Představte si, že bydlíte hned vedle základní školy, ale vaše dítě nakonec musí dojíždět na opačný konec města, protože při losování nemělo štěstí. Absurdní? V některých českých městech je to kvůli „kreativnímu“ vymezení školských obvodů možné. Odpovědná ministerstva tento problém ignorují.

Školské obvody jsou jedním z těch institutů, které většina rodičů řeší až ve chvíli, kdy přihlašují dítě do první třídy. Jejich smysl je přitom jasný a logický — zajistit, aby děti mohly chodit do školy poblíž svého bydliště a nemusely zbytečně dojíždět přes celé město. Zákon proto ukládá obcím povinnost vymezit pro každou základní školu spádový obvod. Děti s trvalým pobytem v tomto obvodu pak mají přednostní právo na přijetí.

To neznamená, že by si rodiče nemohli vybrat jinou školu, to je samozřejmě jejich právo; veřejné základní školy však mají povinnost u zápisu upřednostnit „spádové“ děti. Samostatnou kapitolou pak je takzvaná spádová turistika, kdy rodiče účelově mění adresy trvalého pobytu dětí tak, aby se dostaly na „lepší“ školu.

Některá města si se zákonnou povinností vymezit obvody poradila po svém. Místo aby rozdělila území mezi jednotlivé školy, vytvořila jeden obří „superobvod“ pro většinu nebo dokonce všechny školy. Učebnicovým příkladem je Prostějov, kde je téměř celé město jedním obvodem pro osm základních škol a pouze jedno sídliště má svou vlastní spádovou školu, anebo Příbram, kde je celé město jedním obvodem pro sedm škol. Domnívám se, že tento postup je nezákonný.

Formální splnění, faktické obcházení

Prostějovský model znamená, že dítě z libovolné části města je teoreticky „spádové“ do všech osmi škol současně. Pokud se na oblíbenou školu přihlásí více dětí, než je míst, bude ředitel muset mezi nimi losovat; zákon přitom neupravuje, jak má losování vypadat, jak má být zajištěna kontrola. Tento stav proto otevírá dveře protekci a klientelismu. I bez těchto faktorů se ale může snadno stát, že dítě bydlící přímo u školy prohraje v loterii s dítětem z opačného konce města.

Tento systém popírá samotný smysl existence školských obvodů i text zákona. Když má obec více škol, má stanovit „školské obvody" — v množném čísle. Ne jeden obvod pro všechny školy. A hlavně: když je jasný účel zákona — zajistit dětem školu v docházkové vzdálenosti — nelze jej obcházet formalistickými triky. Těžko lze tvrdit, že vytvoření jednoho superobvodu pro všechny školy je v souladu s jeho literou i duchem.

Překrývající se obvody nepřinášejí problémy jen rodičům a dětem. Komplikují život i samotným školám. Podle školského zákona má ředitel školy povinnost oznámit spádové škole, pokud přijme dítě z jejího obvodu. Jenže když má dítě osm spádových škol najednou, komu to má oznámit? Všem? Nikomu?

Další problém nastává v případě dětí, které rodiče k zápisu nepřihlásí. Podle judikatury se takové dítě stává žákem své spádové školy automaticky ze zákona. Ale které z těch osmi škol?

Ministerstva: Víme o tom, ale...

Zarážející je i postoj odpovědných úřadů. Ministerstvo vnitra, které dohlíží na zákonnost obecních vyhlášek, nejprve uznalo, že překrývání obvodů „popírá původní smysl některých ustanovení školského zákona“ a způsobuje právní nejistotu, ale současně dodalo, že to považuje pouze za „nevhodné“, nikoli nezákonné. Při dalším podnětu sdělilo, že rozhodující pro další postup bude právní názor ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy jako gestora školského zák

Když se ministerstvo vnitra obrátilo na ministerstvo školství s dotazem, zda nedošlo k přehodnocení tohoto názoru, dostalo strohé odmítnutí. MŠMT se omezilo na konstatování, že jeho stanovisko se nezměnilo, protože se nezměnila právní úprava. Na další urgence reagovalo ještě stručněji s tím, že o věci bude „vedena interní debata“ při přípravě novely zákona.

Ministerstvo vnitra následně prohlásilo, že „musí respektovat“ názor MŠMT. Odkud se bere „vázanost“ názorem jiného ministerstva při výkonu dozoru nad zákonností obecně závazných vyhlášek, zůstává záhadou. Dozor nad postupy obcí v samostatné působnosti je ze zákona úkolem ministerstva vnitra.

Řešení? Čeká se na první krok

Současná situace připomíná hru na babu. Obce nemají motivaci něco měnit, ministerstva se přehazují jako horký brambor a složité situaci jsou potenciálně vystaveni ti, kvůli kterým celý systém školských obvodů existuje — děti a jejich rodiče.

Přitom řešení není složité. Buď by mělo ministerstvo vnitra konečně využít svých pravomocí a navrhnout Ústavnímu soudu zrušení nezákonných vyhlášek, nebo by měl zákonodárce explicitně zakázat překrývání školských obvodů; tak, aby to bylo pochopitelné i pro úředníky ministerstev a zastupitele obcí — ačkoliv se domnívám, že tento zákaz lze dovodit i ze stávajícího znění zákona.

Je paradoxní, že v době, kdy se neustále mluví o důležitosti vzdělávání a rovném přístupu ke kvalitním školám, některá města fakticky rezignovala na zajištění jednoho ze základních předpokladů — aby děti měly jistotu místa ve škole poblíž svého bydliště. A že úřady, které by to měly řešit, místo toho vedou akademické debaty o tom, zda formální splnění zákona při současném popření jeho smyslu je, nebo není v pořádku.