Pravicoví šmoulové v ČT a jinde
Tomáš TožičkaPropaganda a výplach mozků zaměřený především na mladou generaci roste. Přestárlí mládežníci se jako za starých časů snaží falzifikací historie junáky přesvědčit, že vše je báječné a jak jsou šťastní.
Česká televize připravila pořad Retro. „Naše ambice je zkoumat předměty, reálie a fenomény období let 1950 až 1989 — chceme ukázat, co nás obklopovalo v každodenním životě, vysvětlit proč a najít paralely ze začátku 21. století,” říká dramaturgyně cyklu Pavlína Kvapilová. Ambice je to pěkná, ale realitě poněkud vzdálená.
Měl jsem to štěstí, že jsem nějakým nedopatřením pár dílů viděl. Je to pěkné dílko, uvádí ho pěkná dívka, s kulisami si dali záležet.
Je to vtipný seriál o minulosti, bohužel o minulosti, která se týká nějakého jiného časoprostoru. Autoři zjevně pracují s faktem, že nikdo, kdo si skutečně pamatuje, jak to bylo, se neodváží ozvat. Ti ostatní pak postupně přijmou jako realitu to, co si partička z ČT vymyslila.
Říkat jim komsomolci či svazáci je zavádějící, a člověk může být obviněn, že zase využívá starou hantýrku. Proto jim říkám šmoulové — jsou modří, skoro samí chlapi a poslouchají jednoho vůdce, starého taťku šmoulu, který má vždycky tu správnou modrou pravdu.
Celý pořad Retro připomíná bolševickou propagandu, která se zaměřila na kritiku kapitalismu, až z toho udělal frašku. Následkem toho pak každý, kdo chtěl kapitalismus kritizovat, byl ve zhlouplých Čechách označen za komunistu. A dnes hrozí zase nebezpečí opačné. Neustálé omílání banálních polopravd a lží o bolševicích vede k zastírání podstaty problému autoritářských režimů, který je ovšem mnohem sofistikovanější, než jak ho v Retru představuje Martina Vrbová.
Vrbová je ovšem klasickým husákovským děckem, se vším všudy. Sbírala céčka, četla si Neználka a tajně cucala Vitacit. A dnes jde zase vesele s dobou, jen s jiným znaménkem.
Tak například v díle nazvaném Planeta Eden promlouvá Tomáš Pospiszyl — další typický modrý šmoula a kurátor stejnojmenné výstavy — a tvrdí, že na rozdíl od nás na Západě jen málokdo věřil, že v budoucnosti bude komunismus. No nevím, co je málokdo, ale rozhodně můžeme říci, že jeden z nejdelších utopicko-komunistických seriálů nevznikl v reálsocialistických ateliérech. Vznikl v Hollywoodu a točí se dodnes. Je to Star-Trek, kde kapitalisty podle pokynů autora Gena Roddenberryho představují Ferengové. Úlisná, machistická a hrabivá rasa, jejichž ženy mohou chodit pouze nahé.
Pospiszyl také mluví o tom, jak se na Východě stále psalo o tom, že v budoucnosti bude mír. Když vyslovuje slovo mír, kroutí se při tom, jako by říkal nějaké sprosté slovo. Ale vize mírové budoucnosti byla (a je) dodnes snem mnoha autorů. Vždyť i ve vesmírných odyseách, kde Clark akceptuje bipolární rozdělení světa, je nastoleno přátelské mírové soužití a spolupráce.
V díle o politické písni a festivalech v Sokolově dělá Vrbová z umělců ubohé kolaboranty a nejtrapnější je, když donutí chudáka Dobeše, který se poctivě přiznal, že věděl, jak psát písničky, aby neměl problém, aby s ní zapěl partyzána. Vskutku vtipné. Samozřejmě se nikdo nezmínil třeba o tom, jak v pětaosmdesátém punkáči s rockery, Češi a východní Němci rukou nerozdělnou zdemolovali sál sokolovského kina, když tam svazáčtí funkcionáři chtěli začít „dělat pořádek".
Ale největší maso nastává, když se moderátorka v oblečku ze Starců na chmelu pouští do rozhovoru s punkery z Visacího zámku. Děje se tak pomocí oslího můstku v jinak technicko-popisném díle o traktorech Zetor. Mluví se — jak jinak — o písni Traktor. Podle Vrbové je to skoro agitka v duchu SSM. Zoufalí punkáči jí pak musí vysvětlovat, že text naráží spíš na bezútěšnou situaci v horských vesnicích. To na rozdíl od šmoulinky Vrbové věděly i tehdejší represivní složky, které Visací zámek pečlivě sledovaly.
Představa českých šmoulů o angažované písni, nebo spíše protestsongu je vůbec podivná. Třeba v knize Mýty o socialistických časech vydané nevládní organizací Člověk v tísni. Zde si utahují například ze skupiny Katapult, nazývají je socialistickými rockery a jejich písně pak — stejně posměšně — jako povolenou konstruktivní kritiku. Jako takový příklad uvádí píseň Půlnoční závodní dráha. Autorem příslušné stati je šmoula novinář Adam Drda, který si na kritice minulého režimu postavil kariéru, což je jistě jednodušší než si pálit prsty současností.
A bohužel takto se píší i materiály pro učitele, kteří se tak z manuálů Člověka v tísni dovědí kromě jiných nesmyslů i to, že demokracii v Chile zavedl Pinochet a občanskou válku v Kambodži způsobil Vietnam...
Protagonisté tohoto antikomunistického projektu se hrdinně vypořádají s prorežimními Katapulťáky a stejně hrdinně pak na svou akci jako super-čestného hosta pozvou bývalého aktivního komunistu — současného pravicového ministra Bessera. Inu, chlapáci.
Ať budeme říkat politicky či společensky zaměřeným písním jakkoli, je jasné, že ve světě se jí hudebníci věnovali a věnují mnohonásobně více, než tomu kdy bylo v naší zemi za reálsocialismu či nyní. I v oněch „husákovských časech" hráli U2 hlavně proti válce a útlaku, Pink Floyd proti společenským traumatům maloměšťácké rodiny, učitelů i společnosti. I disco kapely jako ABBA či Boney M měly své písně proti násilí všeho druhu a za lepší svět. Nebo německá popová hvězda Nena či kapely Nové vlny nezpívaly takřka o ničem jiném než o neosobní společnosti a proti válce. A samozřejmě snad ani není třeba zmiňovat Boba Dylana či Janis Joplin, kteří se obouvali do západního způsobu života skoro v každém songu.
Svět totiž nebyl a není černo-bílý, nebo rudo-modrý, jak ho vidí naši šmoulové. Je mnohem složitější. Když Vrbová sbírala céčka, její vrstevnice v Chile ujížděla stejně radostně zase na něčem jiném. Strukturovaná opozice se ale netrpěla v obou zemích. U nás se zavíralo do vězení, v Chile bylo populárnější házet politické oponenty z vrtulníku do moře.
Autoritářské a totalitní režimy neodkryjeme ani nepochopíme tím, že budeme donekonečna omílat hrdinské či kolaborantské příběhy, ani tím, že se budeme posmívat tehdejším účesům. Ani tím, že budeme Rudé právo srovnávat s internetem a prodejny Supraphonu s YouTube. Mnohem důležitější je, proč lidé jsou ochotni tak dlouho tolerovat a hrbit se před establishmentem? A to i v situacích, kdy reálné nebezpečí nehrozí. Tato otázka nabývá na důležitosti i nyní.
Proč se tehdejší svazáci a dnešní šmoulové tak horlivě zapojují do podpory stávajícího režimu, rezignovali na kritiku a zase nás vyzývají k obětavému budování šťastných zítřků pod vedením té pravé strany?
Asi proto, že chtějí jít s proudem, zapadnout, mít se fajn, fajn, fajnově. Nač si dělat problémy, dokud je platí? Stačí jen trochu přivřít oči a moc se nerozhlížet. Nevidět zkorumpované funkcionáře, trapně konformní umělce, lidi vytlačené na okraj společnosti. Mnohem zábavnější je sbírat céčka, chodit na disco, létat na animované zájezdy a nakupovat značkové zboží. A nechat se tím držet v šachu, dokud na ně nedojde. To by mohlo být částečné poučení, které však není pro české šmouly dost šmoulézní.
A tak pro radostné diskosvěty reálsocialistického štěstí i neoliberální konsumní mánie platí stále to, co o tom nazpíval již zmíněný Katapult už v osmdesátých letech.
Diskosvět je pro člověka
jedna velká diskotéka
Život se tu změní v tanec
v diskoboj o diskožvanec.
Ať se Vám daří
Prolém s Tesilovou kavalerií je o to zapeklitější, že právě akademický diskurs by měl zkoumat objekty apoliticky a hlavně bez emocí - což se nedá v případě některých zde tištěných studií říci ani omylem. Zvláště tam, kde jejich autoři tepou do tehdejšího "domácího umění" a hlavně do lidí, kteří se těmto únikovým činnostem věnovali více než zdrávo. Příklad za všechny: interpretovat zavařeninu jako normalizační konzervu času (Kamil Činátl) je vskutku neskutečným intelektuálním výkonem. Autor takových myšlenek by si měl spíš položit otázku, zda znormalizovaní občané se k podobným praktikám neuchylovali spíš z důvodů finančních. Jenže tyto problémy, jak se zdá, dnešní akademická obec nevidí, těm jde hlavně o to napsat pěknou knížku o normalizaci.
-proč by měl být akademický diskurs apolitický? a nevolá se jinde na těchto stránkách naopak po větší angažovanosti akademiků?
-pane Tožičko, já ten minulý režim nezažil, ale je-li to podobné jako dneska, jak píšete, tak to asi muselo být dost v pohodě.
Prostě to nebylo temné kontinuální utrpení, jak by to rádi prezentovali šmoulové z Respektu a ČvT.
Říkat lidem, že tehdy a tamhle to bylo horší je takřka k ničemu. Ale je to jednodušší, než měnit k lepšímu ten bordel, co tu máme.
Srovnávání posledních dvaceti a předposledních dvaceti let mě vede k výsledku, že v tom není velký rozdíl, a že obojí je špatně. Chápu, že je to pro někoho bolestné, ale opakovat stále ty samé chyby, ještě k tomu pod vedením těch samých papalášů, jen v jiných stranách, je k ničemu.
Ale určitě je to pohodlnější, byť trochu šeré a zatuchlé ;-)
Jo, ale nepochybujte o tom, že pro spoustu lidí to tenkrát bylo v pohodě. Hlavně pro novináře, divadelní kritiky a dokumentaristy, kteří nás pořád upozorňovali, jak hrozné to bylo za války, za první i druhé republiky a jak jsme tři sta let trpěli pod Rakouskem. A o co je to lepší za reálného socialismu!
korupce je přirozené lidské jednání. situace kdy se dva anebo víc dohodnou, jak obejít systém, mi přijde příjemnější, než když uspěje ten systém. nehledě na to si však myslím, že míra korupce tu není niktark tragická. samozřejěm přichází u veřejných zakázek, jenomže hlavní zlo veřejnch zakázek je právě to, že dje o veřejné zakázky. tedy zbytečné věci za cizí peníze. takhle z toho aspoň někdo něco má:-)
"rozkrádání státu" - pro mě osobně je "státní majetek " protimluv.
bezdomovci, rasismus --- nevýmititelné jevy (bezdomovectví možná ano, ale pouze velmi totalitními metodami), za které nemůže politika.
v čem je nezaměstnanost negativní? člověk práci získá, člověk práci ztratí... úspěchy patří k životu stejně jako krachy, pane. je to taková houpačka.
já nevím, jaké to bylo dřív, mohu se jen dohadovat. naučil jsem se nevěřit vzpomínkám pamětníků a historikům.
jinak se všem omlouvám za překlepy.
nechci psát žádná invektiva, ale:
- zkusil jste někomu na severní Moravě či v severních Čechách říct, že "člověk práci získá, člověk práci ztratí ..."? Před deseti lety jsem od očité svědkyně slyšel o konkurzu na uklízečku!?! Dotyčná od svých - do té doby přátel - z práce odešla, protože takové ponížení do té doby nezažila. A to se konkurzu neúčastnila ani na jedné straně. Inu, Vaše "houpačka".
Ad bezdomovectví - před dvaceti lety pro lidi s častou změnou zaměstnání existovaly ubytovny. Na těch se dalo přežívat i docela slušně, s dnešními se nedají srovnávat. Každý velký podnik měl nějakou a - i když bytová situace byla složitá - kdo si získal v práci pověst pracovitého, měl šanci získat byt. Zvláště tam, kde byl nedostatek pracovních sil.
A naposledy - veřejné zakázky jako zbytečné věci? Jistě, zbývá jen doprivatizovat školství, zdravotnictví, výstavbu silnic nechat na soukromnících a - snad - ani neregulovat, kudy silnice a dálnice povedou.
Neomlouvejte se za překlepy, ty jsou koneckonců na Vás to nejlidštější!
jsou i lidé, co se naopak odstěhují za prací z Prahy do Ostravy (vím o min. pěti pozitvních přkaldech - jistěže nešlo o místo uklízečky).
síť ubytoven existuje stále - zeptejte se přespolních dělníků nebo se někdy podívejte do inzerátů v annonci. aniž bych je chtěl jakkoli hanět, bezdomovci zůstávají (ne se stávají, to se skutečně může stát komukli z nás) ale zůstávají právě lidé, co pověst pracovitého, spolehlivého atd. nemají. lidé bez sociálních vazeb, bez práce, často duševně narušení nebo alkoholici - zeptejte se charit, co s bezdomovci pracují, jak těžké je s leckterými z nich vyjít.
jistě, konkurs na uklízečku je trochu bizarní, ale když bylo víc zájemkyň /zájemců, proč ho neudělat?
máme k tomu možná odlišný postoj - práce podle mého není něco, co děláme jen pro pouhou obživu, abychom se měli jak vyžít při lakování samorostů nebo zvelebování chat o weekendech, ale základní a zásadní činnost, kterou naplňujem svůj život - s tím je tedy spojena i nějaká ambice, nasazenía případně výsledky. a čím jste ve svém oboru lepší, tím menší máte nouzi o nabídky zaměstnání.
jak říkám, já se nevyjadřuji k minulému režimu, vyjadřuji se k tomu aktuálnímu, na němž mi vskutku nic tragckého nepřijde. umělecká a intelektuální svoboda je maximální, v té ekonomické a osobní to ještě trochu pokuláhvá, bylo by dobré redukovat policii a stání moc obecně.
s těmi posledními volbami - podle mého je problém v tom, že se česká levice připravuje na minulé války. já bych levici volil, kdyby akcentovala zásadní témata, jako je buzerace člověka ze strany represivních složek státu, byrokracie, postavení žen, sexuální svoboda, a nechala jiným ty absurdní paleokonzervativní zvyky typu rodiny, manželství atp. "startovací byty pro mladé" je téma pro 70.léta, nikoli pro rok 2010. o grandiózně zkrachovalém konceptu sociálního státu (teprve poválečná věc, prosím!) nemluvě.
http://www.youtube.com/watch?v=0gJcNBKiyMI&feature=related
Nedávno opakovala ČT dokument o návštěvě Franka Zappy v Praze myslím že v r. 1990. Bylo vidět, že když kritizoval život v Americe, tak ti čeští "disidenti" kolem něj očividně nevěděli, o čem je řeč (nebo nechtěli vědět). A americká velvyslankyně Shirley Temple-Black zase nevěděla, kdo je Frank Zappa...
Bo 100% výnos trumfne málokdo (i když otázka je, jak dlouhá je "dlouhá" doba).
O Varyšovi: tady, přátelé, je třeba vědět, že ho to baví.
Varyšovi: omezíš policii a budou tě buzerovat sekuriťáci. Analogicky jinde.