Změny vzdělávacích programů nestačí, problémy českého školství leží jinde
Vojtěch Petrů, Fatima RahimiS odborníkem na vzdělávací politiku Karlem Gargulákem z organizace PAQ Research jsme hovořili o revizi rámcových vzdělávacích programů, nedostatečných kapacitách středních škol a o řešení krize duševního zdraví mladé generace.
Ministerstvo školství představilo novou podobu rámcových vzdělávacích programů. Má přenést koncentraci základního vzdělání od memorování k získávání kompetencí a navýšit úroveň výuky angličtiny a matematiky. Jak je hodnotíte?
Tvorba kurikula je vždy jen dílem o expertním vědění a reflexi současných trendů ve vzdělávání, významnou složkou jsou rovněž politická rozhodnutí a mocenské boje o to, co se zastáncům kterých předmětů podaří prosadit, jestli například přibude cizích jazyků nebo matematiky — byť míra politizace obsahu vzdělávání v českém prostředí není tak závažná jako třeba v anglosaských zemích nebo v sousedním Polsku.
Výsledkem snah o sepsání nového kurikula je mix všeho. Jsou v něm sice obsaženy progresivní prvky a důraz na kompetence, ale zaměření na jednotlivé předměty je jako obvykle trochu dílem náhody podle toho, co se komu povedlo vybojovat. Pro mě je však spíše než obsah zásadní, jak se kurikulum může dostat do dennodenní praxe škol, mechanismus, díky němuž se zadání dostane do každé třídy v zemi. A tady bude třeba ještě hodně práce, protože v tomto směru je revize úplně v plenkách.
Co bude muset stát udělat?
Aby se kurikulum stalo realitou, jsou k němu zpravidla třeba dobré instruktivní materiály, učební zdroje a metodiky, jak se má život ve třídě, ve sborovně a vůbec v celé škole odvíjet. To u nás v České republice vyloženě chybí, nemáme ani jasně stanovené, kdo za implementaci kurikul ve školách zodpovídá. Kupříkladu ve Finsku za takovou koordinaci zodpovídají samotné zřizující obce, kterým je partnerem centrální orgán, tamní národní pedagogický institut.
Náš školský systém je ale velmi fragmentovaný a decentralizovaný a záruka, že se univerzální podoba vzdělávání propíše do každé školy, je minimální. Pokud totiž škola kurikulum nenaplní, nemáme prostředky, jak sjednat nápravu: ředitel základní školy je totiž odpovědný starostovi obce, a ten ve většině případů nemá odbornost na to, posoudit kvalitu ředitelovy práce. Celostátní testování gramotnosti a získávání zpětné vazby z jednotlivých škol v České republice také nefunguje.
Tudíž to, že schválíme nová kurikula, samo o sobě na podobě vzdělávání takřka nic nezmění?
Rozhovor●Petrů, Rahimi
Petra Mazancová: Současným systémem přijímaček na střední školy mrháme talenty
Ano. Spíše než obsah kurikula je u nás problémem nezřídka mizerná kvalita pedagogické práce, byť ne plošně. Panuje zde dlouhodobě představa, že skrze kurikulum naučíme učitele být lepšími učiteli, k tomu ono ale neslouží, anebo jenom dílčím způsobem. Kvalita učitelů souvisí mnohem spíše s tím, jak jsou připravovaní na pedagogických fakultách, jaké mají nastavené podmínky od vedení školy, jaká je kultura rozvoje jednotlivých škol.
Kdo za implementaci RVP odpovídá, resp. jak je tato odpovědnost rozložena, je určeno naprosto přesně.
A pokud to nefunguje, je to odpovědnost MŠMT.
Jenomže to pod vedením ministra Beka také nefunguje.
"záruka, že se univerzální podoba vzdělávání propíše do každé školy, je minimální"
RVP předepisuje pouze výstupy, angličtinu od první třídy a tělocvik dvě hodiny týdně. To je vše. Pak už jen minimální a maximální hodin pro ročníky. Všechno ostatní si školy mohou/musí stanovit sami. Je-li tohle univerzální podoba vzdělávání, pak vše ostatní už je úplně zbytečné.
"všeobecné lyceum"
A čím se má lišit od gymnázií a odborných lyceí? Prostě paskvil. Něco jako gymnaziální třída na učilišti, což je také směr.