87 580/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Vojtěch Varyš

Profese: divadelní kritik
E-mail: vojtech.varys@gmail.com
s tím zásadně nesouhlasím. ano, někteří mají málo, ale nikdo nemá příliš. neexistuje morální důvod, proč někomu seshora omezovat výši přijmů/majetku, stejně jako třeba počet osob, s nimiž pohlavně žil.
myslím, že Komárek pochyboval o volebním právu obecně, ne ve vztahu k levici. že tom dal ten konkrétní "povolební smajlík", byla myslím jen malá provokace směrem ke Kellerovi. já si třeba myslím, (netvrdím, že to napsal Komárek, ale určitě k tomu mířil), že všeobecné volební právo je sice pěkná věc, ale ke nekompetentní vládě vede zcela nezbytně. jak psával Václav Benda, armádu máme od toho, aby spáchal vojenský puč, když je to potřeba.

ČD: netuším, jestli a jak lze tuhle věc vylepšit. ale jeden Fejk mě skutečně netankuje.

doplňuji, co Pavel Kohout- spisovatel- napsal o ČD a Fejkovi v Trilobitu v MF DNES (2.7.2011).


Fejkový list lžisocialismus českých železnic nezakryl

Když měl antický Augiáš problém s chlévy, dal mu to do cajku Herkules, spojil dvě řeky a spláchl páchnoucí sajrajt do moře. Na to nezřídka vzpomenou trilobiti upřednostňující dodnes dopravu po kolejích, kterou si zamilovali v dětství a zůstali jí věrni. Vzpomínky na prázdniny jsou spojeny s vůněmi a zvuky nádraží i rachotících vagonů, jimiž proudil horký vzduch léta nad cedulkami NENAHÝBATI SE Z OKEN! A my se nahýbali, seč jsme mohli, hlavně v zatáčkách, abychom přidali vlastní větývky k lesu mávajících rukou. A ten vlak zastavoval a rozjížděl se na stanicích i staničkách svítících čistotou, na velkých počkal, než dozní výkřiky HÓÓÓRKE PARKÝÝÝ! PÍÍÍVO! což bylo sladěno s přesně dodržovaným jízdním řádem, a všude se pnul jako luk nažehlený přednosta či výpravčí a s terčem pod levou paží pravou salutovali...
Pak šla desetiletí, v nichž krom jiných slavných institucí se i někdejší chlouba všech ajznboňáků, královna Železnice, propadla v jeden velkochlív a oni přestali vyhlížet jako ze škatulky a všechnu zdvořilost vymetla neurvalost, když hlavní úkol už nebyl převézt pasažéry, ale zpupnou vrchnost, která to přivodila. Až jednou jako v pohádce zazvonily klíče, zem vstala z mrtvých, ale ani za dvacet let po krachu našeho Augichléva není ještě tam, kde dávno měla být.
Trilobití příznivec železnice jakožto staré lásky se ji už párkrát snažil povzbudit pochvalami, týkajícími se ovšem jen provozu na hlavních tratích – ač třeba ta na Plzeň neodpovídá významu. Ale i v kolejových tryskáčích třídy EC příliš často nefunguje klimatizace, chybí toaletní papír nebo není zařazen jídelní vůz, zatímco personál na sebe opravdu začal dbát, je znovu vlídný a ovládá jazyky někdy líp než učitel střední školy. Proto náruživí vlakojezdci uvítali zprávu, že zbytky špíny i šlendriánu vymete z kolejí muž, jenž předtím umetl dočista zoologickou zahradu.
Odcházel do Ameriky jako organizační superstar, a kdo trochu zná poměry ve správě i v provozu českých kulturních center, nepochybuje, že tam narazil na jeden ze systémů, jaké tu občas dolévají pohonnou směs úzkým hrdlem trychtýře. Že dohodnuté postupy a tím spíš představy narazily na hráz závisti a intrik rivalůmíň nadaných, je myslitelné. Mr. Fejk hodil ručník možná včas, než schytal k. o. ranou pod pás, aniž ztratil na ceně, což dokazuje paradoxně jeho mzda u ajznbónu. A právě ta se stala námětem k nové národní pohádce:
Tuzemský Augiáš v ní požádá tuzemského Herkula, ať ho zbaví odporného trusu, a nabídne mu značnou částku, aby vyvážila strašný smrad. Avšak poctivý Herkules řekne, že si ji nezaslouží. Augiáš dobře ví, že mu fekálie nikdo tak dobře nevymete, a chce se pojistit, aby mu odborník po týdnu z těch sraček neutekl, proto na mzdě trvá a přisladí ji věrnostní klauzulí, která má zabránit zběhnutí ke konkurenci. Herkul však hrdě opakuje, že chce plat mnohem nižší, aby si zachoval čisté svědomí i přízeň národa, načež vyklidí celý chlév za průměrnou mzdu, kterou jde ihned poctivě zdanit, amen. Tak a nejinak se dle současné bajky chovají praví čeští Herkulové, a proto je Fejk vyžírka!
Soudný čtenář asi uzná, že tak by se u nás choval leda lékařsky uznaný idiot nebo svatý z mostu. Konkrétního Herkula však strhla obrazně do sraček bouře mravně pohoršených politiků, novinářů a jiných občanů, kteří buď na podobné platy nedosáhnou, nebo je naopak berou taky a uvítali vzdálený hromosvod. To, co se stalo a děje dál panu Fejkovi, kterého jsem nikdy nepotkal, se jeví jako uragán pokrytectví, jaký hned tak nenajde obdoby.
Jestli totiž zpustlá královna Železnice něco potřebovala a potřebuje, byl a je to právě manažer jeho formátu, který by ji po dvacítce prošustrovaných let a spoustě prohospodařených miliard uměl za dva tři roky přiblížit úrovni Wilsonova nádraží zvelebeného Italy.
Teď tedy ušetří zbabělý management tři miliony za rok, které míval šéf Sazky a dosud má šéf ČEZ na drobné výdaje, ale miliony cestujících budou za stále vyšší ceny trpět dál v jednotné třetí třídě, jakou se tu stává i ta první; stopy z kupé expresu do Plzně i zpět mají můj zrak, čich i čistírna kalhot v čerstvé paměti.
Být panem Fejkem, určitě bych se nesoudil, protože naše justice, praví zase jiná zkušenost, se podobá železnici, s tím rozdílem, že kdyby i měsíce stávkovala, skoro nikdo si toho nevšimne. Být panem Fejkem, rozhodně bych se nehroutil, ale proměnil pocit křivdy, smutek i hněv v chladnou energii, jaká v opravdu silných lidech budí vždycky znovu sílu i chuť všemu navzdory tvořit a žít. A být panem Fejkem, nevracel bych z vyjednaných peněz ani halíř, ale užil je jako rizikové pojištění. Zato ihned, jak by mně nová práce zajistila slušné živobytí, věnoval bych půlku z toho, co zbylo, eldéence pro železničáře a za druhou se stal patronem nejohroženějších zvířátek v pražské zoo.
Licoměrné bajkaře bych přezíral jako umělec utrhačné kritiky, pečuje pouze o to, jak si budu stát v očích své rodiny a svých.
Ostatně však soudím, že lžisocialismus z českých drah v dohlednu nezmizí a vedení nenajde k jeho zakrytí tak obří fíkový list. Natož fejkový!
a ještě do třetice:

o tom, že spojení ultrakonzervativního Reagana, za jehož vlády se v USA notně přiostřilo, s pojmem svoboda je zcela bizarní, samozřejmě žádná. jak napsal svého času spisovatel Tom Robbins - "dvě tváře americké hlouposti: religiózní pravice a akademická levice".

pane Kando, jak to, že být "antilevicový" znamená automaticky bát "antidemokoratický" ? (ne, že bych se zrovna já pokládal za demokrata)
a ještě k té druhé republice, co píše pan Kanda. ta kniha od Rataje není příliš "slušná", je plná předsudků a probenešovské propagandy.

Deml a Durych jsou autoři, kteří - ať si o jejich občanských postojích myslíme cokoli - jsou z uměleckého hlediska daleko výš než Karel Čapek, který navždy zůstane jen obratným žurnalistou - jediné, co z jeho díla přežilo, jsou některé fejetony. A zatímco Deml a Durych jsou znovu čteni a objevování, Čapka si z nostalgie připomínají jen středoškolské učitelky vyššího věku.

ostatně, jeden z největších duchů 20.století, básník Ezra Pound, byl taky fašista. a co?
jistě, razantní antikomunismus je legrační; jako všechny fanatismy ostatně. komu chybí nadhled a humor, ať se schová v krytu.

s tou masovou "mladou" podporu topky je to myslím mnohem jednodušší: nikdo zkrátka nechce platit vysoké daně.

a aniž bych se pasoval na genračního mluvčího, já a mnoho lidí mého věku, co znám, chce od ostatních lidí jenom jedno: nechte mě na pokoji, neobtěžujte mě, dělejte si co chete, ale nezatahujte mne do toho.