Blízkost smrti provázela Manolise Glezose téměř po celý život. Opakovaně byl odsouzen k trestu smrti a jen jeho mimořádná mezinárodní proslulost jej nakonec od popravy ochránila. Ve vězení strávil mnoho let.

Zažil mučení, útrapy vězeňských izolací, smrt svých četných nejbližších druhů. Tázán kdysi, kde bere sílu k tak odvážnému celoživotnímu zápasu za svobodu, provázenému tolika osobními oběťmi, a odkud se bere jeho nezlomná vášeň, odvětil: „Ztratil jsem sto osmnáct svých druhů. Byli popraveni za občanské války. V té době jsme si před každou bitvou říkali, čeho chceme dosáhnout, mluvili jsme o našich snech a cílech, protože jsme věděli, že nepřežijeme všichni. Chtěli jsme, aby ti, co přežijí, dovedli některé z těch snů do konce. Já jsem je přežil všechny.“

Ve svých čtrnácti letech, krátce poté, co se jeho rodina přestěhovala z rodného ostrova Naxos do Athén, zakládal protifašistické hnutí, jehož smělým, ale neuskutečnitelným cílem bylo svržení autoritářského profašistického Režimu 4. srpna. Události se valily směrem k národní tragédii a mladý Manolis nezůstával stranou hnutí, které jim čelilo.

Noc, která z něj učinila legendárního hrdinu, přišla velmi brzy, ze 30. na 31. května 1941 sotva devatenáctiletý Manolis společně se svým přítelem Apostolosem Santasem proniknul přes stráže až na prostranství před Parthenonem na athénské Akropoli a společně odstranili ze stožáru německou vlajku s hákovým křížem vlající jako symbol okupace nad Athénami. Vlajkový stožár potupně zlomili. Dokonale tak zhanobili okupační moc. Němci je nikdy nevypátrali.

Manolis Glezos a Apostolos Santas se stali symbolem zápasu Řeků za svobodu, proti německé okupační moci. Jejich čin ukázal, že odpor je třeba stavět na viditelných symbolech, které dodávají odhodlání a sílu. Zpráva o tomto odvážném činu se roznesla po celé Evropě, podněcovala mnohé odvážné idealisty k podobným činům odporu vůči okupantům. Charles de Gaulle později Manolise Glezose označil za prvního partyzána druhé světové války.

Ve čtyřech různých obdobích od časného mládí až po poslední dekádu života byl Manolis Glezos zásadní postavou zlomových dějinných událostí. Byly to druhá světová válka, následná řecká občanská válka, poté diktatura plukovníků a nakonec hnutí proti diktátu kapitálu, jehož vůdčí silou bylo široké koaliční hnutí Syriza. Ve všech těchto obdobích obstál, ač je dělilo více než sedmdesát let.