Chile začíná vyšetřovat Allendeho smrt, možná byl zabit na příkaz

Petr Jedlička

Zvláštní soud bude v latinskoamerické zemi vyšetřovat 726 neobjasněných úmrtí, k nimž došlo za vlády generála Pinocheta. Je mezi nimi i smrt slavného prezidenta, dosud považována za sebevraždu. Případ má četné společenské i mezinárodněpolitické přesahy.

Chilská média ve čtvrtek oznámila zřízení zvláštního tribunálu, jenž má prošetřit 726 dosud nevyjasněných vražd a „zmizení“ disidentů, politiků a dalších osobností, k nimž došlo za vlády fašizujícícho generála Augusta Pinocheta. Nejvíce pozornosti přitom poutá objasnění smrti Salvadora Allendeho, levicového prezidenta z let 1970—1973, který byl právě Pinochetem svržen.

Objasnění Allendeho úmrtí a povahy pinochetovských represí má i pro současnou chilskou společnost značný, nejen symbolický význam.

Podle výsledků komplexního šetření z roku 1991 bylo v letech 1973—1990 fašistickým režimem zavražděno 3797 lidí. Podařilo se také zdokumentovat na 28 tisíc případů mučení. 560 důstojníků a prominentů režimu již stanulo před soudem, 150 z nich bylo odsouzeno.

Postpinochetovský režim zosobňovaný Křesťanskodemokratickou a Socialistickou stranou, jejíž prezidenti vládli zemi po uplynulých dvacet let, učinil z vyšetření všech napáchaných zločinů základní prvek státního přístupu k vyrovnání se s minulostí. Protože ale část chilské společnosti má stále tendenci jisté aspekty Pinochetova vládnutí hájit, přistupuje se k vyšetřování velmi komplexně a důsledně. Objasnění i dílčích případů tak nezřídka zabere řadu let.

V minulém roce byl v Chile zvolen opět pravicový prezident Sebastián Piñera a samotný generál Pinochet navíc v roce 2006 zemřel na infarkt. Zájmové organizace a spolky sdružující příbuzné obětí se proto začaly obávat, že snahy o objasnění příslušné historické kapitoly budou postupně opadat. Oznámení o nové sérii vyšetřování však tyto obavy vyvrací.

„Žádný ze zločinů by neměl být ponechán bez objasnění,“ okomentovala pro AFP zprávu Lorena Pizzarová, předsedkyně organizace Sdružení příbuzných Těch, kdo zmizeli.

„Jedná o více než sedm set případů, jež nikdy nebyly prošetřeny a fakt, že mezi nimi figuruje i ten Allendeho, dodává šetření symbolickou sílu,“ řekla doslova.

„Tribunál vyšetří vše, co ještě vyšetřeno nebylo,“ uvedla prokurátorka odvolacího soudu v Santiagu Beatriz Pedralsová, jež bude v příslušných procesech zastupovat stát.

„Výsledek šetření konečně odhalí, co se doopravdy stalo,“ dodala.

Předsedat tribunálu bude soudce Mario Carroza, který se systematicky věnuje problematice lidských práv a v minulosti už řadu podobných případů objasnil. Ustavení soudu přivítali s nadšením také předsedové stran demokratické levice i pravice v zemi.

Smrt, puč a CIA

Vláda a smrt Salvadora Allendeho jsou v chilském povědomí jednou z nejvýznamnějších epizod moderní národní historie. Dle dosud přijímaného výkladu spáchal Allende sebevraždu. Mělo se tak stát 11. září 1973, v jeho pracovně v prezidentském paláci La Moneda, který byl toho času dobýván Pinochetovými vojáky.

K verzi o sebevraždě dospěla zvláštní komise lékařských znalců krátce po Pinochetově nástupu na základě pitvy. Její platnost později uznala i Allendeho rodina a osobní lékař, jenž zřejmě rozšířil polooficiální zkazku, dle které se prezident zastřelil přímo Kalašnikovem od Fidéla Castra.

Alledeho smrti ale předcházel chaotický sled událostí. Palác byl po bombardování zahalen do dýmu a jeho obránci, prezident i rodina se rozhodli utéct. Allendeho tělo se potom našlo ve zmíněné pracovně a dones převažující vysvětlení, že se sám prezident vrátil hrdinně zemřít, má podle historiků četné mezery.

Salvador Allende se v roce 1970 stal prvním demokraticky zvoleným prezidentem marxistického světonázoru v zemi a jeho vize latinskoamerického socialismu s lidskou tváří dodnes inspiruje celý světadíl. Vládl s podporou koalice Lidová jednota, v níž se i komunistické strany zavázaly respektovat demokratické principy. Atmosféru v tehdejší chilské společnosti přirovnávají pamětníci k náladě v Československu na jaře 1968.

Při uplatňování pozemkové reformy a zestátňování telekomunikací i dolů vlastněných americkými společnostmi a zřejmě i v plánech na sblížení se Sovětským svazem ale poškodil zájmy USA v oblasti. Washington následně podpořil jak Pinochetův puč, tak pozdější hrůzovládu.

Třebaže z analýz konkrétních politických opatření — zejména v přístupu k odborům a správě znárodněných statků — vychází Allende jako nepříliš kompetentní manažer, coby vizionář a symbol určité politické kultury je dodnes pro mnoho lidí legendou.

Svržení chilského prezidenta je zároveň doposud nejlépe zdokumentovaným případem propojení zájmů nadnárodních koncernů, americké zahraniční politiky a využívání CIA k zásahům do dění v jiných zemích. Výroky Henryho Kissingera: „Ta věc je příliš důležitá na to, aby mohla být ponechána na rozhodnutí samotných chilských voličů“ a „Není mi jasné, proč bychom měli jen nečinně přihlížet, jak se ta země stává komunistickou kvůli neodpovědnosti svých obyvatel“ dnes cituje většina učebnic mezinárodních vztahů.

Za vlády George W. Bushe a po nástupu nových levicových režimů v Jižní Americe se dále rozšířily dohady, že CIA mohla mít prsty i v samotné Allendeho smrti. Právě současné vyšetřování je může definitivně vyvrátit, nebo případně podepřít dalšími důkazy.

Pro vyšetřování si chilské úřady vyžádaly i zvláštní souhlas Allendeho dcery Isabely, která teď pobývá ve Španělsku. Známá spisovatelka téhož jména, která je s Allendeho dcerou nezřídka zaměňována, žije dlouhodobě v USA a patří do rodiny prezidentova bratrance.

Další informace:

AFP Chile opens inquiry into 1973 death of President Allende

AP Chilean justice system to probe Allende's death

BBC News Inquiry into 1973 death of Chile's Salvador Allende

    Diskuse
    ZJ
    January 29, 2011 v 20.17
    dáma v černém
    Tahle rachetická obrýlená dáma v černém vykukující z videosekvence se stala v dramatu chilského puče pomalu stejně významnou jako Pinochet sám.

    Alejandrina Cox, žena z vyšších kruhů, projížděla 27. června 1973 ve svém sportovním Renaultu rudé barvy kolem vozu tehdejšího vrchního velitele chilských vojsk Carlose Pratse, který byl oddaným stoupencem prezidenta Allendeho (podobně jako jeho zavražděný předchůdce generál Schneider). Prats vynervovaný již provokacemi jiných řidičů (projížděl zrovna luxusní santiagskou čtvrtí Las Condes) reagoval na obscéní gesta posádky Renaultu nepřiměřeně s pistolí v ruce a nakonec výstřelem do blatníku jejich auta. Generál byl okamžitě davem lynčován, z nejhoršího jej zachránil až projíždějící taxi. Ještě téhož dne složil Prats u Allendeho rezignaci. Ve funkci vrchního velitele vojsk jej nahradil...generál Pinochet, který Allendemu večer před jmenováním řekl: „Pane prezidente, vezměte na vědomí, že jsem připraven položit svůj život na obranu ústavní vlády, kterou představujete.“

    Po puči uprchl generál Prats do Argentiny. Stal se jednou z prvních obětí rozbíhající se Operace Kondor. Společně s manželkou byl v září 1974 v Buenos Aires zabit bombou nastraženou v autě. Jeho předpokládaný vrah Michael Townley, který je podezřelý, že stejným způsobem zabil i Allendeho ministra Orlanda Leteliera v r. 1976 ve Washingtonu, žije dnes v rámci Programu za ochranu svědků v USA.
    January 31, 2011 v 3.58
    To je ...
    zajímavé doplnění, pane Jehličko. Díky za něj.
    ZJ
    January 31, 2011 v 11.19
    ad generál Prats
    Ještě si dovolím krátké doplnění. Generál Prats se dostal do svízelné situace, když přijal účast v Allendeho vládě (byl ministrem vnitra a tím i vícepremiérem). Část armádních špiček mu to vytýkala jako porušení tzv. Schneiderovy doktríny, která požadovala striktní oddělení armády od civilního sektoru. Schneider doktrínou zavazoval armádu k respektování legislativního procesu a tak umožnil jmenování Allendeho prezidentem. Doktrína byla prioritně namířena proti možnému zneužití armády pravicí či případnému armádnímu puči, jak se mělo neblaze brzy potvrdit. Generál Schneider byl zabit pravicově extrémními adrmádními důstojníky, jeden z nich jménem Viaux byl před Pinochetem čerstvým kandidátem CIA na hlavního pučistu (pro svou přílišnou horlivost nakonec samotnou CIA odmítnut). Z tohoto pohledu mohla být Pratsova účast ve vládě vnímána směrem k armádě jako pacifikační, ve vztahu k Schneiderově doktríně však rozvíjela její myšlenku konstitucionalismu. V tomto směru nelze Pratsovi nic vytýkat.

    Proti tendenčním otřepaným nařčením je třeba uvést, že se Allende důsledně vyhýbal sovětským doporučením, aby navázal těsnou bezpečnostně-zpravodajskou spolupráci se SSSR, mj. také pro případ eliminace puče. Nenásledoval ani příkladu svých kubánských přátel, kteří hned po úspěšné revoluci pacifikovali armádu (zvlášť horlivým v tom byl Che Guevara). Allende chtěl udržet liberální étos revoluce a tak zůstal v momentě ohrožení proti nepříteli, štědře sponzorovaném USA, oslaben.

    Schneiderova doktrína, kterou se tak zuřivě oháněla v případě Pratse pravice, byla po jmenování Pinocheta Allendem zrušena a nahrazena tezemi o "národní bezpečnosti". Cesta k puči byla otevřena...

    DS
    January 31, 2011 v 13.09
    Pane či Paní autore,myslíte, že je důležité, jak zemřel Allende?
    "Podle výsledků komplexního šetření z roku 1991 bylo v letech 1973–1990 fašistickým režimem zavražděno 3797 lidí. Podařilo se také zdokumentovat na 28 tisíc případů mučení. 560 důstojníků a prominentů režimu již stanulo před soudem, 150 z nich bylo odsouzeno. "
    Důležíté je , že zemřel a tudíž nemohl dovésti do konce provésti sovětsko socialistický puč a na cca 30 let byla Chile zachráněna.Jestli záminka měla být soud s Altamiránem či rozhovor s
    Lletreierem je myslím nedůležité. Důležité je, myslím, že zastavil sovětský rozpínavý socialismus v Chile, potažmo v Jižní Americe a cena lidských životů ( a každý je myslím neopakovatelný akaždý se k jeho směřování rozhodl -myslím, že můžeme předpokládat, že kdyby tito lidé "vyhráli"- zabili a umučili by více lídí) byla celkem "na převrat malá" - můžeme to srovnat třeba s rokem 1948 v ČR nebo s Egyptem teď .
    January 31, 2011 v 14.47
    To je, pane Sekanino, váš názor, opřený jenom o jednu z hypotetických možností vývoje. Zpráva nepopisuje ten můj, ale reflektuje, jak je téma vnímáno v Chile, kde jej lidé jako důležité berou.

    Pokud chcete však srovnávat Pinochetův režim s československým, vězte, že od roku 1918 do roku 1989 bylo u nás popraveno 1217 lidí, z čehož na politické důvody připadá 21 procent. Jestli vám přijde, že záchrana chilského hospodářství stojí za třináctinásobný počet obětí, těžko vám to mohu vyvrátit. Žádnou ze svobod generál Pinochet nezachránil.
    ZJ
    January 31, 2011 v 15.16
    ad DS
    Není mi nic známo o "sovětsko socialistickém puči" o kterém mluví pan Sekanina. Možná o tom ví něco více? Vím jen, že Allende se svou stranou Lidová jednota vyhrál v Chile v r. 1970 svobodné volby a i přes silné obstrukce a vměšování USA se ujal funkce prezidenta. Puč neprovedl Allende, puč proti zvolené vládě provedl za pomocí CIA Pinochet. Kolik obětí to stálo, není třeba opakovat. Allendeho vláda své odpůrce na rozdíl od té Pinochetovy ani nemučila ani nezabíjela. Odvolávat se proto na její možné oběti někdy v budoucnu je čirá spekulace.

    Argumentovat tím, že Pinochetovým pučem byla Chile na 30 let zachráněna (před čím?), má asi stejnou hodnotu, jako odvolávat se na intervenci vojsk Varšavské smlouvy, která zachránila Československo (před čím?).

    To, že Allende nepřijal návrh sovětské strany na těsnější bezpečnostní spolupráci jej stálo vládu a nakonec i život. Nelze hodnotit, jak by revoluce dopadla za jiných podmínek, jestli by přežila a dokázala nezdegenerovat. Allendeho projekt třeba nakonec mohl i zkrachovat. Ale podstatné bylo zjištění, nebo spíš potvrzení toho, že USA na svém "zadním dvorku" nestrpí levicovou vládu, s jakkoli demokratickým mandátem, která by chtěla otázku latinskoamerické bídy řešit majetkovým přerozdělením.

    A ještě jedna otázka na pana Sekaninu, jak se s vaší vírou, že "každý život je neopakovatelný" shoduje vaše tvrzení v případě Allendeho -"důležité je, že zemřel"?