O vládě chilského diktátora Pinocheta existují dva příběhy. V našem prostředí je více známý ten americký konzervativní, podle něhož bezskrupulózní generál zabránil prezidentovi Allendemu zavést v zemi komunistickou diktaturu a posléze liberálními reformami podle Miltona Friedmana přivedl zemi na cestu ekonomické prosperity. Druhý příběh je o tom, že bezskrupulózní generál svrhnul demokraticky zvoleného prezidenta, zemi přivedl do hospodářské krize, obyvatelstvo uvrhl do bídy a zavedl brutální policejní režim, během něhož úzká vrstva zbohatlíků profitovala z privatizace státního majetku.

Ve svém článku se nechci zaměřit primárně na srovnání obou příběhů, i když to zde naleznete také. Spíše bych chtěl čtenářům poskytnout ukázku narativních strategií, které umožňují pisateli podat svůj příběh bez ohledu na fakta takovým způsobem, který vyhovuje jeho záměru či přání. Jako příklad takového vyprávění jsem si zvolil líčení chilských událostí z pera britského ekonomického historika Nialla Fergussona v jeho dnes již světoznámé knize z roku 2008 Vzestup financí.

Na Fergussonově líčení chilských událostí mě nejvíce zaujala jejich vnitřní rozporuplnost. Nemusí člověk bezpodmínečně znát druhou verzi příběhu, aby při kritickém čtení nenabyl dojmu, že autor tu před ním dělá podivuhodné myšlenkové kotrmelce, aby mohl věřit tomu, čemu věřit chce, a přesvědčovat vás o tomtéž.

Ocitujme nyní Nialla Fergussona:

„V roce 1982 ekonomika poklesla o 13 %, což zdánlivě dávalo za pravdu levicovým kritikům Friedmanovy šokové terapie. O tom, že krize je překonána, se dalo mluvit až koncem roku 1985.“

Na této okolnosti je poněkud zvláštní to, že ekonomické reformy podle friedmanovského střihu se začaly v zemi uskutečňovat hned po převratu, který se odehrál 11. září 1973. Krize, o které Fergusson mluví, měla vypuknout v roce 1979, podle něj v důsledku neuváženého rozhodnutí svázat chilskou měnu s dolarem.

Je to poněkud zvláštní označovat za ekonomický úspěch určitého režimu hospodářský růst, ke kterému dojde dvanáct let po jeho nastolení a po velkém ekonomickém propadu. Že by šoková terapie „zdánlivě" dvanáct let nefungovala?

Samozřejmě je otázka, co se dělo do roku 1979. V této souvislosti se Fergusson zmiňuje o krizovém vývoji v letech 1973-75. V roce 1975 navštívil Chile Milton Friedman. Jeho návštěvu líčí Fergusson tak, jako by Friedman svými radami zachránil chilskou ekonomiku. Friedman poradil snížení vládních výdajů a další opatření, která označil za šokovou terapii. O něco dále Fergusson tvrdí, že po Friedmanově návštěvě se ekonomická situace zlepšila.