Když se řekne A, mělo by se říci i B. Ta navrhovaná, ale nikdy neuvedená v život, představa byla, že budou dvě úrovně - vyšší pro vysoké školy, nižší pro splnění maturity. Když se v plné nahotě ukázalo, že řada "maturantů" kvalitu nesplňuje, byly dvě úrovně nahrazeny jednou, nižší. Z vyšší zůstala jen matematika +, která je, resp. její splnění, vodítkem pro technické školy.

"Absurdní, a proto nevypočitatelné požadavky, dílem pro žáky sedmé třídy, dílem těžké, kdybych se na ně ptal u státnic."

Ale zapomínáte, že ty otázky jsou spojeny s vysvětlením pojmu, takže úkolem, rozlišujícím jedničkáře od čtyřkařů, je pochopit, co definice pojmu znamená.

"Středním školám ze současné krize nepomůže nijak výrazně sebelepší způsob maturity, ale ten současný tu krizi prohlubuje."

Co je krize? Že byly početně slabší ročníky, takže žáci ze základní školy se čtyřkou z matematiky nebo českého jazyka šli na střední školy? A to se v posledních pár letech s větším počtem žáků mění. Nebo je krizí něco jiného? Nevím.

Pan Chaluš hodně angažuje v oblasti školství, bohužel ale vůbec nerozumí tomu, o čem píše. Současné didaktické testy jsou schopni zvládnout někteří (velmi dobří) deváťáci, nicméně je autor považuje za "velmi tvrdou formu standardizace". Jeden pohled řadového učitele: žák čtvrtého ročníku je schopen mi tvrdit, že 3/6 = 1/3. Je v matematice, ale i v českém jazyce a cizích jazycích velmi slabý. Pravděpodobně maturitu neudělá a bude figurovat v číslech neúspěšných absolventů. Podle kritiků současného stavu oběť současného školství, jehož talent jsme nepodchytili.

Cesta snížení tvrdosti znamená, že budeme mít absolventy maturitního studia, kteří se neumí písemně vyjádřit, neumí počítat se zlomky, sestavit si rovnici, nedomluví se ani jedním cizím jazykem. Chce-li to pan Chaluš, budiž, ale společnost by to podporovat neměla.