Blízkost smrti provázela Manolise Glezose téměř po celý život. Opakovaně byl odsouzen k trestu smrti a jen jeho mimořádná mezinárodní proslulost jej nakonec od popravy ochránila. Ve vězení strávil mnoho let.

Zažil mučení, útrapy vězeňských izolací, smrt svých četných nejbližších druhů. Tázán kdysi, kde bere sílu k tak odvážnému celoživotnímu zápasu za svobodu, provázenému tolika osobními oběťmi, a odkud se bere jeho nezlomná vášeň, odvětil: „Ztratil jsem sto osmnáct svých druhů. Byli popraveni za občanské války. V té době jsme si před každou bitvou říkali, čeho chceme dosáhnout, mluvili jsme o našich snech a cílech, protože jsme věděli, že nepřežijeme všichni. Chtěli jsme, aby ti, co přežijí, dovedli některé z těch snů do konce. Já jsem je přežil všechny.“

Ve svých čtrnácti letech, krátce poté, co se jeho rodina přestěhovala z rodného ostrova Naxos do Athén, zakládal protifašistické hnutí, jehož smělým, ale neuskutečnitelným cílem bylo svržení autoritářského profašistického Režimu 4. srpna. Události se valily směrem k národní tragédii a mladý Manolis nezůstával stranou hnutí, které jim čelilo.

Noc, která z něj učinila legendárního hrdinu, přišla velmi brzy, ze 30. na 31. května 1941 sotva devatenáctiletý Manolis společně se svým přítelem Apostolosem Santasem proniknul přes stráže až na prostranství před Parthenonem na athénské Akropoli a společně odstranili ze stožáru německou vlajku s hákovým křížem vlající jako symbol okupace nad Athénami. Vlajkový stožár potupně zlomili. Dokonale tak zhanobili okupační moc. Němci je nikdy nevypátrali.

Manolis Glezos a Apostolos Santas se stali symbolem zápasu Řeků za svobodu, proti německé okupační moci. Jejich čin ukázal, že odpor je třeba stavět na viditelných symbolech, které dodávají odhodlání a sílu. Zpráva o tomto odvážném činu se roznesla po celé Evropě, podněcovala mnohé odvážné idealisty k podobným činům odporu vůči okupantům. Charles de Gaulle později Manolise Glezose označil za prvního partyzána druhé světové války.

Ve čtyřech různých obdobích od časného mládí až po poslední dekádu života byl Manolis Glezos zásadní postavou zlomových dějinných událostí. Byly to druhá světová válka, následná řecká občanská válka, poté diktatura plukovníků a nakonec hnutí proti diktátu kapitálu, jehož vůdčí silou bylo široké koaliční hnutí Syriza. Ve všech těchto obdobích obstál, ač je dělilo více než sedmdesát let.

Za války byl dvakrát vězněn a mučen, identitu hrdinů vlajky z Akropole však nevyzradil ani on sám, ani žádný z jeho druhů. Konec druhé světové války neznamenal pro Řecko mír, nýbrž dlouholetou občanskou válku. V té době byl významným představitelem komunistické strany a šéfredaktorem stranického deníku, ale také bojovníkem na straně levicových sil.

Poté byl v roce 1948 uvězněn a odsouzen k trestu smrti, jehož vykonání zabránila jen rozsáhlá mezinárodní kampaň. V roce 1951 byl jako doživotně odsouzený vězeň zvolen poslancem řeckého parlamentu. Mandát mu byl zrušen, hladovkou však dosáhl alespoň propuštění svých sedmi kolegů zvolených stejně jako on. Propuštěn byl po velkém mezinárodním tlaku v roce 1954.

O čtyři roky později byl znovu uvězněn, tentokrát na pět let. V roce 1959 vydal Sovětský svaz poštovní známku s textem vyzývajícím k jeho propuštění. V roce 1961 byl opět z vězení zvolen poslancem, mandát mu byl však anulován stejně jako o deset let dříve. Když se v dubnu 1967 převratem ujala moci v Řecku vojenská junta, byl Manolis Glezos zase uvězněn, na svobodu se dostal až po čtyřech letech. Glezos byl vždy, ať už pod jakýmkoliv tlakem, důsledně principiální a nezlomný.

Po propuštění z vězení na základě amnestie následoval nucený exil. Po více než čtyřech letech se do Řecka vrátil už jako poslanec za Panhelénské socialistické hnutí (PASOK). V roce 1984 byl zvolen poslancem Evropského parlamentu, ale po šesti měsících se vzdal mandátu a vrátil se do své rodné obce na ostrov Naxos, kde se stal starostou.

Snažil se uskutečňovat různé principy přímé demokracie, věnoval se geologii a hospodaření s vodou, psal odborné knihy, ale také poezii a prózu. Během svého života napsal a vydal šestnáct knih, nejrozsáhlejší z nich byla dvoudílná historická práce o řeckém odboji za druhé světové války.

Za knihu Fenomén odcizení v jazyce získal čestný doktorát. Další čestné doktoráty významných řeckých veřejných škol získal za svůj přínos v oboru geologie a ekologie a také za svůj celoživotní zápas o demokracii. Vzděláním byl ekonom.

Od roku 2000 postupně budoval malou levicově ekologickou politickou stranu, která se později stala součástí koaličního uskupení levicových sil Syriza. V roce 2010 byl na demonstraci proti finančních škrtům nařízeným Mezinárodním měnovým fondem napaden policií, která bezprostředně vůči němu použila slzný plyn, aby mu znemožnila mluvit.

O dva roky později byl zvolen poslancem. V roce 2014 se stal historicky nejstarším zvoleným poslancem Evropského parlamentu, bylo mu 91 let. V souladu se svým původním slibem se však po jednom roce vzdal mandátu.