představte, že příští rok to bude s maturanty o dost horší.
Já jsem chtěl zdůraznit, že přijímací zkoušky jsou minimem zjišťování toho, co žáci zvládají. A volat po jejich uvolnění znamená volat po snížení tohoto minima.
Zkusmo jsem se ptal současných druhaku/třeťáků, co by sami dělali, kdyby zmizel vnější tlak. Naprosté minimum řeklo, že by studovalo to, co je zajímá nebo okolo nich projde jako podnět. Většina už v šestnácti chtěla pracovat. Ale jasně, žádná sociologická studie to není.
Vlastně mi paradoxně potvrzujete, že volání po více všeobecném studiu je nesmysl. Pokud žáci před patnácti lety a během nich měli takové mezery, o jakých píšete, více míst na gymnáziích změnu nepřinese.
Jako obvykle - proběhly přijímačky a vyrojily se "chytré komentáře", které zdůrazňují, že potřebujeme více všeobecného vzdělávání, přijímačky netestují požadované znalosti, děti ze sociálně méně podnětného prostředí nemají šanci. Drtivá většina komentářů nevychází z žádných relevantních dat, ale přání autorů.
1) Střední odborné školy mají minimálně poloviční složku všeobecného vzdělávání, v prvních ročnících spíše větší, v posledních menší. Tudíž do značné míry všeobecné vzdělávání poskytují.
2) Žáci ze sociálně méně podnětného prostředí mají smůlu na sociální systém, ne na školství - jejich rodiny vzdělávání nevěří, protože na dosažení vysokoškolského vzdělání musí studovat přes deset, spíše patnáct let a to jim sociální (ne vzdělávací) systém moc neumožňuje!
3) Všeobecně vidím, že ten ročník, který měl dva roky distanční výuku před přechodem na střední školu (8. a 9. třída), má největší problémy - učit se, zapojit se aktivně do vzdělávání, komunikovat s vrstevníky. A nemá žádné pevné základy, které žáci získávají opakováním před přijímačkami. Takže i to, že přijímačky netestují to, co mají, není pro mne úplně srozumitelné. Co mohu čekat od žáka, který neumí počítat se zlomky, neumí upravit výraz, nedokáže pochopit zadání slovní úlohy - že pochopí funkce, kombinatoriku, pravděpodobnost? Co si slibujeme od dětí, které vyjdou všeobecnou střední školu, ale nepůjdou na vysokou? Že začnou ve dvaceti objevovat řemeslo? Že po střední se budou rekvalifikovat?Jaké profese budou potřebné za deset let a o jaké profese budou mít mladí lidé zájem?
Když se řekne A, mělo by se říci i B. Ta navrhovaná, ale nikdy neuvedená v život, představa byla, že budou dvě úrovně - vyšší pro vysoké školy, nižší pro splnění maturity. Když se v plné nahotě ukázalo, že řada "maturantů" kvalitu nesplňuje, byly dvě úrovně nahrazeny jednou, nižší. Z vyšší zůstala jen matematika +, která je, resp. její splnění, vodítkem pro technické školy.
"Absurdní, a proto nevypočitatelné požadavky, dílem pro žáky sedmé třídy, dílem těžké, kdybych se na ně ptal u státnic."
Ale zapomínáte, že ty otázky jsou spojeny s vysvětlením pojmu, takže úkolem, rozlišujícím jedničkáře od čtyřkařů, je pochopit, co definice pojmu znamená.
"Středním školám ze současné krize nepomůže nijak výrazně sebelepší způsob maturity, ale ten současný tu krizi prohlubuje."
Co je krize? Že byly početně slabší ročníky, takže žáci ze základní školy se čtyřkou z matematiky nebo českého jazyka šli na střední školy? A to se v posledních pár letech s větším počtem žáků mění. Nebo je krizí něco jiného? Nevím.
Pan Chaluš hodně angažuje v oblasti školství, bohužel ale vůbec nerozumí tomu, o čem píše. Současné didaktické testy jsou schopni zvládnout někteří (velmi dobří) deváťáci, nicméně je autor považuje za "velmi tvrdou formu standardizace". Jeden pohled řadového učitele: žák čtvrtého ročníku je schopen mi tvrdit, že 3/6 = 1/3. Je v matematice, ale i v českém jazyce a cizích jazycích velmi slabý. Pravděpodobně maturitu neudělá a bude figurovat v číslech neúspěšných absolventů. Podle kritiků současného stavu oběť současného školství, jehož talent jsme nepodchytili.
Cesta snížení tvrdosti znamená, že budeme mít absolventy maturitního studia, kteří se neumí písemně vyjádřit, neumí počítat se zlomky, sestavit si rovnici, nedomluví se ani jedním cizím jazykem. Chce-li to pan Chaluš, budiž, ale společnost by to podporovat neměla.
Taková zpráva je na nic. Podle mne se jedná o učitele/učitelky v mateřských školách, kde podle Katalogu prací, který se nezměnil, stačí středoškolské vzdělání. Na základních a vysokých školách by člověk se středoškolským vzděláním učit neměl, případně jako záskok v ojedinělých případech a situacích.
Ono to z té zprávy trochu vyplývá v předposledním odstavci, ale jinak je to špatně odvedená práce zřejmě četkaře!
Hunger Games zase za rok. Přijímačky na střední jsou nepřijatelně exkluzivní
Dalibor Levíček
představte, že příští rok to bude s maturanty o dost horší.
Já jsem chtěl zdůraznit, že přijímací zkoušky jsou minimem zjišťování toho, co žáci zvládají. A volat po jejich uvolnění znamená volat po snížení tohoto minima.
Zkusmo jsem se ptal současných druhaku/třeťáků, co by sami dělali, kdyby zmizel vnější tlak. Naprosté minimum řeklo, že by studovalo to, co je zajímá nebo okolo nich projde jako podnět. Většina už v šestnácti chtěla pracovat. Ale jasně, žádná sociologická studie to není.
Vlastně mi paradoxně potvrzujete, že volání po více všeobecném studiu je nesmysl. Pokud žáci před patnácti lety a během nich měli takové mezery, o jakých píšete, více míst na gymnáziích změnu nepřinese.
Jako obvykle - proběhly přijímačky a vyrojily se "chytré komentáře", které zdůrazňují, že potřebujeme více všeobecného vzdělávání, přijímačky netestují požadované znalosti, děti ze sociálně méně podnětného prostředí nemají šanci. Drtivá většina komentářů nevychází z žádných relevantních dat, ale přání autorů.
1) Střední odborné školy mají minimálně poloviční složku všeobecného vzdělávání, v prvních ročnících spíše větší, v posledních menší. Tudíž do značné míry všeobecné vzdělávání poskytují.
2) Žáci ze sociálně méně podnětného prostředí mají smůlu na sociální systém, ne na školství - jejich rodiny vzdělávání nevěří, protože na dosažení vysokoškolského vzdělání musí studovat přes deset, spíše patnáct let a to jim sociální (ne vzdělávací) systém moc neumožňuje!
3) Všeobecně vidím, že ten ročník, který měl dva roky distanční výuku před přechodem na střední školu (8. a 9. třída), má největší problémy - učit se, zapojit se aktivně do vzdělávání, komunikovat s vrstevníky. A nemá žádné pevné základy, které žáci získávají opakováním před přijímačkami. Takže i to, že přijímačky netestují to, co mají, není pro mne úplně srozumitelné. Co mohu čekat od žáka, který neumí počítat se zlomky, neumí upravit výraz, nedokáže pochopit zadání slovní úlohy - že pochopí funkce, kombinatoriku, pravděpodobnost? Co si slibujeme od dětí, které vyjdou všeobecnou střední školu, ale nepůjdou na vysokou? Že začnou ve dvaceti objevovat řemeslo? Že po střední se budou rekvalifikovat?Jaké profese budou potřebné za deset let a o jaké profese budou mít mladí lidé zájem?
Návrh zavést dvě úrovně maturity je nebezpečný. Zkouška nesmí rozdělovat
Petr Chaluš
Když se řekne A, mělo by se říci i B. Ta navrhovaná, ale nikdy neuvedená v život, představa byla, že budou dvě úrovně - vyšší pro vysoké školy, nižší pro splnění maturity. Když se v plné nahotě ukázalo, že řada "maturantů" kvalitu nesplňuje, byly dvě úrovně nahrazeny jednou, nižší. Z vyšší zůstala jen matematika +, která je, resp. její splnění, vodítkem pro technické školy.
"Absurdní, a proto nevypočitatelné požadavky, dílem pro žáky sedmé třídy, dílem těžké, kdybych se na ně ptal u státnic."
Ale zapomínáte, že ty otázky jsou spojeny s vysvětlením pojmu, takže úkolem, rozlišujícím jedničkáře od čtyřkařů, je pochopit, co definice pojmu znamená.
"Středním školám ze současné krize nepomůže nijak výrazně sebelepší způsob maturity, ale ten současný tu krizi prohlubuje."
Co je krize? Že byly početně slabší ročníky, takže žáci ze základní školy se čtyřkou z matematiky nebo českého jazyka šli na střední školy? A to se v posledních pár letech s větším počtem žáků mění. Nebo je krizí něco jiného? Nevím.
Pan Chaluš hodně angažuje v oblasti školství, bohužel ale vůbec nerozumí tomu, o čem píše. Současné didaktické testy jsou schopni zvládnout někteří (velmi dobří) deváťáci, nicméně je autor považuje za "velmi tvrdou formu standardizace". Jeden pohled řadového učitele: žák čtvrtého ročníku je schopen mi tvrdit, že 3/6 = 1/3. Je v matematice, ale i v českém jazyce a cizích jazycích velmi slabý. Pravděpodobně maturitu neudělá a bude figurovat v číslech neúspěšných absolventů. Podle kritiků současného stavu oběť současného školství, jehož talent jsme nepodchytili.
Cesta snížení tvrdosti znamená, že budeme mít absolventy maturitního studia, kteří se neumí písemně vyjádřit, neumí počítat se zlomky, sestavit si rovnici, nedomluví se ani jedním cizím jazykem. Chce-li to pan Chaluš, budiž, ale společnost by to podporovat neměla.
Školské odbory zahájily petici, žádají přidání učitelům bez VŠ
ČTK
Ono to z té zprávy trochu vyplývá v předposledním odstavci, ale jinak je to špatně odvedená práce zřejmě četkaře!