti jazyků. Česky vyšlo šest jeho knih. Za ženu a celoživotní lásku měl významnou básnířku Carmen Yáňezovou (1952) a spolu s ní byl na konci února kvůli podezření na infekci Covid-19 hospitalizován. Yáňezovou brzy propustili, ale Sepúlveda zůstal v nemocnici připojen na ventilační přístroj a v umělém spánku. Nakonec po šesti týdnech nemoci podlehl, i když poslední test byl negativní.

Sepúlveda pocházel z komunistické rodiny. Jeho otec měl malou restauraci a matka, z národa Mapučů, byla zdravotní sestra. Sám už ve třinácti letech vstoupil do řad Komunistické mládeže Chile. Později studoval na univerzitě divadlo a angažoval se ve studentském hnutí. V roce 1967 přestoupil do Socialistické strany, kterou vedl Salvador Allende. Právě Allendeho politika a jeho osobnost ho přesvědčily, že místo proletářské diktatury stojí za to dát se cestou demokratického socialismu. V roce 1970 byl Sepúlveda vyznamenán tím, že se stal příslušníkem Allendovy osobní bezpečnostní gardy, Grupo de Amigos Personales. V Allendeho vládě měl jako úředník na ministerstvu kultury na starost literaturu a také vyjednávání s chilskými firmami.

11. září 1973 byla demokraticky zvolená vláda prezidenta Allendeho svržena vojenským pučem, který vedl generál Augsto Pinochet a který podporovaly Spojené státy. Allende si při útoku pučistů na prezidenský palác, když viděl, že obrana je marná, vzal život. Sepúlveda byl, jako mnozí další, zatčen a odsouzen nejprve ke dvěma a půl roku vězení. Díky intervenci ze strany Amnesty International bylo jeho vězení změněno na domácí. Z toho ale utekl a rok žil v ilegalitě ve Valparaisu, kde založil divadelní skupinu, která se podílela na odporu proti Pinochetově diktatuře. Po druhém zatčení byl odsouzen na doživotí, to bylo později změněno na osmadvacet let a po dalším mezinárodním tlaku byl rozsudek změněn na osm let vězení. Byl vězněn ve vězení Tucapel de Temuco, zatímco jeho žena Carmen byla internována v neblaze proslulé mučírně Villa Grimaldi. Přežila a na začátku osmdesátých let se jí podařilo emigrovat do Švédska, kde získala azyl. Ani Louis Sepúlveda neušel „standardnímu mučení“, jak později říkal. Mínil tím trhání nehtů.